Čerstvé zápisky z cesty po ostrově Tenerife (1. část)

Už vás opět pokoušejí toulavé boty? Je vám zase město malé a máte chuť na chvíli zmizet daleko od každodenních otravností a stereotypů? Vytáhněte počítače ze zásuvky, vypněte telefony, čapněte pohorky, krosnu a vyražte na Tenerife! Teď si asi říkáte, že jsem se asi už definitivně pomátla. Pohorky a výlet na Tenerife? To zní jako hodně vydařený oxymorón. Nicméně ne tak docela. Tento největší kanárský ostrov je sice rájem přímořských letovisek a pláží, ale není to ani zdaleka vše. Najdete zde nádherná místa od sopek a lávových polí přes záhadné soutěsky se záplavami opuncií až po vlhké mlžné lesy. Je to pár dní, co jsme se odtud vrátili a tak přináším 1. část ještě čerstvých zážitků a dojmů z naší ostrovní výpravy. 

Celé naše dobrodružství začalo na letišti v rakouském Linzi, odkud jsme 8. března odpoledne vzlétli vstříc kanárským zážitkům. Kolem půl osmé večer jsme přistáli na letišti Tenerife South, kde nás hned praštil do nosu příjemně teplý a slaný přímořský vzduch. První úkol, který nás čekal, bylo vyřídit půjčení auta. Vystáli jsme si téměř nekonečnou (víc jak hodinovou) frontu, která indikovala to, že právě naše půjčovna je vskutku ta nejlevnější a zároveň i to, že Španělé mají na všechno dost času. Po trochu zmatené komunikaci s paní za přepážkou jsme konečně vyfasovali klíčky od naší Fiesty a mohli vyrazit. Úkol číslo 2 – sehnat plynovou bombu pro náš vařič se ukázal jako naprosto nadlidský. Není se čemu divit takhle v sobotu kolem desáté večer. Asi tak na 4. benzínce v pořadí to vzdáváme. Kupujeme jen pečivo, zásoby vody a míříme do kempu v Los Lajas.

1. den – Láva, kam se podíváš…

První den jsme se probudili do celkem přívětivého rána, nicméně počasí nás po pár minutách dost vyvedlo z míry. Začalo nám totiž zcela regulérně sněžit. Proč ne, takhle na Kanárech. Ovšem nakonec se to ukázalo být pouze takovým ostrovním žertíkem na uvítanou a sněžení nemělo dlouhého trvání. Počasí ale nebyla jediná věc, která nás po ránu zaskočila. Navštívil nás totiž správce kempu, který nám přišel vysvětlit, že rozhodně v kempu nemáme co, dělat, pokud nemáme příslušné povolení. To je třeba na Tenerife mít, pokud zde chcete stanovat a to i v oficiálních kempech. Povolení se dá zřídit v informačních centrech té dané oblasti, kde se zrovna nacházíte. To jsme bohužel netušili a v noci jsme prostě v opuštěném kempu stany celkem bezstarostně postavili. Z trochu nepříjemné situace jsme naštěstí zdárně vybruslili díky tradiční taktice – „hra na blbečky“. Když jsem pak horko těžko vypotila několik hodně špatných španělských vět, pán nám nakonec povolil zůstat v kempu i další noc. Jak se pak časem ukázalo i sebemenší snaha o hodně špatnou konverzaci ve španělštině na místní platila a udělali pro nás ledacos. Po dalším marném shánění vhodné bomby nakonec kupujeme celý nový vařič a vyrážíme na první výlet.

