14 malých objevitelů na cestě za přírodovědným dobrodružstvím

tabor-uvodkaBěhem prvních 2 srpnových týdnů letošního roku se uskutečnil pilotní ročník letního tábora s přírodovědným zaměřením pro žáky druhého stupně základní školy, který pořádala Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity. Celá myšlenka se zrodila v hlavě jednoho ze studentů fakulty, Josefa Juráně, který připravil pro malé nadějné biology dny plné zábavy a nezapomenutelných zážitků. Všechny původní smělé plány by však téměř s jistotou nebyly realizovány bez přispění Přírodovědecké fakulty, která dala projektu zelenou a výraznou měrou ho podpořila jak finančně, tak organizačně. Co všechno měli možnost účastníci tábora zažít, jak celý tábor probíhal a jaké pocity zanechal v jedné z oddílových vedoucích (mé maličkosti), se dozvíte na následujících řádcích.

Kam nás všude vítr zavál…

oddíl Žraloků dobývá Jižní pól na bobech a se “psím” spřežením

Akce se konala v malebném prostředí letní výcvikové základny v obci Hradce nedaleko Českých Budějovic. V místě jako stvořeném pro dětské tábory – rybník i les, co by kamenem dohodil, do vesnice kousek, dostupnost oblíbených turistických cílů (Dívčí kámen, Kleť…) ideální a na dráhu, i bez zkratky přes les, slabých 20 minut. Co víc si přát! Ústředním tématem tábora bylo motto: „Byl jednou jeden objevitel“ a v tomto duchu se nesl i celý jeho program včetně celotáborové hry. Na základnu do Hradců nám nakonec přijelo 14 odvážných dobrodruhů, kteří se rozdělili do 2 oddílů: Žraloci a Objevitelé. Nejprve je čekalo zabydlení v chatkách, několik seznamovacích a teambuildingových her, a pak už mohla táborová dobrodružství naplno propuknout.

Oddíl Objevitelů pomáhá Egypťanům se stavbou akvaduktu

Jak již bylo řečeno, všechno se točilo okolo slavných objevitelů. A tak jsme postupně během jednotlivých dnů objevili Ameriku s Kryštofem Columbem, dobyli Jižní pól s Roaldem Amundsenem, zdolali nejvyšší horu světa s Edmundem Hillarym, objevovali Cookovy ostrovy, mapovali Čínu s Marcem Polem, hledali prameny Nilu s Jamesem Brucem a ještě mnoho dalšího. Oddíly Žraloků a Objevitelů mezi sebou soupeřily v tematicky laděné celotáborové hře a za své snažení byly odměňovány tzv. objevitelskými döllary, za které si pak na konci tábora mohly v našem improvizovaném obchůdku nakoupit různé knihy, filmy na DVD, sladkosti a hlavně Petriho misky, které byly hitem celého tábora.

Suverénně největší vášeň probudila v dětech pitva hmyzu

Ale rozhodně jsme si celé 2 týdny jen nehráli. Pro děti byl připraven i velmi bohatý odborný program, na kterém se podíleli studenti a vědci z Přírodovědecké fakulty. Všichni táborníci tak měli jedinečnou možnost seznámit se s různými vědními obory biologie. Objevitelé mikroskopovali řasy, izolovali DNA, chytali všemožný hmyz a další bezobratlé, pomáhali s kroužkováním ptáků, vyzkoušeli si metody odchytu hlodavců, učili se třídit odpad a vyrábět šperky z PET lahví, vyslechli přednášku o podmořském světě, poznávali rostliny a dřeviny atd.

Banda objevitelů dobyla nejvyšší bod Jihočeského kraje

Do nabitého rozvrhu tábora se vešlo i několik výletů. Prvním z nich byla výprava na Dívčí kámen spojená s dobrodružnou hrou. Děti si při ní vyzkoušeli práci s GPS navigací, hledali zaměřené body, kde byly ukryté zbraně, se kterými pak na konci trasy mezi sebou oba dva oddíly svedly napínavou vodní bitvu. Na vítěze pak čekala sladká odměna. V rámci dalšího výletu naše kroky vedly do Zoologické zahrady Ohrada v Hluboké nad Vltavou. Tím jsme symbolicky sledovali cestu dalšího významného objevitele a přírodovědce, Charlese Darwina. Tam byl pro naše malé dobrodruhy připraven bohatý program, při kterém mohly nahlédnout i do míst, kam se obvyklý návštěvník zoo jen tak nedostane. Navštívili jsme také naší fakultu, kde většina malých táborníků asi poprvé naživo viděla rypoše, podzemní africké savce, na kterých budějičtí zoologové už několik let provádějí intenzivní výzkum.

