Filipika proti spoilerům

Zdroj: http://blogs.techsmith.com/inside-techsmith/practice-proper-spoiler-etiquette/Dne 6. července 2015 jsem zhruba po roce a osmi měsících dokončila projekt, který naprosto ovládl drtivou většinu mých jízd dopravními prostředky, stání ve frontách a všelijaká jiná čekání. Po roce a osmi měsících jsem tedy dočetla populární fantasy ságu Píseň ledu a ohně. Po chvílích mrazení až v morku kostí, smutku, který srdce trhal a zvedajícího se žaludku jsem se dostala až tam, kde mohu začít zoufale volat po zbývajících dvou dílech, jejichž vydání mi dovolí tento projekt dlouhodobé četby cele završit.

V roce 1991 začal George R. R. Martin psát Hru o trůny, která měla být součástí knižní ságy s názvem Píseň ledu a ohně. Kniha vyšla v roce 1996 a z původně plánované trilogie se stala plánovaná heptalogie. Dílů tedy máme zatím pět a všichni čtenáři netrpělivě očekávají ty zbylé dva, které autor slibuje, leč nevydává (ale snad píše!). Martinovi je 66 let, je to tedy stále ještě čilý mladík, ale přece jenom – nedej bože, že by ho postihla nějaká nečekaná událost, která by způsobila, že jeho fyzická existence by nebyla slučitelná se životem, jak se nyní korektně říká. Kromě toho, že by literární svět přišel o skvělého autora, hrozilo by též riziko, že nějaký podnikavec knihu dopíše místo něj. Což se ještě nikdy v historii literatury neukázalo býti přínosným.

Píseň ledu a ohně tedy začíná knihou Hra o trůny, v tomto opusu se seznámíme s hlavními protagonisty, o kterých ale v podstatě nemá smysl se zde zmiňovat, protože se s nimi zase dříve či později rozloučíme. Někteří z nich ale přecházejí i do díla následujícího – do Střetu králů. Ti silní fyzicky i na duchu se ke čtenáři vrací v Bouři mečů. Pak přichází Hostina pro vrány, která je ale tak obsáhlá, že se do ní nevejdou ani ty postavy, které mají ještě mozek i vnitřnosti na svých místech, proto se s některými z nich setkáme až v (zatím) posledním díle, v Tanci s draky. Sem tam samozřejmě přibude i někdo nový, ale to snad ani nestojí za řeč.

Tato Martinova sága je, mimo jiné, známá právě tím, že je velmi nebezpečné si při jejím čtení vytvářet k postavám jakákoli pouta. Pravděpodobnost jejich krutého (doslova a do písmene) zpřetrhání je přímo úměrná míře oblíbenosti dané postavy. Což je vlastně také to, co činí Píseň ledu a ohně tak přitažlivou. Nevíte zkrátka dne ani hodiny, stránky ani kapitoly. Nezbývá, než si užívat všechny postavy naplno, protože hned další stránka může do vaší čtenářské duše vnést smutek takřka skandinávský.Zdroj: http://cbslife.dk/tag/a-song-of-ice-and-fire

A proto tak trochu píšu tenhle článek, který (jak je mým oblíbeným zvykem píšu-li o knihách) není recenzí. Je to takové postesknutí. Postesknutí nad tím, jak snadno může být zničeno to, co je na knihách nebo filmech tak krásné. Jak snadno mohou být naše očekávání zničena či příliš brzy naplněna. Ano, mluvím o spoilerech. Konkrétně u Písně ledu a ohně mi jeden spoiler vystačil na nejméně čtrnáctidenní pocit neskonalé ublíženosti a naštvání.

Pravděpodobně je v současné době populárnější než kniha seriál z televizní stanice HBO, který je vysílán podle předlohy Martinova veledíla. Já jsem tedy zatím tento seriál neviděla a podle dostupných (v tomto případě ale nijak neškodících) informací jsou zde od knižní předlohy značné odchylky. Zejména pak v posledních sériích, které už dohnaly Tanec s draky. A já jsem stran adaptací knižních předloh člověk značně konzervativní, takže možná ani neuvidím.

A právě onen seriál mi způsobil ty nepěkné trable. Stalo se totiž něco velkého, něco, čeho se všichni čtenáři báli možná od první kapitoly Hry o trůny. A když se to stalo v seriálu, měl každý fanoušek potřebu dát v co největší míře vlivu na vědomí, že už TO ví. Jenomže i když tušíte, že se TO stane, chcete si ten okamžik chvilkové srdeční arytmie užít sami, naplno a rozhodně nechcete, aby vám ho nějaký chlubivý jouda zkazil. Kdyby mi někdo ukradl pětistovku, tak taky budu smutná a naštvaná, ale je velmi pravděpodobné, že někdy budu mít ještě nějakou jinou pětistovku. Ale když vám někdo ukradne zážitek ze čtení? Něco naprosto nenahraditelného, protože nemateriálního?!

Ano, je to tak trochu moje vina, protože jsem na zpropadeném Facebooku a lezu na zpropadený internet. Navíc mi trvá sto let, než to dočtu. Spoiler je něco, čemu se zkrátka někdy nevyhneme a ti, kdož spoilerují neví, kdy je ten správný okamžik na sdílení, protože už TO přece musí vědět všichni. Ale přesto to naštve a zamrzí. A tak se omlouvám všem, kterým jsem třeba někdy ukradla jedinečný čtenářský, filmový nebo divadelní zážitek, i když se snažím seč mohu to nedělat (leda na přání).

A zbývající dvě knihy ságy (dá-li Martin a jeho vydavatel), tedy Vichry zimy a Sen o jaru, čtu v karanténě!

  • Karolína Trappová

    Moc povedený článek! 🙂 Souhlasím a soucítím! 🙂