Deset důvodů, proč je lepší sedět před katedrou, než za ní

Johan_amos_comenius_1592-1671

zdroj: wikipedia commons

…aneb býti studentem je přece jen v mnohém lepší

Nejsem „vyučená“ paní učitelka, ale v rámci doktorského studia už nějaký ten rok učím a protože se snažím u všeho si zachovávat zdravý nadhled, napadlo mě porovnat, jaké nevýhody má tahle změna pozice (a má samozřejmě i spoustu výhod, ale o těch třeba příště).

  1. Vaši absence si zaručeně někdo všimne, respektive ji velmi uvítá. Po akademické čtvrt hodince ve třídě už nejspíš nikoho nenajdete. 
  2. Hodina a půl se stává občas nekonečnou, především ve chvíli, kdy očekáváte reakci od studentů a ta jaksi nepřichází. A co teprve pokud je seminář koncipován jako dialog nad přečtenou knihou! Sám se sebou si chvíli vystačíte, ale vést tak dlouhou diskuzi sám je dost vyčerpávající…nemá vám totiž kdo oponovat:)
  3. Přípravu (načtení knih, skript, výpisky apod.) „neochčijete“ a pokud daný předmět neučíte už desítky let, tak se stejně každý semestr musíte do té knihy znovu podívat, přečíst si ji a zanadávat si nad tím, že nemůžete najít poznámky, které jste si udělali loni.
  4. Jména…když máte pár tříd, kde je okolo třiceti studentů, je zcela pochopitelné, že není zcela v lidských silách, si zapamatovat jejich jména. Pokud vám ale ve třídě sedí sotva pět a půl žáka, je to už poněkud trapné a vzhledem k tomu, že vám ještě nebylo ani třicet, tak neuspějete ani s výmluvami na nemoci požírající mozek. A pokud si udělají cedulky se jmény, stejně na ně s vašimi dioptriemi nedohlédnete…chjo.
  5. Nikdy nesmíte dát najevo, že něco nevíte…kdežto student v lavici vám s klidem odpoví „Jéžíš, to já ale nevím…“ Ve chvíli, kdy vidíte zdvihající se ruku, může vám být jasné, že bude následovat nějaký velmi povedený dotaz a nebo nejlépe dialog typu: „Pančelko, já tomu pořád nerozumím…“/ „Čemu konkrétně,“ zeptáte se iniciativně./ „No všemu…“
  6. Sváču na tajňačku si nedáte a když vám potom začne dost hlasitě škroutat v břiše, na souseda to nesvedete, protože jsme za svou „lavicí“ tak zoufale sami.
  7. Zasnít si nemůžete, podívat se z okna, jak krásně začíná svítit sluníčko, také není příliš vhodné, jenže výzkumy říkají, že člověk udrží pozornost tak hodinku a pak už to moc nejde. Naštěstí jsou v tomhle obě strany zcela na stejně a tak je nejlepší, když na konec hodiny máte připraven úryvek filmu či jinou „príma“ činnost.
  8. Tak zoufale se snažíte hrát si na „dospělého“ a vypadat před studenty opravdu jako učitel, pak ale někdo ze studentů řekne hrozně, ale hrozně stupidní vtip…a vám to prostě ujede. Začnete se smát s ostatními, než vám doje, že to se přece „nedělá“ a kde by pak byla ona pověstná autorita.
  9. Neverending story – studium je na tři roky, pět let (či na „sakra dlouho“, když se rozhodnete pro doktorát) a má tudíž svůj konec, který se obvykle řádně oslavuje. Učitel, pokud to má jako povolání, bude do školy chodit…až do důchodu. A pořád bude muset vstávat na osmou, řídit se přestávkami a pořád chodit na kobereček k panu řediteli.
  10. Plynutí času – rok vám uteče tak nějak rychleji, když si ho rozdělíte na letní semestr (či pololetí) a na zimní semestr, na prázdniny a zkouškové…a když vám víkend občas začne už ve středu (to spíš tedy u studentů, že?!:)

A výhody? Učitel (a maminka) má vždy pravdu a taky občas prázdniny!

Markéta Veselá

Zdroj obrázku: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ce/Johan_amos_comenius_1592-1671.jpg