Cesta do hlubin senátorovy duše

uniAčkoliv původně mělo být obsahem tohoto článku seznámení čtenářů SVRAPu s „medailonkem“ nového rektora, ukázalo se, že redaktor SVRAPu sice míní, ale akademický senát mění. A tak jsme se ani v druhé volbě, ve které se na kolbišti těžkých vah utkal současný rektor JU, prof. Libor Grubhoffer se svými vyzyvateli – prof. Václavem Bůžkem a prof. Daliborem Štysem, nedočkali. O tom, že to není vůbec žádná tragédie, ačkoliv to tak někteří nazývají, ale i o tom, že to vlastně taková dílčí tragédie je, v následujícím článku.

Situace už před volbou byla napjatá. Ani v jednom ze třech kol první volby, která se konala v prosinci loňského roku, neuspěl žádný z dvojice kandidátů, kterými byli prof. Libor Grubhoffer a prof. Miloslav Šoch. A tak se mlžný opar neúspěchu nad senátory vznášel (a některé slabší povahy mírně dusil) celé vánoční období až do 12. ledna, kdy se konala volba druhá. V té došlo k částečné obměně tváří a místo děkana Zemědělské fakulty nastoupil do boje zkušený prof. Václav Bůžek, toho času ředitel Historického ústavu Filozofické fakulty, který již má s rektorským postem zkušenosti z let 2004-2011 a prof. Dalibor Štys z Fakulty rybářství a ochrany vod, který pro změnu nějakou tu dobu úřadoval na postu ministra školství. Rozptylové podmínky ovšem situaci příliš nepřály a mlha nám ještě zhoustla poté, co se ani v jednom ze třech kol opět nepodařilo zvolit.

Netřeba samozřejmě zmiňovat, že ačkoliv se volí hlava celé univerzity, a měl by se tak vybírat kandidát, který bude nejvhodnější pro celou univerzitu, málokdo se dokáže oprostit od „fakultní politiky“ či „fakultního myšlení“. Ergo, většinou se nevolí to nejlepší pro univerzitu, ale to nejlepší (nebo nejméně zlé) pro konkrétní fakultu, ze které dotyčný senátor pochází. To není nic neobvyklého. To, že to není optimální je zřejmé, ale člověk není dokonalý a tomu odpovídá i systém.

Nezvolili… Tragédie? Kdepak!
Už před čtyřmi lety Akademický senát napoprvé nevybral. Před druhou volbou se začaly významně ozývat hlasy, které senát vyzývaly ke zvolení „za každou cenu“. Na senátory se snášel nátlak ze všech stran a zevnitř senátu se nesla rétorika typu „hlavně abychom teď už zvolili“. Je pochopitelné, že tlak – až nátlak a lobbing ze všech možných stran způsoboval některým senátorům lehké spaní a žaludeční vředy, ale koneckonců, členství v senátu předpokládalo určitou zodpovědnost a i schopnost určitému tlaku i kritice odolávat a zachovávat chladný rozum.

I teď se kritika na vrub senátu jen množí. Na fejsbůkových stránkách univerzity se dá mj. objevit i brilantní příspěvek uživatele Rudiger Ettrich, který mluví za vše:

„Nejak nasi senatori nepochopili smysl tretiho kola a fungovani demokratickych voleb. Je vic nez trapne ze i po 6. kolech hodi prazdne listky do urny ve volbe v ktere drzovani neni predpokladano. Clovek, a zvlast senator, by se mel umet rozhodnout a splnit svou funkci, nebo nema co delat v senatu, coz je zrejmne pripad tech dvou, kteri nehlasovali ani v jednom kole.“

No, hlavně že Rudiger Ettrich to pochopil. Více méně to opět reprezentuje naprosto mylný názor, že rektor se ze tří nabízených alternativ prostě zvolit musí, a to za každou cenu. Nemusí. Pokud senátor není přesvědčen o kvalitách ani jednoho z kandidátů, je vhození prázdného hlasovacího lístku naprosto legitimní variantou a naprosto odůvodnitelným vyjádřením vlastního názoru. Nikdo v tomto případě nemůže nutit senátory volit jedno z menších zel, tím spíše, pokud to je jen po jedné nepodařené volbě. Uvědomme si, že rektor je volen na čtyři roky. Jeden nebo dva měsíce odkladů proti tomu neznamenají vůbec nic. Naopak, nepodlehnout v takto napjaté situaci tlaku ze všech stran může být považováno za určitý znak odolnosti. Nikdo ovšem dotyčným do hlavy nevidí. Může to být samozřejmě jen projev nerozhodnosti a selhání.

