2 dny plné fenoménu jménem Zappa

Nesmazatelný odkaz amerického skladatele Franka Zappy v dějinách hudby a kultury byl podnětem pro uskutečnění dvoudenní konference s názvem „Fenomén Zappa“, kterou ve dnech 18. a 19. září uspořádali členové Ústavu bohemistiky Filosofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Tato konference poskytla jejím účastníkům velmi ucelený pohled na tuto legendární hudební ikonu, a to nejen z hlediska jeho skladatelské tvorby, ale také umožnila poznat Zappu jako velmi výraznou osobnost a člověka, jehož názory (často velmi provokativní) výrazně ovlivňovaly tehdejší společnost nejen v Americe.

Někdo by si možná mohl říct: Proč pořádat dvoudenní konferenci kvůli jednomu jedinému hudebníkovi? Proti tomu lze ale velmi rychle argumentovat, že záběr Zappovy hudební tvorby byl skutečně nezměrný. Jako skladatel experimentátor se pohyboval na poli několika hudebních žánrů a ve svých často velmi rozsáhlých kompozicích je dovedl geniálně a neotřele kombinovat. Často je škatulkován jako představitel rocku nebo bigbeatu. Nicméně jeho tvorba tento rámec velmi výrazně přesahuje a to konkrétně do oblasti vážné hudby a často také jazzu. To, že se Zappovi věnuje konference zrovna v Čechách, také není zcela náhodná záležitost. Tento muzikant velmi podstatně inspiroval českou undergroundovou scénu. Pro mladou generaci Československa pak představoval jakýsi symbol vzdoru proti společenským mýtům. Věřte nebo ne, během těch 2 dnů konference bylo stále o čem mluvit.

1. den – Co tím vším chtěl Zappa říct, koho poslouchal a kdo naslouchal jemu…

Celý program konference byl rozdělen do několika bloků, z nichž v každém z nich se přednášející věnovali Franku Zappovi a jeho tvorbě z trochu jiného pohledu. Úterní dopolední blok se zabýval především rozborem Zappových textů. Například v úvodní přednášce se profesor Vladimír Papoušek, děkan Filozofické fakulty a zároveň jeden z hlavních organizátorů konference, věnoval problematice překladu a interpretace autorových textů. Profesor Petr Bílek pak ve svém příspěvku rozebíral konkrétní symboly a náznaky, které se v Zappových textech objevují. Mimo jiné zde například rozebíral slova ke skladbě „Who needs the peace corps?“ z velmi slavného alba „We´re only in it for the money“, ve které Zappa zesměšňuje hnutí hippies, které bylo často terčem posměchu v jeho díle. Odpolední část se pak zaměřila na Zappu jako na skladatele. Na to, co ho inspirovalo, ovlivňovalo a naopak, koho inspiroval a ovlivnil on sám. V první odpolední přednášce se Martin Flašar, muzikolog z Masarykovy univerzity v Brně, velmi poutavě věnoval francouzskému skladateli Edgaru Varésovi, který byl znám svými rozličnými experimenty se zvukovou podstatou skladby. K tvorbě hudby nevyužíval jen klasické hudební nástroje, ale v podstatě cokoliv, co dokázalo vytvořit zvuk. Zappu jeho hudba velmi zajímala a byl Varésovým velkým příznivcem. Nicméně se mu nikdy nepovedlo se s ním setkat.

S-Beefheartem-300x223

Frank Zappa a Captain Beefheart

Dalším člověkem, který vstoupil do procesu Zappova hudebního počínání, byl Captain Beefheart. Americký multiinstrumentalista s širokým hlasovým rozsahem, v jehož tvorbě se také prolínalo několik hudebních žánrů, byl Zappův blízký přítel, s kterým se sice na několik let rozhádal, nicméně spolu nakonec natočili i jedno společné album s názvem „Bongo Fury“. O jejich přátelství, spolupráci a vzájemné inspiraci na konferenci promluvil muzikolog Daniel Hevier ze Slovenska. Následující 2 úterní příspěvky pak patřily Zappově odkazu v české hudbě. Hudební publicista Jaroslav Riedel ve svém příspěvku analyzoval Zappův vliv na český underground, především pak na skupinu The Plastic People of the universe. Tato legenda české undergroundové scény si svůj název zvolila právě podle jedné ze slavných Zappových písní „Plastic People“. Na počátku své tvorby „Plastici“ hráli i coververze některých Zappových skladeb. Jednou z nich je například skladba „Trouble every day“, kterou tato skupina nahrála v několika úpravách. Pro ilustraci přikládám trochu netradiční verzi, kterou vytvořil Milan Hlavsa v rámci své sólové tvorby. Píseň nazpívala Eva Turnová, která od roku 2001 s „Plastiky“ hraje a zpívá. Dle zájmu můžete zkusit porovnat s originální verzí v podání Franka Zappy a jeho kapely Mothers of invention.

 

 

Hudební dramaturg Českého rozhlasu Vltava Aleš Opekar ve svém velmi zajímavém příspěvku představil několik dalších příkladů zappovské inspirace v tvorbě českých muzikantů. Vtipnou ukázkou je například píseň od skupiny Manželé s názvem „Všichni hrajou dobře, jen my hrajem špatně“, která je zároveň považována za první českou rapovanou píseň. Zde byl použit velmi známý motiv dvou tónů ze Zappovy přeslavné písně Joe´s garage.

