Centrální část kampusu oblékne nový kabát – rozhovor s architektem Jaromírem Kročákem – 2. část

kampusCo bude s prošlapanými cestičkami mezi knihovnou a rektorátem? Bude se v areálu kácet? Neobává se pan architekt vandalů? A pokud ne vandalů, co třeba takové alergie? :) A kdy to celé vůbec bude? To vše se dozvíte v druhé části rozhovoru s Ing. arch. Jaromírem Kročákem na téma parkové úpravy v centrální části kampusu JU.

 pokračování rozhovoru jehož první část si můžete přečíst zde

SVRAP: A co současný nevyužitý prostor mezi rektorátem a knihovnou?

Jaromír Kročák: To je samostatná kapitola, kde se nemůžeme pouštět do žádných větších úprav z toho důvodu, že se jedná pouze o úpravy dočasné, než se vystaví nová aula. Zároveň jsou zde asi největší nároky na takové to křížení tras, kterými si lidé zkracují cestu, takže jsme přemýšleli o tom, že by zde byl místo travnaté plochy vysypaný jemný bílý štěrk s rozmístěnými lavičkami a sedáky – spíše takové atypické sezení, případně se stolky a slunečníky, což by byl doplněk sezení pro kavárnu v knihovně. Zároveň by lavičky a slunečníky měly být pestře barevné, měly by tvořit vstupní bránu z Branišovské ulice a dávat avízo, že zde kolotá studentský život a že je tu veselo. Před výstavbou auly by se zařízení demontovalo a mohlo by se rozmístit kdekoliv v parku.

SVRAP: Podle návrhů se tedy počítá s poměrně rozsáhlými výsadbami nových stromů a keřů. Pojďme ale na druhou stranu mince: počítá se také s nějakým kácením současné vegetace?

Jaromír Kročák: Velice málo. Byla provedena inventarizace a je zde plno kvalitních stromů, které budou zapojeny do nové výsadby. Nicméně, při řešení jižní strany kolejí, kde je lemování chodníku zelení, vyvstávají různé názory. V tomto bodě se zatím střetáváme. Někdo chce porost tújí ohraničující chodník zachovat, zřejmě zde má z praktického hlediska svůj význam, protože slouží jako větrolam ze severozápadní stěny, ale já osobně zastávám názor, že by bylo vhodné túje odstranit, čímž by se celá chodba prosvětlila. To by umožnilo nové prostorové průhledy do parku a zeleně, přičemž novými větrolamy by mohly být např. určité polozákryty polí, ale především vzrostlá zeleň kousek dál od chodníku uprostřed zeleného pásu. Dnes mi ta řada tújí trošku připomíná takovou tu hřbitovní architekturu. Nic proti tújím, ale vytváří to neproniknutelný předěl a vy z chodníku nikam nevidíte. Je to taková stísněná chodba a i bych se tam bál chodit, být atraktivní studentka a v noci se vracet na kolej. Je to ovšem o názoru.

SVRAP: Už jste to načal trochu dříve, když jste mluvil o zákoutích a možnostech přijít si popít vínečko. I když jsme na akademické půdě, tak bohužel, i zde se najde pár jedinců… určitě tušíte, že tím narážím na případný vandalismus. Vzhledem k tomu, že plochy mají být osazeny i nižšími typy osvětlení, jaká je cesta k tomu, aby to alespoň chvíli vydrželo?

Jaromír Kročák: Speciálně u nízkého osvětlení jsme měli na mysli takové nízké patníky, které jsou vysoce odolné. Ony se používají např. na parkovištích kamionů, kdy se občas stane, že ten kamion přes ně mnohdy přejede. Ona ta koncepce je taková, že světelný zdroj a patice je zabetonována pod zemí. Nad zem vykukuje jen plastový nebo pryžový nástavec, který je velmi pružný. Viděl jsem i ukázku, kdy kamion, který na něj najede a točí se na něm, ho úplně zplacatí, nicméně po jeho odjezdu se patník opět zvedne. Takže to byla jedna z vizí maximálně odolného svítidla. U klasických sloupků máme bohužel špatnou zkušenost z více parků, např. ze Soběslavi, kde se u kina už snad každý sloupek tak 2x – 3x měnil. Nevím proč, ale asi to některé lidi svádí dokazovat si sílu. Bohužel, vandalismus tady je všudypřítomný a nezabráníme mu. Je potřeba vytrhané stromky dosadit, zničené lampy vyměnit a vytrvat. Já mám takový zajímavý příklad. Před pár lety jsme bydleli v paneláku a tam se přistěhoval pán, který vysadil stromky, túje, kytičky před vstupem do paneláku, asi třikrát mu to zničili a on vždycky šel a znova dokoupil sazenice, znovu to vysadil a on, že vytrval, tak nakonec dneska je tam taková zelená oáza v pustině. On to dokázal svoji trpělivostí. Já vím, že to něco stojí a to nejenom úsilí a trpělivost, ale asi jiná cesta není. Zákazy, plocením apod. si vytvoříme akorát daleko horší prostředí, než když se to občas vysadí znovu.

