BESKYDSKÁ SEDMIČKA 2012 očima netrénované aneb Proč to, sakra, děláme?

21Pokud jste se ještě nikdy nezamýšleli nad tím, jaké by to bylo, kdybychom neuzavírali bláznivé sázky nebo se vzájemně nehecovali, tak vám mohu říct rovnou – přišli bychom o spoustu zábavy a nezapomenutelných zážitků. Toliko odpověď na otázku v názvu příspěvku…Pokud vás zajímá, jaké věci se člověku honí v hlavě, v kostech a svalech během extrémního přechodu Beskyd, patří následující řádky právě vám.

Pro ty, kteří to slyší poprvé – Beskydská sedmička (B7) je extrémní přechod Moravskoslezských Beskyd. Mohou se jej zúčastnit dvojice (případně trojice) ve dvou kategoriích – Sport a Hobby, které se liší délkou a obtížností. Loni se konal 3.ročník, který poprvé startoval v Třinci a končil ve Frenštátu pod Radhoštěm (předchozí dva se šly v opačném směru). Trasa vedla přes vrcholy Malý Javorový (945m), Velký Javorový (1031m), Ropice (1082m), Travný (1203m), Lysá Hora (1324m), Smrk (1276m), Čertův mlýn (1205m), Tanečnice (1084m), Radhošť (1129m) a Velký Javorník (918m). Profil závodu si můžete prohlédnout níže na obrázku vypůjčeném z oficiálních stránek B7.

1

To takhle jdete na katedrový dýchánek…
…a dozvíte se o tomhle šíleném podniku. V hlavě se vám zrodí ďábelská myšlenka. Hec. Ano, přesně takhle to začalo. Parťák na závod byl jasnej, Koti ani neprotestoval. První trénink jsme si dali spolu se zbytkem fakulty při listopadovém pochodu na Kleť. Alkoholem posilnění přátelé s velkou slávou opouštěli plešovickou hospůdku v narvané lokálce, zatímco my pokračovali směr Budějce pěšky. Krásná noční procházka přes Dívčí kámen zakončená nekonečně dlouhou, otravnou, otravně dlouhou a dlouze otravnou Lidickou ulicí. Otrava, a ještě k tomu dlouhá! Druhý den nohy bolí jak čert, takže ho celý proležím se Stiegem Larssonem. Takhle by to tedy nešlo, trénovat se musí víc. Šanci napravit výkon mám začátkem února 2012. V plánu máme menší nedělní výlet z Prachatic do Budějc, cca 60km. Abychom do toho nešli jen tak pro nic za nic, dáváme si menší rozcvičku v sobotu – krásných 35km. Bez pití a svačiny, v těch největších mrazech. V neděli se naše víkendové putování díky nočnímu zbloudění nakonec zaokrouhlí na 100km, přičemž posledních 10km je za trest. Nohy by to zvládly, ale jinak mám pocit, že buď omdlím, nebo budu zvracet, v nejhorším případě obojí.

Plány jsou od toho, aby se měnily…
S Kotim jsem nakonec závod neabsolvovala, odfrčel na měsíc do Himaláje a vrátil se těsně před startem B7. Nakonec jsem kývla Tomášovi (bratránek redaktorky Isy) a na poslední chvíli jsme do týmu přibrali ještě Elišku (která se posléze přiznala, že si propozice závodu raději předem nepřečetla). Jak tomu tak bývá, na trénování nebyl čas, ani morál. A jediný poctivě trénující Tomáš si nakonec týden před startem B7 oddělal Achillovu patu, takže jsme vyrazily jen ve dvou.

