Akreditace, aneb když chce vysoká učit

prunikV případě, že vysoká škola chce provozovat jakýkoliv studijní obor, přijímat do něj studenty a vyučovat, musí nejprve obdržet „povolení“, neboli akreditaci daného oboru. Dalo by se říci, že jde o určitou koncesi na provozování výuky daného studijního oboru, která je udělována na určitý čas, po kterém musí škola případně požádat o prodloužení této koncese. Tato koncese by měla říkat, že školou provozovaný obor bude poskytovat kvalitní vzdělání. Udělení této koncese má na starosti celostátní orgán, který se nazývá Akreditační komise a podle zákona o vysokých školách, § 84, je to právě Akreditační komise, kdo „pečuje o kvalitu vysokoškolského vzdělávání“(1). Vzhledem ke stavu, v jakém se české vysokoškolské vzdělávání nachází, by se pravděpodobně dalo úspěšně polemizovat o tom, zda je Akreditační komise „dobrý hospodář“. Vždyť jen těch studijních oborů je v naší malé kotlině téměř 8900(2)

Univerzitní fáze
Vezměme to hezky od píky. Řekněme, že jste funkcionář vysoké školy a cítíte na trhu potenciální příležitost, jakýsi volný prostor ve vzdělávání. Podařilo se vám sesumírovat si v hlavě obecnou myšlenku na nový obor s novým potenciálem. Nutno podotknout, že obvykle jde samozřejmě o potenciál uchazečů o studium, nikoliv o potenciál na trhu práce. Vysoké školy se v tomto chovají pragmaticky a tržně, peníze přináší student, nikoliv absolvent, takže pokud nakonec nesežene práci v oboru a nabyté znalosti mu k ničemu nebudou, zas tak mnoho se neděje. I proto vychováváme přebytky promovaných kulturních historiků, pedagogů, manažerů volného času, kynologů a jak říká v nadsázce (doufám) jeden profesor z Prahy, každoročně též velké množství chovatelů hrochů.  Prostě je zájem čerstvých maturantů o studium v tomto směru.

Tak tedy, vy cítíte na trhu vzdělávání mezeru a máte nápad. Následně dáte hlavu do hromady s hlavami svých kolegů na univerzitě, přiberete nějaké externisty (i když to je často silně potlačováno, protože to vyvádí peníze z vašeho rozpočtu ven) a sestavíte studijní plán, tak jak ho všichni známe ze svého studia – seznam předmětů, každý s přiděleným garantem a s určitou vizí profilu absolventa. Zjednodušeně řešeno to upravíte hezky do tabulek, přidáte sylaby předmětů, profily vyučujících, všechno to odešlete na Akreditační komisi a čekáte, jaké vám přijde stanovisko.

struktura_vzdelavan_podle_csu

Struktura vzdělávání v ČR. Ač to jistě nebylo cílem, je schéma typické pro současný stav – příliš velký sklon stran na pyramidě není, máte-li maturitu, je velká šance, že budete přijati na VŠ.Zdroj: ČSÚ

Fáze Akreditační komise
Akreditační komise je jednadvacetičlenná skupina lidí, „všeobecně uznávaných odborných autorit“, které jmenuje vláda na základě návrhu ministra, jenž je vytvořen po doporučení reprezentací vysokých škol, Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj a Akademií věd. Výsledkem je komise jednadvaceti docentů a profesorů. Žádný zástupce zaměstnavatelů, žádný zástupce studentů.
Tato komise se schází zpravidla pětkrát do roka a na svých dvoudenních zasedáních, kromě jiného obsáhlého programu, posuzuje právě akreditace jednotlivých oborů, tedy i váš návrh, který jste zaslali.
Mnohem více znepokojující je ovšem samotný proces posuzování kvality návrhu a tudíž kvality budoucího oboru. Zásadní kritéria pro schválení či neschválení se totiž skrývají ve vědeckých výsledcích osob, které vám budou v oboru garantovat výuku. V zásadě jde o to, že ve jmenném seznamu garantů oboru musí být dostatečný počet profesorů a docentů s odpovídající vědeckou aktivitou. Ergo, pokud sestavíte obor z profesorů, přičemž výkonnost každého z nich bude na úrovni několika impaktovaných článků do roka, zpravidla nebudete mít s akreditací problém (pokud nezvítězí některé parciální zájmy, ale o tom se raději zmiňovat nebudu). To, že vědecká (laboratorní) odbornost ovšem neznamená odbornost provozní, tj. znalost informací, které by měl dostat student, ani to, že vědecká aktivita už vůbec neznamená, že daný vědec je zároveň kvalitní pedagog, tedy, že vůbec umí učit, však absolutně nikoho nezajímá (odbornost se prokazuje dosaženým akademickým vzděláním nebo získáním vědecko pedagogické hodnosti (docent, profesor) (3)).
To je zarážející přístup od orgánu, který by měl pečovat o kvalitu vysokoškolského vzdělávání. Nicméně je bohužel logický. Členové akreditační komise jsou „odborně uznávané autority“, což je vykládáno jako odborníci s vysokou vědeckou aktivitou.