SVRAP: Omlouvám se teď za absolutní neodbornost, ale slyšel jsem něco o určitých vyjížděcích patnících s připojením do elektrické sítě…

Ing-architekt-Krocak

Ing. arch. Jaromír Kročák

Jaromír Kročák: Myslíte asi energetické sloupky. Ony jsou jich dva druhy – vysouvací a nevysouvací. Jejich funkce je taková, že se k nim dá v parku nebo i zádlažbě připojit buď 230 nebo 380V. Navíc to má vlastní autonomní měření odběru, takže je to velmi vhodné řešení i v otevřené ploše. Ty vyjížděcí sloupky jsou specielně do zádlažby – třeba na náměstí, kde by běžně překážely. Když je pak kulturní akce nebo trhy a přijedou např. trhovci, kteří se potřebují napojit na zdroj, je mnohem lepší vysunout sloupek, než táhnout přes silnici překlenovací můstky apod. Co se týká těch nevysouvacích, ty jsou různě rozmístěné třeba v zeleni a jsou pro připojení např. notebooků, popř. když bude třeba akce pod membránou. Dá se k nim připojit mobilní bar, dodatečné osvětlení, reprosoustavy kapely a ozvučení, na Vánoce se mohou ozdobit některé stromy. Sloupky tedy v návrhu jsou, ale není to úplně levná záležitost. Určitě se na to bude ještě ohlížet při rozpočtování. Osobně bych se ale přimlouval alespoň za ty nevysouvací sloupky na kraji u zadlážděné plochy pro připojení noťasů. Když dochází šťáva, tak aby člověk nemusel přerušit práci…

SVRAP: V poslední době je poměrně „moderní“ fenomén alergií. Vzhledem k tomu, že je plánována např. extenzivní louka, byl tento trend zvažován při návrhu úprav? A neobáváte se, že nám po realizaci projektu půlka akademické obce z jara opuchne, začne slzet a bude tři měsíce neproduktivní?

Jaromír Kročák: Když jsme přizvali paní architektu Škodovou, tak jedna z prvních vstupních podmínek, které jsem jí zadával, byla, aby složení stromů a zeleně bylo bez alergenů. Zvláště složení dřevin tak, aby to potom na jaře nebylo pro mnoho jedinců utrpením, protože alergií je čím dál víc. Nicméně, vy jste zmínil tu louku, to vám prozatím nedokážu odpovědět, jestli by se druhovým složením daly omezit alergeny. Doufám, že jo. Vyloučili jsme ovšem, resp. paní architektka vyloučila, všechny „nebezpečné“ stromy, jako jsou břízy a jívy, které jsou pro alergiky vysloveně kritické.

SVRAP: V návrhu je velmi podrobně rozpracováno stromové i keřové patro. Obsahuje návrh i květinové záhony?

Jaromír Kročák: Kromě lučního kvítí máme také takovou vizi, že u jednoho hnízda pro sezení by byl záhon. Hodně to ovšem záleží na tom, do jaké míry se podaří zabezpečit údržbu, protože záhony s květinami jsou krásná věc, ale zahradník se o ně musí starat. Je to ovšem výborné oživení parteru. Nevím, do jaké míry by to bylo i zajímavé, třeba když jdete na schůzku a potřebujete květiny… (smích) …do jaké míry a jak dlouho by tam vydržely některé pěkné tulipány, narcisy… možná růže.

SVRAP: To by asi mohlo být zajímavé jen pro prvních pár návštěvníků…

Jaromír Kročák: Ale zatím tam s tím počítáme, v malém rozsahu samozřejmě, protože je to docela drahá záležitost. Uvidíme, jak se to podaří v dalších stupních udržet. Je to v té západní části, kousek od plachty.

