Godzilla 2014

godzilaZcela mimo rámec mého obvyklého příspěvkového portfolia dnes dovolte jednu filmovou recenzi. Tedy, abych byl přesný, nejen filmovou. Po dlouhé době jsem totiž vyrazil do kina, a protože jsem člověk veskrze líný :), namířil jsem si to rovnou do multikina ve Čtyřech Dvorech, které je pochopitelně mnohem blíže kampusu, než jeho městská konkurence. Nejsem si úplně jistý, jestli to byla dobrá volba. Z technického hlediska určitě, ale ono to není jen o tom. O dojmech z filmu, ale i osazenstva následující článek.

Úvodem k samotnému filmu. Pokud náhodou pamatuje „starou“ Godzilu, a tím myslím tu opravdu starou, vězte, že klidně můžete jít i na tu novou, aniž byste byli ochuzeni o překvapení svojí dříve nabytou vědomostí. Dějová linka (jestli se tomu dá vůbec říkat „dějová linka“) tohohle filmu je opravdu úplně nová a „neotřelá“. Ačkoliv ani původní tvor z hlubin nebyl nikterak prvoplánově zlý, tahle Godzila už je kladná ve všech směrech a z nějakého nevysvětleného důvodu nezištně zachraňuje lidský svět. Aby bylo vůbec před čím, scénárista hbitě připsal další dvě potvory – tvz. MUTO. Samečka, který vypadá jak přerostlý pterodactylus a bezkřídlou samičku. Smyslem života těchto filmařských inovací je pochopitelně páření a destrukce velkoměst. Smyslem života Godzily je oproti tomu zabíjení příslušníků druhu MUTO, přičemž vedlejším efektem je samozřejmě taktéž destrukce velkoměst. To vše zejména proto, že hlavní souboje se pochopitelně neodehrávají na širých pastvinách Texasu, ale ve středu lidské civilizace mezi mrakodrapy. V tom všem samozřejmě nechybí obligátní záměr armády použít atomovku a to i přesto, že oba MUTO se živí výhradně radiací. Perličkou na závěr, když se situace obrátí v neprospěch kladné příšery a vše vypadá nedobře, je i nezbytný proud plazmy, který vyšlehne ze chřtánu Godzily a MUTO samičce de facto utrhne hlavu. To je zkráceně vše, nicméně v reálu to trvá celkem dvě hodiny. Pokud tedy očekáváte dějově náročné psychologické drama oceněné dvěma Oscary za výkony v hlavních rolích, rozhodně na Godzilu nechoďte, neb budete zklamáni. V návaznosti na nedávno publikovaný článek Milana Morvaye se nezbývá než ptát, co přijde příště. Godzilla vs. Vetřelec?

To vizuální pojetí je druhá strana mince. Už samotný začátek, zatímco běží úvodní titulky, je zpracován velmi povedeně pomocí imitací starých vojenských záběrů a příjemně vás navnadí na následující show. A pokud milujete moderní armádní stroje, vojáky, přelety vrtulníků i letadel a častou střelbu, jakož i speciální efekty, výbuchy, destrukce a hroucení všeho možného od chladících věží jaderné elektrárny po mrakodrap a kasino, určitě vaše srdce zaplesá. To vše je navíc podtrženo velmi dobrou kamerou. A i přesto, že dinosauři Zdeňka Buriana mají samozřejmě také své kouzlo, současná počítačová animace a speciální efekty jsou, co si budeme povídat, někde jinde a rozdíl mezi realitou před kamerou a následným virtuálním doplněním už prakticky není ani patrný. A o tom to je. Ten film je zejména akční. I přesto se filmaři obešli bez zbytečně krvavých scén a tak jediná krev, kterou ve filmu uvidíte, je ta v kapačce záchranky a samozřejmě také ta na prasklém rtu hlavního hrdiny poté, co je výbuchem odhozen asi dvacet metrů daleko. Dokonce i exoskelet všech zúčastněných příšer je takového kalibru, že jakákoliv zranění jsou pravděpodobně pouze vnitřního charakteru a marně byste hledali byť sebemenší odřeninu. K tomu všemu se navíc přidává i možnost shlédnout snímek i ve 3D, což opět přidává na celkovém vizuálním dojmu.