Tento postup posuzování příliš nevadí u oborů, které tvoří absolventy pro tzv. „čistou vědu“. U oborů, které mají vychovávat odborníky do praxe – u stavitelů, průmyslníků, zemědělců, zdravotníků a mnoha dalších, je tento postup naprosto fatální a dává kvalitě vzdělávání tvrdý políček. Na druhou stranu, sestavíte-li obor, jenž by byl garantován vysoce kvalifikovanými odborníky z praxe, manažery se zkušenostmi, nicméně s nulovou publikační aktivitou, vaši absolventi by byly na trhu práce sice velmi žádaným zbožím, nicméně vy nemáte šanci s takovýmto oborem uspět právě u Akreditační komise.

prunik

Pouze částečný průnik bohužel není při udělování akreditací posuzován. Postoj AK je smutný: kvalitní věděc = kvalitní pedagog

To vše je podtrženo faktem, že v rámci jednoho zasedání Akreditační komise je posuzováno cca 300–400 žádostí o udělení akreditace, případně o její prodloužení (např. na zasedání 3.-5. února 2014 bylo těchto posuzovaných akreditací více jak 400(4)). Na pátečním workshopu SK RVŠ, který se týkal hodnocení kvality vysokých škol, nám byla sdělena informace, že si to kdysi kdosi spočítal a čistě matematicky mu vyšlo, že jednomu oboru se komise věnuje ani ne dvě minuty. O tom, jak se dá během této doby provést důstojná diskuze a posouzení kvality daného návrhu, nechť si udělá obrázek každý sám. Vítězí jednoduché a snadno porovnatelné tabulkové hodnoty vědecké aktivity. Vlastní kvalita výuky je při tomto procesu upozaděna, a i proto se v dnešní době dostává studentům během vysokoškolského studia řada informací zastaralých, nepotřebných a zbytečných na úkor minima těch v praxi využitelných.
Koneckonců i nedávné odebrání akreditací plzeňským právům (později jim byla akreditace znovu přiznána), nebylo učiněno na základě podloudně udělovaných titulů bez splnění podmínek, ale na základě poklesu počtu docentů a profesorů pod „únosnou mez“. Akreditační komise evidentně dbá na kvalitu vzdělávání poněkud svérázným způsobem.

Budoucnost?
Předminulá vláda se snažila protlačit novelu vysokoškolského zákona, jejímž dopadem by mj. bylo i zrušení Akreditační komise a její nahrazení Akreditační agenturou, snad i se zástupci zaměstnavatelů. Novela však spadla pod stůl a ministerstvo nyní připravuje novou verzi. O tom, zda budou v hodnocení kvality vysokých škol hrát na národní úrovni větší roli studenti, se diskutuje. Další uvažovanou novinkou může být odstranění hodnocení vědecké aktivity docentů a profesorů. Nově je v plánu hodnotit vědeckou aktivitu pracoviště jako celku. Školám to umožní nedbat toliko na tabulkové počty zaměstnávaných vědeckých šarží a bude se moci zbavit některých neproduktivních profesorů, nicméně neodstraní to princip hodnocení výuky založený na vědeckých výsledcích jako takový. O revoluci v podobě návrhu institucionální akreditace jsme již psali dříve

Z pátečního workshopu SK RVŠ(5) byl mimo jiné patrný i nepříjemný pocit, vyslovený též v závěru zhodnocení jednoho z lektorů, tj. volně řečeno že „málokdo z přítomných je spokojen s kvalitou školy, na které studuje“. To je samo o sobě dost zarážející.

Kuba Vondruška

A co Vy? Jaká je Vaše spokojenost s úrovní vysokoškolského vzdělávání jako takového, a jaká je Vaše spokojenost s úrovní Vámi studovaného oboru? I přesto, že to bude hodně záviset na tom, zda je zaměření Vašeho oboru spíše teoretické či spíše praktické, napište nám 😉

 související článek: http://svrap.cz/vzdelani-pro-kazdeho-aneb-kam-nas-tohle-heslo-privedlo/

Zdroje:
(1) 111 zákon ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)
(2) Seznam studijních programů. MŠMT, 5. 3. 2014 http://www.msmt.cz/file/33269/ [on-line 13. 4. 2014]
(3) Standardy Akreditační komise pro posuzování žádostí o akreditaci, rozšíření akreditace a prodloužení doby platnosti akreditace studijních programů a jejich oborů
(4) Zápis ze zasedání Akreditační komise v Litomyšli ve dnech 3. – 5. února 2014
(5) Tisková zpráva SK RVŠ http://www.skrvs.cz/2014/04/vysoke-skoly-potrebuji-zkvalitnit/ [on/line 13. 4. 2014]

Obr.: Schéma vzdělávacího systému České republiky ve školním/akademickém roce 2012/2013, http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/0E00241789/$File/schema_23cz.pdf [on-line 13. 4. 2014]