S celebritou Boženkou

Největší celebritou pak byl rozhodně fakultní hroznýš Boženka, se kterou musel mít fotku prostě každý. Odpoledne se pak objevitelé vyřádili v laboratoři při zábavných chemických pokusech. Nesměla chybět ani trocha těch historických památek a tak jsme si s táborníky vyšlápli i na Černou věž. Poslední výprava pak byla doslova vrcholná. Stejně jako Edmund Hillary zdolal nejvyšší horu světa, my jsme zdolali nejvyšší horu Jihočeského kraje, Kleť. Na vrchol se s námi vydali i botanici Milan a Táňa Štechovi, kteří po cestě zasvětili naše mládežníky do tajemství rostlinné říše. Závěr našeho 14tidenního putování pak patřil slavnostnímu táboráku, kde došlo na vyhlašování vítězů celotáborové hry, předávání sladkých odměn, zpěv, tanec a zaslouženou prodlouženou večerku. Z vítězství se nakonec radoval oddíl Žraloků, pro nás byli ale hrdinové úplně všichni.

Dojmy oddílové vedoucí

Ornitologické odpoledne

Musím přiznat, že pár dní před odjezdem na tábor byly moje pocity všelijaké. Moje zkušenosti s prací s dětmi byly téměř mizivé a tak jsem měla trochu strach, jak se s bandou trpaslíků poperu. Moje obavy byly ale úplně zbytečné. Malí objevitelé mě mile překvapili. Jejich zapálení pro věc bylo neuvěřitelné. Většina programu je dokázala zaujmout a pro všechno se dokázali skvěle nadchnout. O nějakých známkách znuděnosti nemohla být vůbec řeč. Rychle se spolu sžili a při týmových hrách výborně spolupracovali. Potěšili nás i širokým rozsahem zájmů a velkým množstvím znalostí. Svoje „petrisky“ neúnavně plnili různými hmyzími a bezobratlými úlovky. Všechno, co se v okolí hýbalo, nám prostě museli přinést ukázat. Když už jsme pak ale jednoho přástevníka měli chyceného během chvilky klidně i čtyřikrát, museli jsme začít tyto nadšené odchyty, navzdory zklamání našich lovců a sběračů, omezovat.

Společná děkovná píseň hlavnímu vedoucímu u slavnostního táboráku

Celých těch 14 dní proběhl ve velmi pohodovém duchu a občas už jsem se strachovala, jestli další výbuch smíchu moje bránice ještě ustojí. Děti nás totiž svými odzbrojujícími poznámkami kolikrát naprosto odrovnaly. A to pak nenajdete argument, i když byste stokrát chtěli. Asi nejlegendárnějším prohlášením bylo: „Já jsem to nemohl udělat, já jsem byl v kufru.“ To jsme zrovna podezřívali jednoho z kluků z nějakého malého průšvihu, ale netušili jsme, že si pánové v rámci osobního volna našli novou zábavu v zavírání se do cestovního zavazadla. Jeho alibi bylo neprůstřelné. Já osobně mám z tábora hodně dobrý pocit. Člověk už kolikrát padal únavou na ústa a nejraději by šel spát ještě před večerkou, ale stejně vždycky přes noc zázračně zregeneroval, a na nová dobrodružství s objeviteli se zase těšil. Odměnou byly jejich veselé tváře a také spokojenost rodičů, kteří posílali děkovné maily a s nadšením komentovali fotky, které jsme průběžně zveřejňovali na internetu. Totální stav zadostiučinění a dojetí se pak dostavil při pohledu do očí některých malých táborníků, kteří se při loučení v den odjezdu neubránili slzám na krajíčku. Inu, nezbývá než všem zúčastněným poděkovat za skvělé zážitky a doufat, že se příští rok tábor zase uskuteční.

Autorka článku: Isa Okřinová

Autoři fotografií: účastníci Letního tábora s Přírodovědou

  • Pavlína Vazdová

    Ráda bych složila poklonu všem, kteří se podíleli na pořádání tohoto tábora. Vysoce předčil všechna naše očekávání. Smekám před nadšením všech vedoucích a hlavně jejich trpělivostí i schopností smečku “výrostků” zaměstnat i pobavit. Nadšení dětí neznalo mezí a hlavně si dovezly domů spoustu nových informací (občas se teď cítím jako nevzdělaný blbec a celá rodina je průběžně proškolována v mnoha oborech;). Doufáme, že za rok se tahle parta znovu pustí do boje a ujme se na 2 týdny našich potomků. Velké díky – maminka táborníka “z kufru”:D

  • Isa Okřinová

    Maminko táborníka “z kufru”! 😀

    V prvé řadě musím ocenit originalitu Vašeho podpisu. Pobavila jste nás. Inu, geny se vážně nezapřou 😀
    Moc děkujeme za vyjádřenou pochvalu. Opravdu nás to všechny moc těší. Především jsme rádi, že jsme nezklamali důvěru Vás všech rodičů a děti se vracely nadšené a spokojené. To je pro nás vážně největší odměna a zároveň nás to motivuje pro potencionální další ročník. Myslím, že můžu za náš tým těch “(jen o něco málo) dospělejších” říct, že jsme si tábor skvěle užili a naši malí dobrodruzi nám moc chybí.Vždyť, jak často se Vám takhle v 25 letech stane, že si 14 dní v podstatě jenom hrajete? 😀
    Takže ještě jednou díky a snad příští rok!