Budoucnost komerčního rybolovu: nahradí medúzy na talíři ryby?

pokrm_z_meduzy

Pokrm z medůzy – budoucnost stravování

Ačkoliv to v naší rodné zemi na jídelníčku zrovna příliš nepociťujeme, rybolov poskytuje lidstvu přibližně jednu pětinu živočišných bílkovin. Stejně tak jako není spotřeba rybího masa rozdělena rovnoměrně mezi jednotlivými státy, ani lidský predační tlak není rozložen rovnoměrně mezi přibližně 15 000 druhů mořských ryb. Jako potvrzení prvního faktu můžeme například sáhnout po knize japonského spisovatele Murakamiho O čem mluvím, když mluvím o běhání. Dozvíte se zde, že Murakami – jako správný Japonec – rybu pomalu i snídá (když zhřeší, tak si jednou týdně udělá k večeři kuřecí). A průměrný Čech? Ten si horko těžko dopřeje rybu jednou za týden (a to třeba ještě smažené a na troud vysušené “filé“). Z toho nepřeberného množství ryb si lidstvo za svoji oběť vybralo jen přibližně dvě stě druhů, které nemilosrdně využívá. Výběr není náhodný – takový vyvolený druh musí výborně chutnat, plus se také nutně musí v oceánech a mořích vyskytovat v patřičných počtech. A v tom je ten kámen úrazu – většina druhů je vzácných. Rybářský průmysl se tedy zaměřil na ty nejhojnější (a nejchutnější).

A teď o kousek zpět – také vás nad mrazícím boxem v supermarketu napadá otázka, kde je těch dvě stě druhů ryb? Většinou, pokud se vydáte do obchodu pro mořskou rybu, se vrátíte s filetami z tresky nasáklými vodou a bůhvíčím dalším (neznalí původu ryb možná donesou sladkovodního pangase). Inu, na druhové složení si asi člověk nemůže stěžovat, neb kde není poptávka, není nabídka. Ale jak ten nebývalý zájem vnímají ony tresky, tuňáci, makrely a další ze seznamu?

treska_obecna

Treska obecná

Zaměřme se nyní na tu rybu, která je nám ze supermarketů nejbližší. Treska obecná (Gadus morhua) se vyskytuje na severu Atlantiku a v přilehlých mořích. Zdrojem obživy byla pro lidstvo již tisíce let, na počátku jejího lovu byly jednoduché nástroje vyrobené z lýka a kostí. V průběhu dvacátých a třicátých let se zároveň se zdokonalením lodní dopravy vynalezl efektivní způsob lovu těchto ryb. Sítěmi vlečenými za lodí se lovilo obrovské množství velkých tresek a zásoby moře se zdály být nevyčerpatelné. Lovené ryby se ale pomalu začaly zmenšovat – na některých místech až za kritickou hranici. V extrémních případech se stávalo, že rybáři vylovili ročně 70 % hmotnosti tresek z určité oblasti a bylo na treskách, aby do dalšího roku dorostly. Ačkoliv tato ryba roste neuvěřitelně rychle (od druhého roku přibírá přibližně dvě kila ročně), je zřejmé, že takový tlak ryba rostoucí čtyři roky do pohlavní zralosti nemůže zvládnout. Vše vyústilo v ekologický i ekonomický kolaps těchto oblastí – mezi Velkou Británií a Islandem dokonce v padesátých a sedmdesátých letech vznikly konflikty zvané “tresčí války“. Jak tresek ubývalo, Island rozšířil své pásmo vod trojnásobně. Velké Británii se tak zmenšil prostor produktivních mezinárodních vod. Některé britské rybářské lodě poté pluly pro úlovek do islandských vod s doprovodem bojových lodí.

rozsireni_tresky

Rozšíření tresky

Ani v součastnosti není stav tresčí populace nijak růžový. Když se podívate na mapku rozšíření, červené a oranžové oblasti představují místa, kde jsou populace přeloveny a kde ryby často končí v rybářských sítích dříve, než stihnou pohlavně dospět. Většina z těchto míst trpí tím, že je v okolí velkých lidských měst s patřičným apetitem. Oblasti evropského pobřeží za polárním kruhem naopak dopřávají tresčí populaci vítaný oddych – zde se přeci jen tolik neloví. Technologie rybolovu se ale stále zlepšují. Zatímco na začátku se rybářské lodě vracely ob den do přístavu, dnes křižují moře lodě vybavené sonary, mrazícími boxy a filetovacími přístroji, které se vrací jedině obtěžkané filetami.

Fishing_down_food_webČlověk má tendenci živit se obvykle těmi největšími zvířaty, která jsou k dispozici. Treska také není zrovna malý tvor – může dorůst bez několika centimetrů dvou metrů. Je to dravec – pozře téměř vše, co se hýbe – od krabů, mnohoštětinatých červů až po poměrně velké ryby, a kontroluje tak početnosti velkého množství různých organismů. V chladných mořích je téměř vrcholovým predátorem. Vyjma člověka se dospělá treska může stát kořistí jen několika málo nehojných zvířat (většinou vodních savců). Proto se jejich úbytek podepisuje nežádoucím způsobem na mořské ekosystémy. Tím, že člověk cíleně loví co největší ryby, otevírá se prostor těm druhům „pod nimi“, aby se namnožily do větších početností. Jenže člověku po chvíli dojdou ty větší dravé ryby, a tak se spokojí i s těmi malými, planktonožravými. Tato situace má jeden pěkný anglický termín – “fishing down food web“.

invaze_meduz

Invaze medůz

A tak, jakkoli si Murakami získal můj obdiv (nejen jako spisovatel a dálkový běžec, ale i díky svému zdravému jídelníčku), jsou to právě Japonci, kteří poslouží na závěr jako odsouzeníhodný příklad takového chování. V jejich vodách je totiž na ryby (a nejen ty) tlak opravdu enormní. No jen posuďte: ryba sedmkrát týdně, sem tam hamburger s plejtvákem uprostřed, 127 milionů obyvatel. Vše vyústilo v nedávné namnožení medúz (Nemopilema nomurai), které spolehlivě zaplňovaly sítě místním rybolovným lodím, zatímco mrazící boxy na ryby zely prázdnotou. V mořích totiž nezbylo dost dravců, kteří by zvládali držet jejich populaci na únosné úrovni. Stavy medúz se nebudou snižovat lehko, a tak možná nezbyde než vymýšlet kulinářské úpravy těchto rosolovitých tvorů.

Tímto příspěvkem si připravuji půdu pro další článek, kde bude o tom, jak jsem se stal jedním z těch špatných a plenil vody norského pobřeží.

 Autorem článku je Marek Šmejkal

 

Zdroje:

http://www.fao.org/

https://en.wikipedia.org/wiki/Overfishing

www.seaaroundus.org

http://www.telegraph.co.uk/earth/earthnews