Chvála teleskopickým hůlkám
7.září 2012 v cca půl 11 večer byl na náměstí v Třinci slavnostně odstartován 3.ročník B7. Sešlo se nás tam kolem 3000, trénovaní sportovci, kteří ještě před sobotním polednem vystoupali na pomyslnou K2 v cíli, ale i slabší kousky a sváteční chodci, kteří se tou dobou ještě plahočili na některý z beskydských vrcholů. Nemluvě o třetině závodního pole, která to cestou zabalila.
Závod jsme „nerozjely“ špatně. Tempo svižné, obě plné elánu, nebylo se moc kam hnát, protože prvních několik hodin se šlo v semknutém šiku bez výraznějšího prostoru na předjížděcí manévry. Jak se roztrhalo (či spíše neroztrhalo) startovní pole, se dalo tušit snad jen podle čelovek, jejichž světla se jako had táhla přes první kopec. Poprvé v životě montuji teleskopické hole a přes počáteční neohrabanost si s nimi brzy začínám rozumět…to ještě netuším, jak je budu později velebit a blahořečit jejich vynálezci.
Prvních pár stoupání a klesání překonáváme v pohodě, dokonce ani tma nás nijak nebrzdí. První opruz přichází při sestupu z Travného, kde se kvůli hůře schůdnému terénu vytvořila asi na ¾ hodiny zácpa. Nicméně díky ní jsme si aspoň mohly všimnout, že všude podél cestičky kvetou hořce (biologové se nezapřou). I přes tu krásu překřtíváme Travný příhodně na Otravný. Pomalu se začíná rozednívat, obžerstvujeme se na Krásné a chystáme se na výstup na Lysou horu. Mírně mrholí a začíná foukat vítr a poprvé se ozývají svaly. Elišce se jde dobře, až na to, že na ni padá únava. Tak si dáváme na Lysej 20 (teda vlastně skoro 50 :-) ). Tady už začíná být závod poměrně zajímavý. Běžci už jsou v trapu, ti pomalejší daleko za námi a my de facto potkáváme stejné obličeje, se kterými se na střídačku předcházíme. Stačí úsměv, pozdrav a přání hodně sil a člověk má najednou pocit sounáležitosti. Ten mu vydrží do té doby, než se dostaví krize. Eliška si ji vybrala cestou na Smrk. Při sestupu do Čeladné na nás padá opět únava, přepínáme na program „autoteta“ a nezbývá, než to zalomit na okraji cesty. To nezůstane bez povšimnutí našich nových přátel. V Čeladné nás čeká již 4. občerstvovačka. Banány, sušenky a müssli nám lezou ušima, zato druhá teplá polévka bodne jako nikdy. Tak si říkám, jak jsem byla důvtipná, když jsem si na závod koupila banány, sušenky, rozinky a kdejaké zrní. Příště si vezmu pořádnej steak! Nebo raději rovnou tři!

Bod zlomu hýr
Ano a tady přichází ta horší část cesty…podle zvěstí jsme zdolaly 63km, zbývá tedy 20km. To by bylo vcelku optimistické, kdybychom se cca o1,5 hodiny později nedozvěděly podobnou cifru. What the hell! Morálka jde dolů, psychická krize začíná dotírat. Ve snaze si pročistit hlavu a přijít na jiné myšlenky nasazuju sluchátka a chvíli to funguje. Když na Čertovo mlýnu míjíme dvojice, které očividně závodí ve stejné kategorii, nechávám se ještě jednou strhnout atmosférou a hecuju Elišku téměř k běhu. No tak, do pytle, přece se nenecháme vyklepnout! Dlouho mi to nevydrží. 70km nahoru dolů je přece jen 70km a můžu být jen ráda, že se kolena začala ozývat až při sestupu k Pustevnám. No a zbytek cesty už je více či méně jedno velké trápení. Ony by ty nohy i šly, ale otázka je „proč“? Co jsme si to zase myslely – že to zvládnem bez trénování? A všichni ti okolo – se pomátli, že tu trapčí po Beskydech s teleskopickejma holema a pár banánama v kapse? A proč jsem si sakra na poslední občerstvovačce místo vody vzala ten zatracenej koncentrovanej energeťák, kterej žízeň nezažene ani na sv. Dyndy? Nicméně musím dodat, že jsme na tom ještě docela dobře…Potkáváme parádně rozhádanou dvojici, kluka, který musel kvůli puchýřům a otlačeným nohám nazout žabky, borce nadopovaný 10 Ibalginama…my máme sice s Eliškou momentálně tichou domácnost, každá si v hlavě odehrává malý osobní boj s vlastní psychikou, ale aspoň se nehádáme.

