Antverpy – ruka ruku myje

zapad

západ slunce v Antverpách

Prakticky bez znalosti místních podmínek a historie, pouze s letmým povědomím o jakémsi velkém přístavním městě a neopodstatněnou, avšak hluboce v podvědomí zakotvenou obavou, že na mě z nějakého zdánlivě neškodného křoví vykoukne Němec s flintou a svastikou na klopě, jsme se při naší návštěvě Belgie vydali do Antverp. Naším cílem byla průmyslová zóna poblíž. O ní jsem neměl ani letmé povědomí. Realita je taková, že Antverpy nejsou jen velkým, nýbrž obrovských přístavním městem (druhý největší přístav v Evropě) a průmyslová zóna se s něčím, co nazýváme průmyslovou zónou v našich končinách, nedá vůbec srovnávat. Jo, ale Němců je tam plno…

O tom, že průmyslová oblast téhle části Belgie není místem úplně normálním, jsme se začali přesvědčovat ihned po průjezdu zpoplatněným tunelem na místní dálnici. Jako kdybyste prošli skříní do jiného světa. Tenhle svět, na rozdíl od Narnie, však pochází z pera Julese Vernea. Na dálnici poměrně čilý ruch, tahače ku osobním autům tak jedna ku jedné, samá cisterna, kamion, Fabii aby člověk pohledal. Průmyslové komplexy na vás funí páru ze všech stran, a aby byla scenérie dokonalá, v dáli proti obzoru ční chladicí věže jaderné elektrárny, která ocelovému městu poskytuje životadárnou energii. Jakmile sjedete z dálnice, ocitnete se rázem na silnici i odstavném parkovišti zároveň, kde jsou po krajnicích v téměř nepřetržité řadě za sebou odstaveny návěsy a cisterny, které pravděpodobně zrovna nejsou potřeba. Pokud máte industriální srdce, zcela jistě ho návštěvou téhle oblasti potěšíte.

namesti

antverpské náměstí

Samy Antverpy jsou zajímavé už svým názvem. Váže se k němu pověst, že kdysi dávno se u řeky Šeldy usadil zlý titán, kterýžto se jal vybírati na proplouvavších námořnících mýto. Pokud si některý z nich postavil hlavu a odmítl poplatek zaplatit, titán tomuto useknul ruku a hodil ji do řeky. Jak už tomu tak ale v podobných pověstech bývá, i u Antverp se objevil plavovlasý kadeřavý hrdina mužných řeckých rysů a sportovní figury, titána zabil, useknul mu ruku a tuto pak hodil do řeky. Pravda, originalitou to neoplývalo. Asi to bylo na efekt. Pravděpodobně to viděl nějaký Holanďan a řekl si „hand werpen“. To zase patrně zaslechl nějaký nedoslýchavý měšťan a rázem z toho byly Antwerpen. Stát se to teď a tady, může (v našem daňově vynalézavém národě) známé rčení „zlaté české ručičky“ dostat poněkud hmatatelnější podobu.

vojenskeTak či tak, Antverpy z této pověsti těží, co se dá. Ruka je ve znaku města, rek odhazující ruku nad mrtvolou titána ční nad kašnou hlavního náměstí (takový zajímavý olympijský sport by z toho mohl být, diskobolos by zřejmě nestačil bulvy valit) a ruce, alespoň ty čokoládové, můžete též najít za výlohou snad každého dobrého cukrářství a pralinkářství. Aby toho nebylo málo, ruce se zde v hojné míře sekaly i ve středověku. Třeba falešným poutníkům absolvujícím slavnou pouť do Santiaga de Compostela, na jejíž trase Antverpy leží, kteřížto se za poutníky pouze vydávali. To vše ve snaze využít bezplatného a velmi pohodlného ubytování v místních noclehárnách.

kontrastCo se místní architektury týká, Antverpy byly kdysi vojenským městem a je to na něm stále znát. Pokrok však nelze zastavit, a tak se můžeme na nábřeží běžně setkat se středověkým hradem, vedle kterého ční do výšky moderní skleněný dům. Vše je ovšem poměrně citně řešeno a rozdíl mnoha staletí nepůsobí nikterak rušivě.