Současný rektor univerzity má plnohodnotný mandát až do 31.3. I pokud by nedošlo ke zvolení do tohoto data, bude vedením univerzity pověřen někdo kompetentní. Obdobně naše mladá republika již několikráte prošla obdobími tzv. „úřednické vlády“ a také to nikdy neznamenalo katastrofu. V některých případech právě naopak. Je jasné, že osoba pověřená vedením univerzity se pravděpodobně nepohrne do radikálních opatření a revolučních změn, nicméně běžný chod univerzity a její vedení bude naprosto dostačujícím způsobem zajištěno. Navíc, vnímavost univerzity jakožto byrokratického molochu, je charakterizována nemalou setrvačností, kdy rozlišovací schopnost období kratších než semestr prakticky neexistuje. Při případné několikaměsíční absenci řádného rektora to pravděpodobně místní aparát ani nezaznamená, natož aby to univerzitě způsobilo jakékoliv škody.

Tažní ptáčci
Mnohem větším problémem je určitá přelétavost, která má několik možných vysvětlení. Jde totiž o to, že v druhé volbě, která se konala minulý týden, byl zisk hlasů jednotlivých kandidátů následující (ke zvolení kandidátem na rektora bylo ve čtyřicetičlenném senátu potřeba 21 hlasů):

—prof. Grubhoffer— —prof. Bůžek— —prof. Štys—
1. kolo 20 hlasů 17 hlasů 2 hlasy
2. kolo 18 hlasů 20 hlasů nepostoupil
3.kolo 19 hlasů 19 hlasů nepostoupil

Podobné přelévání se přízně několika málo senátorů během několika málo minut mezi jednotlivými koly je přinejmenším podivné. Můžou se za ním samozřejmě skrývat intriky, ovšem při celkovém počtu 40 senátorů by to byla opravdu velmi vysoká a riskantní hra, která si nezadá s vysokými patry politiky, od kterých se univerzitní prostředí tak rádo a často distancuje.

V horším případě se jedná o nevyrovnanost některých senátorů či domnělá obava z možného „odhalení“ či „rozklíčování“ toho, kdo jak volil. Nenechme se vysmát. I když je volba tajná, je na senátory samozřejmě vyvíjen nátlak. Tu vyšší, tu nižší. Hodně záleží na fakultě. Každopádně tlak na senátory je. Tím spíše, pokud se jedná o studentské zástupce, kteří chtějí samozřejmě dostudovat, a jsou tak k němu mnohdy senzitivnější. Je vyvíjen ze všech možných stran a ze všech možných úhlů. Ale členství v senátu je dobrovolné a nikdo k němu nikoho nenutí. Navíc je volba tajná a při současném rozdání karet se opravdu nedá dopočítat, kdo komu dal svůj hlas, ať už kdokoliv tvrdí něco jiného. Senátor by měl být schopen tomuto tlaku odolat.

Tou třetí, a asi nejhorší možností, která připadá v úvahu, je totální pomatení smyslů těch několika málo senátorů či absolutní dezorientace kde jsem, proč tam jsem a co tam dělám. Tito jednotlivci jsou potom neřízenou střelou, která může explodovat prakticky kdykoliv a kdekoliv, vč. vlastních řad. Pokud je tomu skutečně tak, pak si senát snášející se kritiku plně zaslouží.

Jedna moje bývalá spolužačka mi vždy říkávala: „Jsi samostatně myslící jednotka“ (paradoxně to teď dopracovala na fakultu, kde se existence a volný pohyb samostatně myslících jednotek příliš netoleruje 🙂 ). Přejme všem čtyřiceti samostatně myslícím jednotkám v akademickém senátu, aby se nenechaly zastrašit a na základě racionálních podkladů a vlastního svědomí zvolily kvalitního rektora a tím i dobrou budoucnost univerzity v následujících čtyřech letech. Do další, tentokráte již únorové volby hodně sil, odolnosti a klidu. A těm několika málo jednotkám s poruchovým software možná i uvědomění si vlastní existence, vědomí a rozumu nikoliv v hrsti, ale především v hlavě.

Kuba Vondruška

Zdroj: univerzitní šklebovník a další pochybná média nevalné pověsti vč. SVRAP.cz 😉

  • Lukáš Chládek

    Trochu bych to přiostřil po svém, ale jinak dobré 🙂

  • Kuba Vondruška

    Ty ještě po tom svém přiostřování stále studuješ? :)) Každopádně děkuji za pochvalu 😉