Facebook (ne)veřejně, opět

Kriticke mysleni - Lia Perjovschi

Kritické myšlení – Lia Perjovschi

Už jsem na SVRAPu uveřejnila článek o (ne)uveřejňování dotazů, dojmů či stížností na Facebooku – v neoficiální skupině JU v ČB: (Ne)veřejně na Facebooku. A nezbývá mi, než se k tomuto tématu opět vrátit. To, že ze sebe studenti sem tam vysypou dotaz, nad kterým zůstává rozum stát, se dá omluvit naivitou a nezkušeností mládí zvyklého na dospívání chyceném v síti sociální. Co si ale počít s tím, když se do žumpy Facebooku potopí (či je tam potopen) i akademický pracovník?

Nejdříve bych ráda znovu zmínila opakující se příspěvky, které mohou způsobit drobné potíže (popřípadě to vypadá, že dotazující se/komentující jedinec má inteligenci na hranici divé zvěře) a přidala i nějakou tu nevyžádanou radu.

  1. DOTAZY VZTAHUJÍCÍ SE K ZÁVAŽNĚJŠÍM STUDIJNÍM PROBLÉMŮM

Slovo „závažnější“ vylučuje dotazy typu „ahojky, v jaké kanceláři sedí učitel XY“, „ahojky, které předměty přináší kredity zadarmo“ či „ahojky, už vám přišlo ubytovací stipendium“. Naopak se ona závažnost vztahuje k dotazům týkajícím se zápisu, ukončení studia apod.

Položení dotazu samozřejmě může někdy přinést kýžené výsledky, ale velmi často nadělá více škody než užitku. Dotazující se jedinec často nespecifikuje, na které fakultě studuje, odpovídající taky pozapomene, že na Jihočeské univerzitě je fakult osm a problém může být na světě. Samozřejmě jsou nějaká společná pravidla, stanovená Studijním a zkušebním řádem JU v ČB, ale pak jsou tu také různá opatření děkanů, proděkanů apod., která jsou závazná pro jednotlivé fakulty. Proto je nejlepší hledat odpovědi na otázky přímo v těchto dokumentech
(které bývají k nalezení na webu právě ve složce „Dokumenty“) a v případě neporozumění těmto oficiálním textům se pak obracet na příslušná studijní oddělení. Často se totiž stane, že začne kolovat nějaká ta vypečená rádoby rada, která je samozřejmě zcela k ničemu, protože na ostatních fakultách to funguje úplně jinak. V lepším případě ze sebe student jenom udělá pitomce, v horším případě pak třeba prošvihne nějaký důležitý termín. V každém případě je tedy dobré držet se oficiálních rad, případně nebrat ty rady facebookové za bernou minci a nespoléhat se na relevantnost odpovědí.

EF: http://www.ef.jcu.cz/o-fakulte/dokumenty

FF: http://www.ff.jcu.cz/dokumenty

PF: http://www.pf.jcu.cz/documents/

PřF: http://www.prf.jcu.cz/dokumenty.html

FROV: http://www.frov.jcu.cz/cs/pro-studenty-menu/menu-rozhodnuti-predpisy-form

TF: http://www.tf.jcu.cz/deska/dekan

ZSF: http://www.zsf.jcu.cz/prejdi_na_filtr_kw?kw=_filter_stu_opatreni

ZF: http://www.zf.jcu.cz/copy_of_studenti/dokumenty%20pro%20studenty

  1. DOTAZY TÝKAJÍCÍ SE PEDAGOGŮ/ZKOUŠEK

Problém opakující se stále dokola. Neoficiální stránky JU v ČB jsou VEŘEJNĚ přístupné. Nehledě na to, že členy skupiny jsou často akademičtí pracovníci, kteří a) komentovaného pedagoga znají a informaci mu rádi předají nebo b) jsou oni komentovaní učitelé. Ani jedna z těchto variant není šťastná. Spousta dotazů/komentářů je pochopitelně věcných a nijak sporných, ale občas se objevují i komentáře více než nevhodné. Narážím teď zejména na problematiku genderu zkoušejícího a zkoušené (ano, tato varianta, nikoli naopak). Pokud má někdo podezření, že u zkoušky nehrají roli ani tak vědomosti jako vzhled, měl by to asi řešit jinou cestou. Rozhodně nesdělovat na této stránce, pod svým jménem, že „ty vypadáš dobře, tobě to dá“, případně „vezmi si velkej výstřih a ten kokta ti dá za jedna“. Ani jako legrace to není ideální – dost to může studentům (respektive studentkám) zavařit. To, že je to prostě trapné, je věc druhá. Navíc občas kolují o vyučujících hrozné nesmysly („neberte si bílé oblečení, XY to nesnáší“) a podobným způsobem kolující drby mohou napáchat nemalé škody na obou stranách. Když už nelze nutkání tyhle věci řešit překonat, doporučuji formu soukromých zpráv.

  1. ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ

V posledních měsících se na zmiňované stránky (a nejen tam) dostaly také dva poněkud závažnější konflikty. Jedním z nich (už delší dobu řešený) je případ komentování soukromých aktivit v momentě, kdy se z nich stávají aktivity veřejné, druhým pak nařčení z plagiátorství. Nebudu se zaobírat přímo jimi. Není to proto, že bych se chtěla vyhýbat konfliktním situacím a asi to není ideální postoj autora nějakého článku, ale v tomto momentě se chci zaměřit spíše na obecné vnímání podobných konfliktů. V těchto případech je více než nutné být při čtení jakýchkoli prohlášení velmi pozorný, nevyvozovat závěry z jedné věty, či bulvarizovaného titulku. Je, myslím, mnohem produktivnější poslouchat se vzájemně a reagovat jeden na druhého než „si mlít tu svou“, a vést tak zacyklený dialog. Zvláště důležité je to pak u různých druhů nařčení (ať už se jedná o plagiátorství, nebo například sexuální obtěžování) vystavovaných veřejně. Taková obvinění mohou často vznikat z pocitu křivdy či touhy po pomstě a mohou fatálně ublížit. Pokud někdo takový problém řeší přes sociální síť, jednak vzbuzuje podezření stran pravdivosti informace, jednak zřejmě spoléhá na (v úvodu zmiňovanou) naivitu či nezkušenost studentů/čtenářů a předpokládá jejich ochotu skočit na onu bulvarizaci. I v tomto případě tedy platí ověřovat, ověřovat, ověřovat. Podrobovat vše kritickému myšlení a možná být a priori skeptický než na první dobrou uvěřit všemu. „Svou pravdu“ chce prosadit každý, a proto je potřeba být ke každé informaci nanejvýš kritický.

Nebuďme jako ovce

Nebuďme jako ovce

Závěrem shrnuji: neoficiální facebooková skupina Jihočeská univerzita v ČB je veřejný prostor, ve kterém nejenom vidíte, ale jste i viděni a informacím tam poskytnutým nepřikládejte až takovou váhu. A to je konec mých nevyžádaných rad. Alespoň pro tentokrát.