„Zdolej si svou K2“
Velký Javorník – poslední kopec, teď už jen kolem 7km dolů. Nechce se a nechce. A ne a ne a ne, nikam nepůjdu. Tak dobře, přece to nezabalíme. Prý kousek lesem a pak po silnici (ten kousek lesem byl dlouhej asi 6km, po silnici bylo posledních pár set metrů). Konečně Frenštát!! Pár místních nám tleská a povzbuzuje. V cíli nás ještě nutí vylézt na dřevěnou konstrukci symbolizující pomyslnou K2. Ach, jak já vás mám ráda! Poslední čipová kontrola ukazuje necelých 26 hodin. To není špatné, ale hlavně, že už je to za námi. Příště už nejdu! Nakonec je ještě přeslazený a energeťákem utrápený žaludek umlčen hamburgerem. Sice je skoro studenej, ale chutná víc než báječně. A pak už jen sprcha a spát!

Závěrem mého dopisu třikrát….
Co říci závěrem? Nedělní tombola byla trochu zklamáním, nic jsme nevyhráli. A navíc náramek „Dal jsem Beskydskou Sedmičku“ tu prodávají za 30 babek – to prostě nemá fér! Aspoň ty Buty že stáli za to :) No a příště mi bude stačit, když pokoříme 24hodin. Nebo že bychom letos vyrazili pro změnu na 5BV (5 beskydských vrcholů)? Se uvidí, každopádně steaky jsou základ! Steaky, dobrej parťák, kterej to s váma vydrží a podrží v době krize….A pak možná i ten trénink :)

Autor: Pája Staňková

  • Beender

    Babizno, ty seš hustá a Eliška taky!! Měl jsem tam pár kamarádů (kromě tebe) a byl jsem i přemlouván, abych taky šel, ale kotník by to nedal.
    No prostě závist a gratulace a respekt a závěrem babce 3x m…, ….t, .rd..

    • Pája

      Dík, Bender, jsem se věru pobavila Tvým komentářem (oslovením samozřejmě taky)- letos se vykašli na kotník a pojď taky 😀 aspoň budu mít hec, abych byla lepší než Bender! a když už jsme u toho, chtěla jsem se přihlásit na Bahňáka, ale zaspala jsem a už je plno 🙁

  • Terka

    Tady máte další lákadlo – taky super akce (propozice jsou k loňskému roku, ale letos to bude určitě to samý) největší borci vyrážejí v 7 večer z Budějc a vracejí se kolem 11. dopolední dalšího dne http://rafters.hanace.info/userfiles/file/TaD/2012/TREK_and_DOWN_propozice_2012.pdf

    • Pája

      🙂 o tom už jsem taky slyšela, dokonce od lidí, kteří to absolvovali…no, myslím, že tomuhle hecu se budu ještě chvíli vyhejbat 🙂 Ty jsi to absolvovala nebo taky znáš jen z doslechu?

    • Terka

      Zatím jen z doslechu, ale pokud se povede, tak se možná letos hecneme a vyrazíme 😀

    • Pája

      tak ať to klapne – máte můj obdiv 🙂 …jo, jinak jsem se docela divila, že registrace na B7 2013 už je uzavřená (možná se teda ještě objeví pár míst, pokud si to někdo rozmyslí nebo nezaplatí)..my jsme se loni hlásili někdy během června a ještě byla místa a teď to teda bylo šupem!

  • Beender

    Fakt kua, do psích ….. . No hele ty strará rachomejtle, budem asi muset něco uspořádat sami…

    • Beender

      Tohle mělo bejt na Babiznino info o bahňákovi

  • Roadrunner

    Respekt!!!