Z trochu jiného soudku je pak krásná kompozice „Zappa Variations“ pro 2 saxofony a orchestr od českého skladatele, hudebního publicisty a moderátora Lukáše Hurníka, která je inspirovaná různými motivy z prvního sólového Zappova alba Lumpy Gravy. Hurník tak chtěl vzdát hold svému hudebnímu vzoru, který jeho pohled na hudbu výrazně ovlivnil.

Závěr prvního dne potom korunoval koncert v budějovickém klubu Highway 61, který jsem tu už jednou opěvovala, kde zahrála se ctí a velkým hudebním umem skupina Mustang Bluesride všemožné skladby zvučných rockových jmen (např. Cream, Bob Dylan nebo Doors).

2. den – Další Zappovy proměny, Zappa fans, Praha a nostalgický závěr…

Začátek druhého dne opět patřil dvěma hudebním publicistům Aleši Opekarovi a Jaroslavu Riedelovi. První zmiňovaný tentokrát prozkoumal Zappovu tvorbu z hlediska jeho vztahu k jazzové muzice. S Jaroslavem Riedelem jsme pak podnikli sondu do různých vydání již zmiňované desky We´re only in it for the money. Skladby na jednotlivých verzích této desky se mnohdy velmi výrazně liší. Poselstvím následné přednášky Jana Blümla pak byla v podstatě absolutní nezařaditelnost a mnohoznačnost celé Zappovy tvorby, kdy ho s ohledem na jeho šíři používaných témat a žánrů rozhodně nemůžeme chápat pouze jako rockového muzikanta. Na Zappovu mnohoznačnost pak ve svém vystoupení navázal estetik Josef Cseres, který se podrobněji zabýval konkrétními znaky a symboly v Zappově hudbě. Nejpůsobivější částí pro mě, a dle reakcí i pro ostatní účastníky konference, byl poslední odpolední blok. Ten zahájil Bohumil Jůza z oficiálního českého fan klubu Franka Zappy, který pohovořil o fungování klubu, jeho historii, spolupráci se zahraničními fanoušky při získávání materiálů i o splněném snu, kdy Frank Zappa přijel do Prahy. Předvedl i pár dnes už téměř raritních kousků, jako například záznam Zappova koncertu v Barceloně na VHS kazetě, či nahrávky na klasických audiokazetách. Poté krátce promluvil Ivan Emr o tom, jak Zappa ovlivňoval jeho život a rodinu za dob bolševika. Kdy i jeho děti znaly ikony undergroundové scény a jeho dcera při zápisu do školy recitovala báseň ze sbírky Ivana Jirouse Magor dětem. Na závěr pak byl promítnut film Stanislava Krčmáře Zappa in Prague, což jsou dosud nezveřejněné záběry dokumentující dvě Zappovy návštěvy Prahy v letech 1990 a 1991. Na snímku bylo mimo jiné možno vidět setkání Franka Zappy s Václavem Havlem, společné vystoupení se skupinou Plastic People of the Universe, ale i dojetí Franka Zappy při sledování krátkého videa, které pro něj natočili jeho fanoušci na jednom ze srazů zmiňovaného fan klubu.

Havel_Zappa-300x203

Frank Zappa s Václavem Havlem při jeho návštěvě Prahy

Na úplný závěr promluvil velmi emotivně Pravoš Tomek, který měl to štěstí, že jako jeden z dlouhé řady Zappových fanoušků s ním mohl strávit v podstatě každou minutu při jeho návštěvě v Praze. Stal se jeho dobrým přítelem a ze všech účastníků konference ten opěvovaný fenomén v podobě Franka Zappy skutečně znal. Podal tak upřímné svědectví o Zappovi jako o člověku, který si například velice oblíbil Čechy a měl s nimi velké plány v oblasti kultury a turismu. Byl dokonce jmenován našim kulturním atašé a měl dělat průvodce Václavu Havlovi při jeho návštěvě Spojených států. To se však rozhodně nelíbilo americké vládě. A tak ho nakonec zkostnatělá společnost a byrokracie, proti které vždy bojoval a kterou tak nesnášel, na sklonku jeho života nemilosrdně dostihla. Paradoxem je, že Pravoš Tomek kdysi Zappovi slíbil, že natočené záběry, které pořídil Stanislav Krčmář, nikde veřejně nepoužije. Sám Tomek ale prohlásil, že kdyby Zappa žil, jistě by naopak schválil, aby se tento dokument zveřejnil a právě konkrétně v tuhle dobu. V podstatě tak narážel na Zappův vyhraněný postoj ke komunismu.

Konference tedy byla zakončena trochu nostalgicky, ale myslím si, že ve finále byla pro všechny zúčastněné velmi příjemným a obohacujícím zážitkem. Ti, kdo z jakýchkoliv důvodů konferenci propásli, nemusí zoufat. Jednotlivé konferenční příspěvky budou v dohledné době shromážděny a publikovány v knize.

autorka článku: Isa Okřinová

zdroj videí: www.youtube.com

zdroje fotografií: www.ub.ff.jcu.cz (plakát konference), www.last.fm (Zappa a Beefheart), www.morethings.com (Zappa a Havel)

  • Jemito Fuk

    Isi, krása! Díky!