SVRAP: Ještě jedna věc: jak je to s realizací, popř. Vy jste nastínil, že by z finančních důvodů mohlo dojít i k určité etapizaci…

Jaromír Kročák: Zatím se snažíme vtěsnávat do limitu 3 milionů. My jsme například původně zamýšleli to membránové zastřešení většího rozsahu. To bylo ale původně ve spojitosti s višňovým sadem a s tou maticí. Teď je situace trošku jiná, protože ona ta plachta už nebude hlavní dominantou, ona bude takovým doplňkem stromového pozadí. Nicméně, z té plachty půdorysně 20 na 20 metrů jsme se zmenšili zhruba na 10 až 12 krát 12 metrů. I tak bude stát zhruba kolem milionu, takže se doopravdy budeme snažit dostávat do nastavených finančních relací. Univerzita zamýšlí, že by se s pracemi mělo započít už na podzim tohoto roku a nebude to přímo rozdělené do etap, ale bude to probíhat v určitých vlnách. Hrubé terénní práce, zakládání membránového zastřešení, založení chodníků a výsadba základní zeleně na podzim a takové to dolaďování trávníku potom na začátku vegetačního období příští rok z jara. Nicméně, ještě než se vůbec začne, nás čeká plno práce a několik jednání na Odboru územního plánu a na Stavebním úřadě, kde zatím máme po konzultacích tak trošku jasno v jakém režimu to půjde. Čeká nás tedy ještě několik kol, aby bylo vydáno stavební povolení – tedy taková ta úřední část.

SVRAP: Jinak už je návrh finální?

Jaromír Kročák: Dá se říct, že jsme zatím dospěli k nějakému konsensu. Ta varianta, která je předkládána, představuje určitý průsečík názorů a je to – nechci říct kompromis, protože každý kompromis je špatný – ale takové řešení, které vyhovuje co největšímu počtu zúčastněných, diskutujících, protože k návrhům se vyjadřoval např. i Parazitologický ústav Akademie věd apod. Takže je to tedy extrakt všech připomínek, podmínek, názorů a odkazů. Dá se říct, že v této fázi, pokud nebude nějaký výrazný odpor třeba ze strany studentů, kteří to teď uvidí, a jestli se nevzedme nějaká vlna odporu, tak se dá říct, že bychom dál pracovali právě s touhle variantou a projednávali ji s úřady, aby se neztrácel čas. Určitý vývoj to mělo, ale myslím si, že pro dobro věci. Když se teď podívám zpětně na ty nápady a koncepty, tak ona i ta pravidelná matice stromů je taková trošku obnošená – i když zajímavá. Osobně jsem nakonec rád, že jsme opustili matici a višňový sad a přesunuli jsme se na palouky a luční kvítí.

SVRAP: A ještě úplným závěrem: ta diagonální betonová cesta spojující Akademii věd s rektorátem JU zmizí?

Jaromír Kročák: To dáváme pryč. My jsme zde strávili určitý čas a hlavně ze schodiště u knihovny jsme pozorovali, jak se po areálu lidé pohybují, kudy jich chodí nejvíc a dělali jsme si průzkumy a odhady. Také z leteckých snímků je možné pozorovat kde je prošlapaná cesta a jak široká a intenzivní je, což byl podklad pro zpracování nových cest. Zrovna tahle diagonála se nám ale vůbec nelíbila, takže přijde pryč a místo ní bude více přírodní tvar chodníčků.

Možná ještě doplním, že při všech úpravách je potřeba respektovat i podzemní sítě a jejich ochranná pásma, takže stromy se mohou vysadit jen v určité vzdálenosti od nich. To trošku determinuje i rozmístění zeleně, ale mělo by to být vše v pořádku. Pokud ještě nenarazíme v průběhu výstavby na nějakou zapomenutou síť (smích). Zatím jsme se snažili podchytit vše, co je pod zemí, takže doufejme, že nenarazíme na něco neprozkoumaného. Třeba najdeme poklad a uděláme dvě plachty (smích).

SVRAP: Velice Vám děkujeme za rozhovor a za nástin zářné budoucnosti čekající na náš kampus. Přejeme mnoho úspěchů při realizaci této i všech dalších zakázek.

Za SVRAP se stále ptal Kuba Vondruška