Festivalová pohoda na Pohodě 2013

Letní měsíce jsou měsíce hudebních festivalů. Vybrat si u nás můžete z opravdu široké nabídky. Pokud ale chcete zažít festival na světové úrovni, vyrazte k našim východním sousedům. Bažant Pohoda je největší festivalovou událostí na Slovensku a jednou z největších v celé Evropě. Každoročně se na Pohodě představí řada skvělých umělců. Letos tomu nebylo jinak. A já jsem byla u toho!

Nejprve bych asi měla Pohodu trochu představit, než začnu s vyprávěním o letošním ročníku. Festival vznikl v roce 1997, kdy se pod názvem Královská Pohoda konal v rámci oslav 585. výročí od vyhlášení Trenčína královským městem. Současný název si festival nese od roku 2002, kdy se generálním partnerem festivalu stal pivovar Zlatý Bažant. V průběhu let se Pohoda rozrostla do takových rozměrů, že jí všechny ostatní prostory byly malé a od roku 2004 se koná na trenčínském letišti. V minulých ročnících prošli Pohodou takoví umělci jako například Moby, Portishead, Lou Reed, Kasabian, Emiliana Torrini a další. Letošní sedmnáctá Pohoda si pro nás připravila neméně povedenou sestavu – Smashing Pumpkins, Kaiser Chiefs, Atoms for Peace, Nick Cave a The Bad Seeds…

 

Den první
Britskou hvězdou čtvrtečního večera byli Kaiser Chiefs. Jejich koncert začal přesně úderem desáté, což bylo od hochů z Leedsu milé překvapení potom, co jsem měla možnost vidět jejich vystoupení v roce 2008 na Rock for People. Kromě špatného počasí, tehdy hvězdné manýry frontmana kapely, Ricky Wilsona celkem kazily dojem z celého koncertu. Na Pohodě se jich Wilson vyvaroval a svoji energii vkládal do toho, aby se lidi bavili. A oni se bavili. Při pecce Ruby se za kapelou spustilo černožluté pruhované pozadí s tučně tištěnými písmeny Kaiser Chiefs. Zpívalo se, tancovalo se, skákalo se.

kaiser-chiefs

Kaiser Chiefs

Přesně o půlnoci pak na hlavní stagi měl přijít vrcholný bod čtvrtečního programu, koncert kultovní americké rockové kapely, The Smashing Pumpkins. Nevím, jestli to byl jen můj dojem, ale jakmile se kapela objevila na pódiu, jakoby se uzavřela do svého vlastního světa hudby a mezi ní a publikem se utvořila jakási neprostupná mezera. O hudební preciznosti, s jakou se kapela vytasila, nemůže být vůbec pochyb a skalní fanoušci museli být ze svých idolů u vytržení. Mně osobně jako “nefanouška” ale do své hudební pasti lapit nedokázali. Ať jsem se snažila sebevíc, stále se mi nedařilo překonat tu pomyslnou mezeru zející mezi mnou a kapelou. Čtvrtek tak přinesl hudební konfrontaci britské a americké hudby a každý si mohl vybrat. U mě to vyhrála ta britská.

 

Den druhý
V pátek toho měla Pohoda na programu opravdu hodně a vidět všechno bylo doslova nemožné. O první zážitek, který stojí za vyprávění, se postarala kapela Bratislava Hot Serenaders s Milanem Lasicou a Ondřejem Havelkou. Jak předeslal Michal Kaščák, když kapelu uváděl, s Bratislava Hot Serenaders přišla na pódium noblesa. A taky humor. Milan Lasica svými vtípky dostával publikum do kolen. Velká škoda pro zahraniční diváky, že nemohli jeho vystoupení docenit se vším všudy.

django-django

Django Django

Časné odpoledne patřilo noblese Bratislava Hot Serenaders a to pozdní zase hudební přemýšlivosti Zrní. Kladenská kapela, která si letos v březnu odnesla z udělování cen Anděl sošku za objev roku, má současnému posluchači skutečně co nabídnout. Není to jen hudba samotná, ale také to, jak jí kapela podává. Originálně spojené prvky moderní elektroniky a klasické lidové hudby propojené symbolickými texty umocňuje zpěvákova obliba v pantomimě a naléhavý projev. Jak koncert plynul, s každou další písničkou vás vtahoval hloub do svého imaginárního světa a nechal popustit uzdu vaší fantazie.