Roques de García

Roques de García

 

A to konkrétně do NP Pico de Teide v samotném středu ostrova, kde se nachází i stejnojmenná sopka a zároveň nejvyšší vrchol ostrova i celého Španělského království (3718 m.n.m.). Poznávání krás Tenerife jsme započali ve skalnaté oblasti Roques de García, což je po místních plážích jedno z nejnavštěvovanějších míst na ostrově. Turisty se to tu skutečně hemžilo, nicméně ani davy lidí nám nepokazily dojem z bizarní krajiny plné roztodivných skalních útvarů, lávopádů a hlavně dech beroucích pohledů na sopku Teide i její rozlehlou kalderu.

stezka okolo Volcanu de la Botija

stezka okolo Volcanu de la Botija

Z této přelidněné oblasti jsme se pak odebrali do poněkud klidnějších míst a to pod Volcan de la Botija. Zde se nachází poměrně nenáročná stezka lávovým polem porostlým endemickými kanárskými borovicemi. Kontrast černočerné lávy a světle zelených borovicových jehlic tvořil pozoruhodnou hru barev. Pod vrcholem vulkánu nás ale zaskočila dosti neprostupná mlha a déšť. Vzhledem k tomu, že už se stejně schylovalo k večeru, odebrali jsme se do kempu Pinar de Chio, kde jsme strávili další noc (opět bez povolení).

2. den – nevyzpytatelné Teide a ztracený svět v soutěsce Barranco de Infierno

výhled z Pico de Teide

výhled z Pico de Teide

Druhou noc jsme skutečně vůbec neměli za odměnu. Teplota totiž rozhodně zvládla klesnout pod nulu a tak se o nějakém plnohodnotném spánku rozhodně mluvit nedalo. Na tento den jsme měli naplánovaný celodenní výlet na sopku Pico de Teide a její sousední vrchol Pico Viejo. Vstup až na vrchol sopky Teide je početně omezený a pokud se tam chcete dostat, musíte si ještě před cestou vyřídit povolení na konkrétní den. I přes naši lehkou ignoraci všemožných povolení, jsme tuhle administrativu zvládli a ráno jsme si mohli k lanovce směr Teide vyšlápnout s permitem v kapse. Naše smělé plány nám ale zase zhatilo počasí. U lanovky se dozvídáme, že všechny cesty včetně stezky až na vrchol sopky jsou kvůli silnému větru a náledí zavřené. Trochu zklamaní tedy kupujeme i zpáteční lístek na lanovku a vyjíždíme na vyhlídku pod vrchol Teide. Hned při výstupu z kabinky hodně rychle pochopíme, proč jsou všechny cesty na sopce pro tento den uzavřené. Vítr, který nás skoro smetával z vyhlídky, a teplota téměř – 10 stupňů mluvili za vše. Nicméně i panorámata od horní stanice lanovky byli famózní a pouhého výjezdu nahoru jsme rozhodně nelitovali.

pohled na město Adeje z Barranco de Infierno

pohled na město Adeje z Barranco de Infierno

Nad kávou a čajem jsme pak nad mapou a průvodcem vymýšleli program na volné odpoledne, které se nám nečekaně vytvořilo. Vybrali jsme soutěsku Barranco de Infierno u městečka Adeje na jihu ostrova. Po tom, co nás dva dny v podstatě obklopovala pouze láva, to byla velmi osvěžující změna. Stezka se klikatila okolo říčky divokou soutěskou plnou opuncií, pryšců a záplavou všeliké endemické flory. Místy si člověk připadal jako někde v bájném ztraceném světě. Cesta, která se nám místy i trochu ztrácela, nás dovedla až k největšímu vodopádu na ostrově. V Adeje jsme si pak užili trochu těch gurmánských zážitků a v místní hospůdce ochutnali kuře s česnekovou salsou a především klasickou přílohu – kanárské brambory, vařené ve šlupce v hodně slané vodě. K večeru začínáme hledat kemp, kde bychom se utábořili. Po tom, co asi hodinu bloudíme v obrovském větru a dešti, myšlenku kempu rychle zavrhujeme. Na benzínce se ptáme po nějakém levném ubytování. Pokus o komunikaci ve španělštině opět zabírá a pán volá svému kamarádovi Pedrovi, zda by nás nenechal přespat u sebe v penzionu ve vesničce Masca, odkud máme na další den naplánovaný výlet. Během chvilky dostáváme instrukce i s plánkem cesty. Pedro se ukázal jako pohodový chlapík, který by nás klidně i nakrmil (což jsme po vydatném pozdním obědě v Adeje odmítli) a k ubytování v krásném apartmánu přihodil i láhev dobrého červeného vína zdarma. Sice jsme si za bydlení zaplatili poctivých 20 euro, ale zase jsme se pořádně usušili, ohřáli a nabrali síly na další putování.

