Adidas 24 hodin na Lysé hoře

Trasa závodu LH24 2014 (volně ke stažení na http://www.lh24.cz/lh24/mapa-zavodu)

Trasa závodu LH24 2014 (volně ke stažení na http://www.lh24.cz/lh24/mapa-zavodu)

Beskydy jsou oblíbené hory milovníků extrému. Svědčí o tom dva velmi náročné závody, které se zde každoročně pořádají. A SVRAP má extrémy také rád. Naše redaktorka Pája si v září zkusila Beskydskou sedmičku a při přebíhání sedmi vrcholů si „užívala“ babího léta. To už je však dávno pryč a minulý víkend (25.1. – 26.1.) proběhl beskydský zimní extrém 24 hodin na Lysé hoře. Čekal vás sníh, mráz a jeden vrchol. Kolikrát je v lidských silách vyběhnout nahoru a dolů během jednoho dne?  A jak si závodem prošel Alois Kuna z Českých Budějovic?

Pravidla jsou jednoduchá. Musíte se během 24 hodin co nejvícekrát dostat po vyznačené trase na vrchol Lysé hory (1324 m n. m.) a zpět na start trasy. Délka celého okruhu měřila cca 11,5 km s převýšením 746 m. Mohli jste se zúčastnit v kategoriích jednotlivců (muži, ženy) a štafety dvojic. Každý závodník si musel před závodem pečlivě připravit povinnou výbavu, ve které nesměla chybět například čelovka, náhradní baterie, funkční mobil, alu folie, nesmeky a nebo také léky proti bolesti. Organizátoři výbavu  v průběhu závodu kontrolovali a za chybějící věci mohli závodníky nemilosrdně diskvalifikovat. Ze strany organizátorů bylo závodníkům k dispozici ubytování  a občerstvení v průběhu závodu.

Nejlépe si se závodem stejně jako loni poradil Jan Zemaník z Ostravice, který zvládl nad/nelidských 13 výstupů. Z žen vybojovala 10 výstupů Linda Beniačová ze Slovenska a nejlepší tým s 15 výstupy byla dvojce Adam Ondruch a Oldřich Kokošek. Jak by se asi tahle špička poprala se místním Hymálajským medvědem (opakované výstupy na Kleť v prosinci)?

LH24 je však otevřena široké veřejnosti a krom těch nejlepších si ji může zkusit každý obyčejný smrtelník. Pojďme se teď na něj podívat očima mého kamaráda a vášnivého běžce vytrvalce Lojzy, který se odvážil na Lysou horu poprvé a zvládl úctyhodná 4 kola.

1. kolo:
V 11.00 byl závod odstartován. Ze startu si toho moc nepamatuji, nemam rád davy, a tak jsem se jen snažil neztratit svého kamaráda Martina. Ze začátku se po asfaltu běželo hodně rychle a i následný přechod do prudkého stoupání za Butořankou byl na mě moc rychlý, ale bylo lepší z davu nevypadnout. Při přechodu na cestu vedoucí po vrstevnici jsem se dotáhl za Martina, který mi ve stoupání trochu utekl a pokračovali jsme na Malchor a na Lysou horu. Díky vysokému tempu jsem chlad na vrcholku ani moc nevnímal, pouze jsem přetáhl šátek přes obličej. Hned po pár metrech seběhu jsem sebou flákl na zem, což se ještě párkrát opakovalo, tak jsem natáhl nesmeky a pokračoval dál. Poprvé jsem běžel s nesmeky a asi jsem neměl úplně dobrý výběr, pořád mi padaly a shrnovaly se na stranu, což mě neskutečně vytáčelo.

2. kolo:
Na Sepetné jsem rychle zamířil do tělocvičny pro banán a zbavit se zamrzlé flašky s vodou. Po pár minutách už jsem volnějším tempem stoupal opět na Lysou. Na Malchoru se do mě dala zima a chtěl jsem si vyndat z batohu větrovku, ale nepodařilo se mi rozepnout zamrzlý zip, tak jsem musel protrpět sjezdovku až na vrchol, kde jsem hned zapadl do domku Horské služby k rozpáleným kamnům, abych rozmrzl. Po patnácti minutách jsem vyrazil dolů, ale pořád mi byla strašná zima. Prsty u rukou mě začaly strašně bolet, a tak jsem scházel půlku kopce s rukama zastrčenýma pod větrovku. Bolest přešla asi po půl hodině, a pak jsem v rámci možností sklusal do Sepetné, kde jsem na hodinu a půl zalezl do spacáku a rozmrzal.

3. kolo:
Na třetí kolo jsem na sebe nabalil všechno co jsem měl a za svitu čelovky jsem se znovu vydal do svahů Lysé hory. Na vrchol jsem vystoupal celkem bez problémů, ale následný sestup už pro mě začal být utrpením. Běhat po ledosněhošutrech, aniž bych si zlomil nohu opravdu neumím, tak jsem jen zvolna sklusával dolů.

Výstup na sjezdovku

4. kolo:
Zase jsem si dal pauzu, teď asi jen 45 minut a vyrazil jsem opět do mrazu. Tempo už jsem měl ale hrozně pomalé a velkou rychlostí mi začala docházet síla a hlavně chuť pokračovat dál v tomhle počasí. Navíc kroužit dokola pořád po té samé trase není zrovna můj šálek kávy. Nakonec jsem se na vrchol vyškrábal za strašné 2 hodiny a po zjištění, že u Horské služby si neodpočinu (bylo zamčeno), jsem začal klesat. Nohy ani hlava už nezvládaly, tak jsem jen volně šel, jen občas jsem udělal pár rychlých kroků. Asi po patnácti minutách jsem při jednom pádu zjistil, že mi chybí jeden nesmek a začala teprve pořádná sranda (i když já se moc nebavil). Cesta dolů mi trvala neuvěřitelnou hodinu a půl. V 11:45 jsem to zabalil, prolil se horkým čajem a pokusil se rozmrznout ve sprše.

Závod jsem přežil, ale vím že na závod typu LH se už nevrátím. Kroužit dokola na jednom okruhu není moc zábava a za 600 Kč startovného bych si představoval větší servis než 2×2 dcl bujónu s nudlemi na 24 hodin závodu. Navíc si myslím, že by se hodila občerstvovačka s čajem i na vrcholu Lysé (minimálně v počasí, které letos panovalo).“

 

A co vy? Zkusíte si příští rok také sáhnout za hranice svých možností? A komu se to zdá daleko, na jaře bude určitě probíhat místní Hymálajský Tygr na Kleti. Tak se uvidíme tam.

 

Článek společnými silami spáchali Saša Průchová a Alois Kuna.

Zdroje:
http://www.lh24.cz/lh24/

http://www.lh24.cz/lh24/mapa-zavodu

http://aloiskuna.blogspot.cz/2014/01/24-hodin-na-lyse-hore.html