Tak tedy, pokud se chcete odreagovat, příliš nepřemýšlet a nemusíte k tomu mít zrovna prvotřídní nezávislý scénář, vřele Vám návštěvu kina doporučuji. Neočekávejte ovšem nic víc, než v poslední době tolik běžný Hollywoodský prefabrikát.

Slušnost není v ceně vstupenky
K filmu asi vše, nicméně pokud bych vynechal následující dva odstavce, nepodal bych vám reálný zážitek se vším všudy. Naprosto fascinující a zároveň svým způsobem i obdivuhodná je pro mne totiž schopnost většiny osazenstva opustit promítací sál ještě předtím, než první titulky dosáhnou horního okraje plátna. Vážně excelentní výkon. Ponaučení z toho je takové, že jakákoliv další protipožární cvičení jsou již zbytečná, neboť naše civilizace v tomto dosáhla dokonalosti a maximální možné efektivity. Co už není tak veselé, je stav slušného chování. Když se mě kamarád ptal, kde jsem se zdržel a já mu odpověděl, že je považováno za slušné vůči filmařům počkat do konce titulků, odpověděl mi, že o tom nikdy neslyšel a tudíž to neplatí. Zajímavý přístup. Navíc tomu nasadil korunu, když dodal, že na titulky se čeká jen v divadle. Aha 😀

etiketa

přebal knihy Velká kniha etikety; L. Špaček, 2005, MF, Praha, 232s.

Druhý, a podle mne, mnohem větší prohřešek, a to i přesto, že pravidla v kině jsou mnohem uvolněnější než např. v divadle, je pak neustálá konzumace čehokoliv, zpravidla však něčeho, co vydává křupavý nebo minimálně šustivý zvuk, většinou osazenstva. I když návštěvníků v sále bylo přibližně stejně tolik, jako průměrně účastníků pravidelného univerzitního Ptejte se rektora (což znamená, že jsme se všichni znali jménem 🙂 ), hluku dokázali natropit obdivuhodného množství a to dokonce v prostorovém zvuku Dolby Surround (zejména zezadu a zprava). Ještě než začala sama projekce, stačil jediný letmý pohled, abych zjistil, že jsem v sále jediný, kdo nic nekonzumuje a ani nic konzumovat nehodlá. Přičemž „nic“ znamená ani colu, ani popcorn, ani brambůrky, natož pak stehýnka v barbecue omáčce, vepřová žebírka, humra či dokonce pudink. V první půlhodině, ve které nám kino naservírovalo nášup reklam a upoutávek neboli „comming soon“, mi to snad ani tak nevadilo, ale vzhledem k tomu, že díky bohatým porcím pochutin distribuovaným v předsálí, se jejich požírání protáhlo toliko i do samotného hlavního programu, nebylo mezi řevem Godzily a hlukem z bortících se staveb nouze o různé doprovodné zvuky mlaskání, chroupání, šustění a křupání. Doby, kdy jste se setkali s nelibými pohledy poloviny kina pokaždé, když jste se pokusili rozbalit do sálu jeden šikovně pronesený bon-bar, jsou evidentně nevratně pryč. Bohužel. Spolu s nimi se vytrácejí i poslední zbytky slušnosti a zejména ohleduplnosti k ostatním.

Co se dá dělat, příště si to asi raději stáhnu a zhlédnu v klidu a tichu domova, byť bez 3D 😉

A co Vy? Chodíte do kina na film, nebo na večeři? Napište nám svůj názor 😉

Godzilla, USA, Japonsko, 2014; režie: Gareth Edwards

Rozladěný redaktor SVRAPu Kuba Vondruška

PS: stahování je samozřejmě zločin. Policistovi byste taky neukradli přilbu 🙂

PS2: A pokud byste měli zájem:  http://www.ceskatelevize.cz/porady/1124997157-etiketa-kino-divadlo-koncert/204522161300012/?tema=detail [on-line 17. 5. 2014]