3. den – soutěskou Barranco de Masca až k oceánu

Masca

Masca

U Pedra jsme se vyspali přímo do růžova a už jsme se nemohli dočkat výpravy do soutěsky Masca. Ještě víc jsme se těšili, když jsme po ránu vykoukli z našeho apartmánu a před námi se objevil překrásný pohled na celou vesnici i soutěsku. Pokud se někdy vypravíte na Tenerife, soutěsku Masca rozhodně nevynechejte. Je to jedním slovem paráda. Jestli Barranco de Infierno u Adeje vypadala jako ztracený svět, tak Masca skutečným ztraceným světem je. Cesta se může zdát ke konci už trochu únavná, ale rozhodně vás nepřestane bavit. Soutěska zařízlá hluboko do rozeklaných skal vás vede místy i trochu výživnějším terénem kolem kanárských palem, opuncií až k oceánu na pláž Playa de Masca. Tam je rozhodně také na co koukat, minimálně černá lávová pláž a obrovské útesy Vás na nějakou dobu zabaví. Z vesnice Masca až k pláži si sestoupíte pěkných 600 výškových metrů. Pak jsou 2 možnosti, buď absolvovat zhruba 3-4 hodinový výstup zpátky, nebo se svézt lodním taxi. My jsme si ze začátku cesty hráli na hrdiny a chystali se i na zpáteční výstup, ale z časových i (ne) kondičních důvodů jsme nakonec zvolili cestu lodí do města Acantilados de Los Gigantes. Aspoň jsme si cestou prohlídli známé útesy Los Gigantes, které jsme původně neměli v plánu. V přímořském letovisku jsme se raději moc nezdržovali. Obrovské kaskádovité hotely nás tak trochu děsili a znechutili. A tak jsme se jen zchladili místní zmrzlinou a taxíkem se vrátili zpátky do Mascy.

Icod de los Viňos

Icod de los Viňos

Tam jsme se ještě naposledy pokochali nádherou celé soutěsky a vyrazili dál na sever. Nejprve na krátkou zastávku do městečka Icod de los Viňos, kde se nachází monumentální strom dracéna drago stará zhruba 600 let. Je to tak významný symbol města, že i do parku, kde se strom nachází, vybírají vstupné. My jsme ale při obhlídce města náhodou potkali skupinku Čechů, kteří nám doporučili krásnou vyhlídku, odkud jsme měli celé město i s nepřehlédnutelným symbolem jako na dlani. A úplně zadarmo! Z Icod de los Viňos jsme pak nabrali směr kemp La Caldera. Tam jsme museli zase trochu zaimprovizovat, protože loučka určená pro stany byla po noční průtrži mračen kompletně pod vodou. Opět potkáváme české turisty a stavíme stany v jejich sousedství na opuštěném parkovišti.

 První půlku zápisků z naší cesty po ostrově Tenerife máme za sebou. V té příští se podíváme do historického centra města La Orotava, do pohoří Anaga na severu ostrova i na kaskádovité pyramidy ve městě Güimar. Máte se na co těšit!

  • Monika Holbová

    Ahoj, soutěska Barranco del Infierno je uz letos /duben 2016/ zpoplatnena 8 euro, za které ještě absolvujete skoleni o bezpecnosti a vecpou vam prilbu Petzl na hlavu /když uz to platite, nech je zážitek/… i když soutěska není nikterak nebezpecna, jsou tam i 2 hlidaci, kteří hlidaji, ze ji mate na hlave… proste komerce z které kapne par penez mistnim… radsi se vyhnout, soutesek ještě neposkvrnenych biznisem je na Tenerife dost. Monca

    • Štěpán Daněk

      Zdravím, vidím, že podmínky se zpřísnily. Je možné si na konci soutěsky postavit stan nebo to hlídají i tam? Rád bych si nechal doporučit i jiné soutěsky. Děkuji

    • Monika Holbová

      Na konci vodopad, místo moc neni… ale stan se da rozlozit téměř všude v okoli mestečka, neni nutne lezt za plot