Čtenářská výzva – V melounovém cukru

V melounovém cukruČím jsem ve svém minulém článku pohrozila, to nyní plním. Rozhodla jsem se zahájit výzvu zvolna a strategicky zvolit hned první téma, aby nedošlo k přílišné únavě již výběrem správného zadání. To jsem ovšem netušila, že vybrat knihu, která je starší než já, bude takový problém. Záhy se totiž dostavilo uvědomění, že Epos o Gilgamešovi jsem již četla, nemohu ho tedy ani při nejlepší vůli (a čistém svědomí) zahrnout do letošního roku. Každá voda ale nakonec steče dolů, Stázina se dostane Kubovi za ženu a Báře se dostane do ruky ta správná kniha – skutky se dály a naplňovaly V melounovém cukru.

“Plakala a kolem krku měla ovinutý šátek. Uchopila jeho volný cíp a přivázala jej k větvi, obsypané mladými jablky. Vykročila z větve a pak už stála jen ve vzduchu, sama.” (Brautigan: 1986, s. 131)

Bylo to mé úplně první setkání s Richardem Brautiganem, autorem této kouzelné novelky. Hlavní hrdina, vypravěč beze jména, se snaží napsat knihu, protože už je to 45 let, co někdo nějakou napsal. Popisuje v ní každodenní bytí v jáMORU (v angličtině iDEATH; něco mi říká, že ta kniha je v originále ještě mnohem lepší). Toto každodenní bytí tak trochu připomíná jakousi sektářskou společnost a bůhvíproč je v mé hlavě při popisu prostoru Minecraft. Ale tak to vůbec není. jáMOR není z kostiček, ale z melounového cukru. Něco je třeba ze dřeva, šišek a pstružího oleje, ale většinou je to z melounového cukru. Melouny mají obecně velkou moc – například jejich barva určuje barvy dne. Takové čtvrtky jsou černé a bezzvuké. Ani když spadne v lese strom a někdo je poblíž, neozve se rána. To skoro vypadá, jako by tato kniha mohla být odpovědí na důležité filosofické otázky, že?

V melounovém cukru může být odpovědí na leccos. Záleží, jak a na co se budete ptát. Kdo odhazuje knihy se slovy „dyť se tam nic neděje, to je vo ničem“, držte se i od jáMORU dál. Kdo má ale rád třeba společnost Tracyho tygra, směle se do této post-apokalypsy vrhněte. Setkáte se se spoustou jídla z mrkve, vznešeným starým pstruhem, alkoholikem-rebelem neŽITEM (inBOIL) či s vypravěčovou bývalou milenkou Margaret ztrácející sebe sama v zakázané oblasti Zapomenutých věcí.Hrobky

Mám takové knihy ráda – tak nějak těžko se o nich mluví, ale paradoxně je tolik co říct. Malý prostor novely nabízí různé roviny interpretací – můžete mudrovat o rozlišení dobra a zla, o žití a přežívání, o zapomínání. Můžete putovat z věcnosti k melancholii a odtud k hrůze nebo si vybrat úplně jinou cestu. V jáMORU je to schůdné mnoha směry.

BRAUTIGAN, Richard. V melounovém cukru. 1. vyd. 1968. Praha: Odeon, 1986.

Přeložila Olga ŠPILAROVÁ, ilustroval Jiří ŠALAMOUN.