katedralaPokud budu hovořit o historickém jádru, asi jako většina historických měst i Antverpy mají dnes poměrně značný problém s prostorem, kterého se prostě nedostává. Asi nejvíc je to patrné u dominanty města, gotické katedrály zasvěcené Panně Marii, před kterou je prostor zvící velikosti Piaristického náměstí v Budějovicích, na nějž okamžitě navazuje další zástavba. U něčeho tak velkolepého bych očekával více velkorysosti, i co se okolí týče. Katedrála sama o sobě je naprosto nádherná. Vždyť také její stavba trvala téměř 170 let (při této příležitosti musím uznat a připustit, že má kritika vleklých termínů realizace některých projektů na univerzitě je hrubě přehnaná ;)). Pokud máte rádi čísla, tak vězte, že 123 m vysoká věž dělá z katedrály maják, který ční vysoko nad městem. Katedrála byla schopna pojmout až 25 tisíc věřících a v jejím nitru se ukrývalo celkem 57 oltářů. Každý tehdejší městský cech měl svůj vlastní. Jednu jedinou výjimku tvořily dva cechy, které měly oltář společný, a to cech výrobců mýdla a cech učitelů. Jestli to mělo něco společného s tím, že oba cechy vařily z vody, nevím… Každopádně, jednotlivé oltáře na sobě byly nezávislé, a tak se běžně mohlo stát, že v jedné chvíli probíhala v katedrále svatba a jen o kousek dál pohřeb. Zajímavé, úsporné. Předci se s tím prostě ne… párali

oltarÚtroby katedrály skrývají obrovské množství soch, nástěnných maleb i obrazů, z nichž nejvýraznější je čtveřice obrazů v hlavní chrámové lodi za oltářem. Tady pravděpodobně stačí jedno jméno: Rubens. I takový kulturní ignorant jako já dokáže odhadnout, že nešlo o žádného mazala. Ačkoliv se Rubens narodil v tehdejším Německu, jeho rodina pocházela z Antverp a on se zde také po smrti své matky usadil. Samotné obrazy v hlavní chrámové lodi však nejsou vystaveny současně. Veřejnosti je na očích vždy jen jeden z nich, ostatní jsou uloženy ve sklepních prostorách katedrály a podle potřeby jsou důmyslným mechanismem měněny podle toho, který náboženský svátek právě nastává.

Mnoho uměleckých děl v katedrále i okolí však nejsou originály. Jak naše průvodkyně kulantně upozornila, Belgie měla ve své historii mnoho umění chtivých „návštěvníků“, z nichž každý si něco odvezl na památku. A to ať už šlo o Angličany, Francouze či v minulém století Němce. A tak i Antverpy přišly na to, že jedna ruka sice netleská, ale krást se s ní stále dá…

zamekA ještě se zastavím u poslední fotky, protože na komentář přímo pod ní je to příliš mnoho znaků. Tohle místo se nachází kousíček od katedrály. Bydlel zde prý místní zvoník, který se ovšem velmi rád napil. Když se pak vracíval z nočních výletů, nemohl se nikdy trefit klíčem do zámku. No a vzhledem k tomu, že minimálně v některých oblastech nezná lidská tvořivost mezí, popasoval se s tím vskutku se ctí. Podle stupně opotřebování bych řekl, že buď musel umřít na selhání jater v pokročilém věku, nebo v této tradici pokračovali i další majitelé… Až se divím, že to na kolejích ještě nikoho nenapadlo 😉

Každopádně, pokud už se třeba dostanete do Belgie, Antverpy rozhodně navštivte. Např. z Bruselu jsou velmi pohodlně dostupné vlakem a navíc budete mít tu výhodu, že uvidíte i historické vlakové nádraží, které našim očím zůstalo bohužel skryto…

Kuba Vondruška