Centrální část kampusu oblékne nový kabát – rozhovor s architektem Jaromírem Kročákem – 1. část

Ing-arch-Jaromir-KrocakVíte, že se chystají velké parkové úpravy centrální části našeho kampusu? Ing. arch. Jaromír Kročák to ví. Aby také ne, když je autorem navrhovaného architektonického řešení. SVRAP s panem architektem strávil velmi příjemnou hodinku, při které se nechal unést poutavým vyprávěním o změnách, které areál JU čekají. A samozřejmě, že se s vámi o tento zážitek podělí…

SVRAP: Centrální část kampusu JU, tj. oblast mezi budovami Filozofické fakulty a rektorátu, knihovny a kolejemi JU, by měla v brzké době dostát výrazných změn. Vzhledem k tomu, že Váš ateliér je autorem architektonické podoby těchto navrhovaných změn, mohl byste nám na úvod prosím představit koncept celého projektu?

Jaromír Kročák: Celý koncept vychází z části ze zadání investora, tedy univerzity, která se na nás obrátila v otázce zpracování této plochy. Druhou věcí je určité regulativum vycházející z územního plánu, protože dlouhodobá koncepce areálu JU počítá s tím, že celá tato plocha zůstane volná jakožto relaxační a oddychové zázemí parkového typu. V neposlední řadě by měl tento prostor plnit funkci komunikační, to znamená, že se zde protíná plno cest různých směrů, což je znát nejen na oficiálních chodnících, ale především na vyšlapaných „indiánských“ stezkách tady přes areál.

Dalším významným kritériem je řešit plochu tak, aby do budoucna počítala i s výstavbou auly, která je plánována mezi knihovnou a rektorátem, takže všechny současné úpravy by měly respektovat dostavbu této auly. Omezením též byla asfaltová hřiště, která se nachází ve východní části areálu (za děkanátem Ekonomické fakulty – pozn. redakce). Výhledově bylo původně počítáno s tím, že se tato sportoviště přesunou do „vnitrozemí“ kampusu, tedy do jeho jihovýchodní části (k současnému hřišti na softball – pozn. redakce). Nicméně, vzhledem k tomu, že toto hřiště bylo nedávno zrekonstruováno, pracujeme dále s tím, že jej začleňujeme a respektujeme v současném umístění.

V neposlední řadě by celá plocha měla splňovat funkci takového poloveřejného parku. Bude se řešit nová zádlažba, tj. chodníky, a samostatnou kapitolou je také nový systém veřejného a venkovního osvětlení. Oživením v poslední a aktuální variantě je též přestřešení křižovatky pěších cest takovou membránovou stříškou – plachtou, kde zatím hledáme tvar tak, abychom se neopakovali s provedením u hotelu Clarion a navrhli něco jiného a zajímavého.

Velké těžiště celých úprav je samozřejmě v řešení zeleně. K tomuto bodu jsme přizvali zahradní architektu paní Škodovou, která má na starosti návrh zeleně, její složení a vůbec celou koncepci ozelenění areálu.

Hlavním omezením je výše plánovaných nákladů, která se promítá do celého návrhu a prozatím je stanovena horní hranicí zhruba 3 mil. Kč, avšak v případě zajímavého řešení je možné tuto hranici mírně překročit s tím, že by se celý koncept realizovat po etapách.

SVRAP: Můžu se zeptat, jaký byl vývoj celé koncepce a jak vypadá současná podoba návrhu?

