Být tím pravým účastníkem zájezdu…

VLUU L210  / Samsung L210Vím, že se na Svrapu objevují články o cestování do všech možných exotických částí světa a tak můj výlet do Paříže nebude zrovna nějaké terno, avšak vzhledem k tomu, že jsem zvolila poněkud jiný druh cestování, chtěla jsem se podělit o své zážitky. Rozhodla jsem se totiž využít, vzhledem k obsahu mé kapsy, nabídky slevových portálů a jako dárek k Vánocům mamince nadělit víkend v Paříži (a sloveso nadělit volím záměrně, protože to nadělení bylo!)

Nemám zkušenosti se zájezdy, kdy noc trávíte v autobuse a pak vás ráno vysadí v cílové stanici a hurá na prohlídku města, takže jsem objednávala pobyt s pocitem, že to bude úžasný víkend v tom nejúžasnějším městě!

Ale hezky od začátku…jen co přijel autobus, jsem se mírně vyděsila. Dvoupatrový kolos v sobě skrýval na sedm desítek cestujících a jen jednoho průvodce. Posléze jsem však pochopila, že mé obavy byly liché. Průvodce byl totiž tak moc nudný, že si šel každý raději po svých. Zájezd se spíše než Paříž pro milovníky umění a historie měl jmenovat Paříž pro milovníky současné politiky a drbů s ní spojených. Ale alespoň jsem se dozvěděla, s kým spal minulý president…

Jen co jsem se “nasáčkovala” na určené sedadlo, došlo mi, že na tomto místě strávím dalších zhruba 14 hodin! Pro lidi většího vzrůstu jako jsem já, je to navíc otázka, jak se pohodlně zkroutit a kam dát nohy. Nejlépe asi za hlavu…

Po úvodním informačním okénku, kde se mimo jiné dozvíte, že toaleta v autobusu je jen pro zcela kritické případy a jen pro malou stranu, nezapomněl pan řidič dodat, že si u něho můžeme zakoupit mimo chlazených nápojů i nějakého toho panáčka. Je libo slivovice, vodečka? Moravská cestovka se holt nezapře. O vracení podšálků však ani zmínka:) a Karel taky nikde!

Po zastávce v Berouně a v Plzni, kdy byl autobus zabrán do posledního místečka, jsme mohli vyrazit na cestu. Po pár občerstvovacích a vyprazdňovacích zastávkách jsme byli na místě. Kouzelná Paříž!

Rozespalí, unavení a celkově zmačkaní jsme vylezli ven a ovanul nás studený vítr. Cítila jsem se, jak kdyby po mně přeběhlo stádo koní…přiznávám, nebyla jsem tak vybavena jako jiní cestující, kteří vytáhli na noc teplé deky a obrovské polštáře, převlékli se do tepláků a bylo jim hej. Já, jako nezkušený cestovatel, jsem spala přikrytá šátkem a už druhý den jsem chodila v týchž riflích.

VLUU L210  / Samsung L210Při představě, že od zhruba půl 8 ráno až do večera budu běhat po Paříži, mnou projela další vlna zimnice. Předpověď nevyšla, místo slibovaných 16 stupňů tu bylo sotva deset. Zatoužila jsem po horkém capucinu, které se mi však nedostalo, protože pan průvodce zamířil na komentovanou procházku. Pozorné naslouchání jeho výkladu jsem však vzdala u první památky, kdy od Institutu francouzského jazyka se dostal opět k počtu senátorů a posledním volbám. Politice neholduji, asi jako většina ostatních účastníků, na jejichž otrávených obličejích bylo znát, že kvůli tomuhle sem nepřijeli.

Každopádně Paříž sama o sobě úchvatná a po tom, co jsme se oddělili od průvodce, jsme si jí mohli i náležitě vychutnat.

Méně úchvatný však byl hotel, tzv. Formule 1. Spaní ok, společné sprchy taky jakž takž, i když teplou vodu aby pohledal. Za to kontinentální snídaně, kterou bylo možno si k zájezdu za 199 Kč přiobjednat, mě nenechala na pochybách, že F1 je opravdu jednička.

Dala jsem si tedy kus bagety a máslo, jelikož nejím k snídani sladké a tak mě nabízené marmelády a nutela příliš neoslovily. Po sýrech, vajíčku či zelenině jsem pátrala marně…a nezlepšil to ani croissant z nějakého supermarketu (balený po více kusech v nějakém pytlíku:(

Těšila jsem se však na Eiffelovu věž, kam jsme měli ráno namířeno a tak jsem hořkou zkušenost tedy respektive sladkou raději přešla.

Díky zkušenostem z předešlého dne jsme se od průvodce trhli dřív a Paříž si tak náležitě užili podle svého! Pocit z podivného výletu vylepšila i večerní projížďka lodí a tak jsem nasedala do autobusu příjemně naladěná, ale unavená k smrti.

VLUU L210  / Samsung L210Spánek však nepřicházel, zřejmě to bylo i tím, že člověk toužil po osvěžující sprše anebo alespoň možnosti si vyčistit zuby. Někteří cestující však takový problém zřejmě neměli a tak se po chvíli začala autobusem ozývat symfonie chrápání všemožných výšek a basů.

Po třech dnech jsem se tedy vrátila do Prahy špinavá, unavená a autobus jsem nechtěla dalších pár dní ani vidět! Jsem však poučena z předchozího nezdaru 🙂 autobusem do vzdálenějších zemí už nikdy více! Ani kdybych si sebou vzala peřinu a oblíbeného plyšáka, tak se v autobuse prostě a jednoduše spát nedá. Aby toho však nebylo málo, přivezla jsem si z Francie i nechtěný suvenýr (krom sýrů, které smrděly na celý autobus a krásně pasovaly k celkovému odéru zde), nachlazení, které mě na další dny vyřadilo z procesu…no prostě a jednoduše, to se přece vyplatí!

PS: příště jdu radši pěšky

Vaše Markéta