Další koncert byl jedním z těch, na který jsem se já osobně obzvlášť těšila. Kapela Django Django pocházející z Londýna funguje od roku 2009 a zatím jediné album nazvané prostě Django Django vydala loni v lednu. Jejich rock řízlý elektronikou a špetkou psychedelie je mimo jiné typický zvukem tamburíny. A tamburína zněla nejen na pódiu, ale i mezi diváky. Nevím, jestli to má mezi fanoušky kapely nějakou tradici, ale rozhodně to mělo styl.

Musím říct, že pro jednu z nejočekávanějších událostí festivalu, koncert „superkapely“ Atoms for Peace se mi jen těžko hledají slova. Od prvního okamžiku, kdy zazněly první tóny, bylo jasné, že to bude něco jedinečného. Kapela ve složení Thom York (Radiohead): zpěv, Flea (RHCP): basa, Joye Waronker (R.E.M.): bicí a Mauro Refosco (Forro in the Dark: perkuse je právem nazývaná superkapelou. Kombinace takového množství talentu se o to víc projevila naživo. Bez zbytečných gest, bez zbytečné pompéznosti dokázala kapela diváky doslova rozložit na atomy. Koncert nakonec netrval celé dvě hodiny, jak bylo avizováno v programu, ale i to stačilo k naprostému omámení. Kdyby snad kapela hrála jen o trochu déle, už bychom se z hudebního transu asi nikdy nedostali.

 

Den třetí
Jestliže v pátek nás svým humorem bavil Milan Lasica, tak v sobotu to byli Midi lidi. Trojlístek z Brna si vzal slovenskou Pohodu za vlastní a na stagi působil naprosto uvolněně a  jako doma. Kapela Midi Lidi si na nic nehraje, hraje si s elektrem a s texty. Ty jsou pro žánr elektra naprosto netypicky v češtině. Kapela si hraje i na pódiu. Zpěvák Petr Marek dává průchod emocím a jeho

bazant

Noviny a pivo – ranní pohoda

taneční kreace jsou skutečně jedinečné. Nevím, zda se image Petra Marka odvíjí od hudby, kterou Midi lidi tvoří nebo je to naopak a kapela se formuje podle osobnosti Petra Marka. Jisté ale je, že oba komponenty do sebe perfektně zapadají. Hravé elektro s vtipnými texty roztančilo Pohodu a Petr Marek bavil diváky neskutečnými hláškami typu: „Tato píseň má název. Stejně jako předchozí písně.“

K dalším skvělým zážitkům patřil koncert dánské zpěvačky . Celým jménem Karen Marie Ørsted  je teprve 24-letá zpěvačka a skladatelka z dánského města Odense. Její znamenitý hlas, působivá černo-bílá projekce sestříhaná z útržku nejrůznějších filmů (The Dark Knight, Romeo a Julie nebo třeba Hitchcockovo slavné Psycho) a silné melodie bych zařadila k tomu vůbec nejlepšímu, co jsme z elektro-popu na Pohodě mohli slyšet.

Jiný čas, jiný žánr, stejné místo a koncert kanadské hudebnice Peaches. Peaches si pro nás připravila skvělou show lahodící nejen uchu, ale i oku. Puritáni by byli jistě znechuceni, ale myslím, že nikdo takový se mezi diváky nenašel. Peaches je typická svou sexuálně provokativní elektronikou. Provokovala i na Pohodě. Přehlídka kostýmů, které si oblékaly dvě krásné tanečnice, nebyla žádným vzorem cudnosti.

Nick_Cave

Nick Cave

Úderem jedenácté hodiny přišel na řadu netrpělivě očekávaný okamžik závěrečného večara. Když se Nick Cave s kapelou The Bad Seeds objevil na pódiu, dav šílel. Stejně jako předchozí den rozpumpovali v žilách emoce Atoms for Peace, i když jiným způsobem, tak stejně intenzivně se to podařilo Caveovi. Drásavé melodie a Caveův fenomenální hlas neušetřily nikoho. Zarývaly se hluboko a intenzivně. Celé té hudební dokonalosti přidával ještě Cave svou neskutečnou energií. Ani zdaleka se nepodobal některým jiným slavným umělcům, kteří stěží na fanoušky promluví. Cave boural veškerý odstup a kontakt s publikem přímo vyhledával. Co chvilku seběhl z pódia dolů na molo k první řadám a chytal lidi za ruce. Zpíval pro ně a oni s ním. Když pak hlavní stage po koncertě Cavea a The Bad Seeds pohasla, nešlo se ubránit depresivnímu pocitu z loučení.

Bažant Pohoda 2013 skončila a ráda říkám, že byla skvělá po všech stránkách. A za to, že jsme mohli být u toho, patří dík organizátorům i kapelám. Takže díky a snad zase za rok!

Text a foto: Terka Vlasatá