Jaromír Kročák: Na celém konceptu pracujeme již určitou dobu a jednotlivé varianty průběžně probíráme se zástupci univerzity, s panem rektorem a s investičním oddělením, takže určitá geneze tu je. Mělo by to být vidět i na prezentaci na webu univerzity (odkaz na prezentaci se nachází úplně dole – pozn. redakce). Na několika snímcích je tam vidět, jak se asi postupně vyvíjel názor na toto prostranství. Původní koncepce byla nastavena tak, že v západní části (vedle FF a rektorátu – pozn. redakce) jsme měli představu višňového sadu, což by byla taková oddychová a relaxační část pro studenty, pro práci s notebookem pod širým nebem v určitých, řekněme, hnízdech v pravidelné matici ovocných stromů. Ta druhá východní část (vedle knihovny – pozn. redakce) byla myšlena jako rozvolněný anglický park, kde by se již navazovalo na vzrostlé stromy a síť cest. Postupně byla při konzultacích hodně hluboce diskutovaná právě varianta višňového sadu, protože se začala objevovat určitá rizika a obavy, kam by to mohlo dospět, neboť ta plocha je i veřejně přístupná a lidé z okolí by sem chodili trhat třešně, višně, jablka, podle toho co by zde rostlo, děti by tam lezly, mohly by spadnout na zem a mohly by si třeba zlomit nohu na univerzitní půdě apod. To jsou všechno rizika, která se probírala a postupně jsme tedy od pravidelné matice ovocných stromů, přes matici např. javorů s různými pasekami, přešli až do nynějšího konceptu, kdy se to jakoby vystřídalo a v západní části je tedy v aktuální verzi systém anglického parku s dominantou membránové plachtové stříšky a naopak ve východní části vzniká pravidelný kruh anglicko-francouzské koncepce uprostřed s větší pasekou, kde má šanci i luční kvítí – byla by to spíše taková málo sečená přirozená louka s vlčími máky a chrpami.

K této podobě jsme se tedy postupně dostali s tím, že přirozeně přiznáme převážnou část empiricky vyšlapaných cest, které zadláždíme nepravidelně kladenou dlažbou připomínající přírodní kámen. Tyto cesty by měly být tvořeny zádlažbou z nepravidelně štípaných kostek, z čehož můžeme udělat příjemné povrchy, po kterých se dobře chodí i ve vysokých podpatcích. Tím, že jsou nepravidelného tvaru, dají se z nich udělat různé zákruty cest a přitom výsledek nevypadá tak šíleně šablonovitě jako z obdélníkové dlažby. Chtěli jsme se co nejvíce přiblížit přírodě.

V souladu s návrhem zeleně se vytvářejí různé prostory, které jsou v různých kategoriích – hlavní pěší tahy s průhledy zelení, které jsou dominantní a tvoří přímé propojení cest, dále systém podružných cest s odpočinkovými hnízdy, což jsou rozšířené plochy s venkovním mobiliářem, jako jsou lavičky, odpadkové koše apod. a pak je zde také ještě možnost určitého polointimního sezení či ležení na trávě v zákoutích a záhybech zeleně, kde je možné na volně rozesetém lehkém perforovaném venkovním nábytku si lehnout, sednout a studovat, číst knížku nebo si zde dát rande. To všechno jsou plánovaná zákoutí, avšak bezpečná, protože pořád máme na mysli, aby zde nevznikla nějaká džungle pro schovávání se různých živlů – to bychom neradi. Člověk zde ale bude mít klid, pohodu a nebude vysloveně opticky exponovaný a viditelný ze všech okolních oken. I o to nám šlo, vytvořit zde příjemná místa, kde se člověk bude cítit dobře.

Této koncepci potom napomáhá trojí systém osvětlení. Tak, aby zde i v noci bylo bezpečno, jsou hlavní tahy osvětleny velkým osvětlením na čtyřmetrových sloupcích s hlavními osvětlovacími tělesy. Dále je to takové podružné osvětlení vedlejších cest a polouzavřených zákoutí a pak to budou – alespoň v návrhu to tedy máme – nízké světelné patníčky rozmístěné v zeleni tak, aby bylo možné si k nim lehnout a číst si – takové světlušky. Pro slavností chvíle, popř. pro konání open-air akcí, bude nasvětlená i plachta, která by se tím měla celá rozzářit. Specifickým typem je ještě jeden druh osvětlení. Počítáme s tím, že některé solitérní stromy, myslím, že je to navržené na třech místech, by byly nasvětleny ze spodu do korun zemními svítidly, což by zvýraznilo dominanty těch nejhezčích vzrostlých stromů. Už jsme to také realizovali a vypadá to velice pěkně – třeba když napadne sníh, světlo se prodírá sněhem a nasvětlí pak zespodu větve stromů.

