Etický kodex JU – Malleus Maleficarum ssp. Konvička?

eticky_kodex_uvodV dobách dávno minulých, kdy jsem teprve opouštěl střední školu, jsem měl v hlavě hluboce zakořeněnou představu vysokoškolského profesora. Profesora, který vede své žáky jak odborně, tak morálně. Můj ideál byl poplatný moudrému muži, který ke svým žákům nebojácně promlouvá slova: „Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem.“1 Podobně idealizované představy má i Etický kodex Jihočeské univerzity. A vzhledem k tomu, že se „přiměřenou formou vztahuje nejen na akademické pracovníky, ale i na studenty a ostatní pracovníky univerzity“2, není na škodu se s ním v krátkosti seznámit…

I když to samozřejmě neznamená, že by univerzita byla podobných charakterů prosta, prozřel jsem poměrně brzy. To, co by mělo být samozřejmostí, je tak bohužel nutno podchytit vnitřní normou. Touto vnitřní normou z pohledu „morálních východisek“ je nově Etický kodex Jihočeské univerzity, který dne 15. 4. schválil na svém zasedání Akademický senát JU.

Hned na úvod nám kodex hlásá, že sám o sobě není právním předpisem, ale „jen“ deklarací zásad, v jejichž světle se přistupuje k aplikaci právních předpisů v konkrétních případech. Zároveň jsme za tepla upozorněni, že jeho působnost není jen v rámci okruhu akademických pracovníků, ale v přiměřené míře i ostatních zaměstnanců a studentů. Sám o sobě bude sloužit jako podkladový materiál při případných posuzováních jednotlivých případů nejen před šestičlennou Etickou komisí, jakožto poradním orgánem rektora, který též celý etický kodex připravil.

Zbytek tohoto, ani ne třístránkového, dokumentu se povětšinou nese v obecném duchu a v zásadě by se dalo říct, že pouze shrnuje to, co o morálce a etice všichni víme nebo alespoň tušíme. Počínaje hodnotou poznání, přes uvědomění si významu profese akademického pracovníka, závazkům vůči společnosti, respektu k ostatním názorům, nepřípustnosti střetu zájmů mezi zájmy soukromými a zájmy univerzity až po vstřícnost ke studentům s handicapem.

Krom jiného však obsahuje i na první pohled úsměvný bod, jehož vznik byl s největší pravděpodobností inspirován událostmi nedávno minulými. Tím konkrétním bodem je odstavec 4 kapitoly druhé, který je v tomto znění: „Při projevování vlastního světonázorového a náboženského přesvědčení, stejně jako při vyjadřování se k světonázorovému či náboženskému přesvědčení svých kolegů a studentů, respektuje pracovník nebo student na prvním místě lidskou důstojnost a svobodu. Kritické diskusi v této oblasti nesmí být na akademické půdě bráněno, ovšem za předpokladu, že se v ní postupuje s úctou k zúčastněným osobám a s vědomím závazku všech zúčastněných k poznané pravdě.“

eticky_kodex

Nebýt v Akademickém senátu, nemám o Etickém kodexu ani páru… 😉

To je bod natolik fádní, že může být použit naprosto jakkoliv. Je pochopitelné, že diskuze se připouští, protože jinak bychom Teologickou fakultu mohli rovnou zavřít :), na druhou stranu „závazek vůči poznané pravdě“ je opravdu zajímavá formulace, která vkládá do rukou případných “rozhodců” ono pověstné kladivo. To co je mnohdy přijímáno a uznáváno za obecnou pravdu často pravdou není a pokud někdo zastává pouze jiný názor či výklad odlišný od výkladu většinové společnosti, neznamená to automaticky, že stále nemůže mít pravdu. Třeba Giordano Bruno by mohl vyprávět… 😉

Další, potenciálně výbušné pasáže, lze nalézt i v kapitole Pedagogická práce, kde je řečeno, že „vyučující dbá na to, aby jeho výuka byla kvalitní, aby zohledňovala aktuální stav poznání a aby v maximální míře využívala možností vlastních i možností univerzity2 a „vyučující přistupuje ke studentům jako ke kolegům v procesu poznávání2. Pokud se k vám tedy některý z vyučujících nechová jako ke kolegovi nebo vám při výuce poskytuje zastaralé informace, de facto tím porušuje Etický kodex JU. Předpokládám, že každý známe pár takových.

eticka_komise

Podobné informační vakuum panuje i v případě Etické komise JU, která byla Opatřením rektora zřízena již k 1.8. 2013. Dohledat její personální složení je takřka nadlidský úkol…

V zásadě ovšem Etický kodex Jihočeské univerzity není jako dokument vůbec špatný. Ale není tím hlavním ani podstatným, protože nejdůležitější bude jeho reálný výklad, tedy to, jakým způsobem s ním bude Etická komise pracovat. Jeho aplikace v praxi může teoreticky vést ke kvalitativnímu zlepšení morálního prostředí na univerzitě (byť to bude tím, že se nad těmi, kteří ho porušují, bude vznášet Damoklův meč, a tedy toho bude docíleno pomocí negativní motivace, což je u morálních zásad poněkud neúčinné), zároveň však může naprosto spolehlivě sloužit i k potlačení případného odporu. Např., pokud vyložíme pasáž „Pracovník dbá na dobré jméno univerzity a v rámci zákona a v souladu se svým svědomím se vyhýbá aktivitám, které by na univerzitu vrhaly špatné světlo.“2, určitým způsobem, může dojít klidně k tomu, že pracovník který upozorní na nešvar, na nemorální chování apod., a vynese tuto informaci mimo univerzitu, bude obviněn z poškození dobrého jména univerzity a Etický kodex k tomuto poskytne dostatečnou oporu.

Čili, dokument jako takový je dobrý, ale to je např. i Bible. V rukou inkvizice přesto i ona dokázala napáchat nemalá zvěrstva. Doufejme, že Etický kodex JU bude využíván tím správným, morálně obhájitelným způsobem. Pokud bychom např. postupovali striktně podle Kodexu, pak vyjádření rektora JU k výrokům doc. Martina Konvičky, které končilo „Velice mě zneklidňují nejenom stupňující se hulvátství prezentovaných výroků v konfliktních diskusích, ale též společenské nebezpečí těchto nepřátelských projevů.3 může být teoreticky bráno i jako nabádání k porušení kapitoly 2 odstavce 4 „…Kritické diskusi v této oblasti nesmí být na akademické půdě bráněno…2 :/ Tím nechci demonstrovat nic jiného, než že vše záleží na výkladu a úhlu pohledu, ze kterého se věc bude posuzovat.  Způsob využití tohoto dokumentu na JU ukáže až čas, každopádně je třeba na závěr opět zmínit, že Kodex neobsahuje nic, co by snad na akademické půdě nemělo být samozřejmostí. To, že tomu tak vždy není, je bohužel smutný fakt. Nicméně to Kodex s největší pravděpodobností nezmění…

 Kuba Vondruška

(1) Němá barikáda, povídka Vyšší princip. Jan Drda
(2) Etický kodex Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
(3) Stanovisko univerzity k výrokům docenta Martina Konvičky, dostupné na https://www.jcu.cz/news/stanovisko-jihoceske-univerzity-k-vyrokum-docenta-martina-konvicky [on-line 27. 4. 2014]
Rozhodnutí rektora o zřízení Etické komise, dostupné na http://www.jcu.cz/documents/rectors_proceedings/platna-opatreni/2013/r-253-z-31.-7.-2013/view [on-line 27. 4. 2014]