Co se zeleně týče, objevují se zde tradiční domácí dřeviny, podél hlavní komunikace je vytvořena alej z dubů a do všeho jsou zapojeny keřové porosty. Vše je ovšem naplánováno tak, aby celek vytvářel bezpečný park. Z jakéhokoliv místa bude možné prohlédnout, protože stromy budou mít zapěstovánu korunu až od dvou metrů, takže z normálního horizontu by měl být park maximálně průhledný. Pouze jednotlivá intimní místa – to jsou ale jen „ostrovní oblasti“, by byla v keřích.

návrh řešení nového uspořádání centrální části kampusu JU (vizualizaci i s návrhy zeleně můžete též vidět na informačním panelu v přízemí Akademické knihovny JU)

Vzrostlá zeleň je různé výškové úrovně. Zase je tvarována tak, aby vytvářela určitý podrost a nad ním dominantu. Hlavní důraz byl však kladen na to, aby zeleň byla různorodá během celého ročního období. Na jaře se prostřídá květenství různých stromů a keřů pozvolna tak, aby to byl velice pěkný zážitek i barevně pojednané zeleně a na podzim zrovna tak, kdy některé stromy budou do žluta, jiné do červena, některé další poté mají až takové bílé listy. Všechno dohromady by mělo vytvářet zajímavé kompozice, které se budou proměňovat v průběhu roku. V neposlední řadě je zeleň vybírána i s ohledem na místní pedologické a geologické podmínky, určitě bude nutné řešit v některých místech i odvodnění některých oblastí, např. zamokřená plocha okolo hřiště. Určitě bude též přidána vrstva ornice. Celý prostor jinak ale ponecháváme v rovině, pouze u té plachty budou tři solární vlny, jak tomu říkáme, které spolu s keřovým podrostem vytvoří polointimní uzavřené sezení pod membránou a zároveň je na vlnách možné si lehnout např. i hlavou dolů, najít si správnou relaxační polohu a slunit se. Nicméně toto zvlnění je v minimální míře, protože pořád máme na mysli, že prostor by měl být přehledný a doufáme i dobře udržovatelný, protože i na tom závisí úspěch. Údržba obecně bude hrát velkou roli a v dalších stupních přípravy může mnoho věcí ovlivnit, jak se na celý areál bude nahlížet z hlediska údržby, tzn. i třeba sečení trávy, údržba keřů a seřezávání stromů a to i z hlediska nákladů. Tohle vše se ještě musí dát do celkové relace, kolik bude stát pořízení parku a kolik bude stát i celková údržba, takže je to celé svázané dohromady.

Ač je park vlastně jedna plocha mezi zástavbou, mezi bloky, snažili jsme se ho navrhnout tak, že by měl být rozrůzněný právě v ta zákoutí, sečený a nesečený trávník, luční kvítí, anglický trávník např. pro kriket apod., aby si každý našel podle nálady své zákoutí a aby studenti jen neprocházeli, ale cíleně sem přicházeli přečíst si pěknou knížku, probrat věci s kamarády, popít vínečko… I člověk sám má různé nálady během dne, během týdne i celého svého pobytu tady, takže někdy máte chuť někam zalézt, aby vás nikdo neviděl, jindy zase máte třeba takovou bezvadnou náladu, že si chcete sednout a koukat na všechny, kteří chodí kolem a obhlížet… Takže park by měl poskytnout co možná největší rozrůzněnost nálad a úplně hlavní je to motto, že by se tady lidi měli cítit dobře a pozitivně naladěni. To je smysl celého toho počínání, složení a rozmístění zeleně i cesty a chodníky a celý koncept by měl dohromady ladit, aby když člověk přijde do té zahrady nebo na tu plochu, byl pohlazen po duši. Tak byly vlastně koncipovány rajské zahrady v klášterech, kde se jednalo nejen o hospodářskou záležitost pro pěstování bylinek, ale mniši zde i rozjímali.

 …

pokračovat na druhou část rozhovoru

Za SVRAP se ptal Kuba Vondruška