Hikikomori: fenomén novodobých poustevníků ožije v DOXU

5(1)

Japonci jsou jednoduše trochu jiní než my. Mají 17 různých výrazů pro to, jak zdvořile říci ne. Vymysleli sumó a taky harakiri. Knihy čtou odzadu a barva smutku je pro ně bílá. Možná právě proto nás jejich kultura a zvyky nepřestávají fascinovat. Na české internetové televizi Stream.cz dokonce existuje poněkud bizarní pořad s názvem Bizarní Japonsko, který se věnuje japonským zvláštnostem. Pojďme se dnes dozvědět něco víc o jednom z původně japonských fenoménů, který se s postupem času rozšířil do mnoha dalších zemí. Jmenuje se hikikomori a používá se k označení lidí, kteří se z vlastní vůle rozhodli žít v absolutní izolaci. Pokud vás toto téma zaujme, můžete se za ním vydat ještě dál díky multimediální scénické kompozici v pražském DOXU.

Výraz hikikomori znamená v doslovném překladu „odtrhnuvší se“. Podle japonské úřední definice je takto označován člověk, který neopustil svůj dům po dobu delší než šest měsíců a žije tak fyzicky zcela izolován od okolní společnosti. Fenomén byl poprvé popsán japonským psychiatrem jménem Tamaki Saito na počátku 90. let po té, co mu do ordinace začal chodit čím dál tím větší počet rodičů strachující se o své potomky (jednalo se především o chlapce starší 15 let). Téměř všechny děti spojovaly dvě skutečnosti –  opustily školu a přestaly vycházet ven ze svých domovů.

Od doby, kdy bylo hikikomori poprvé popsáno, se zvýšil nejen věk lidí trpících touto sociální poruchou z průměrných 21 na 32 let, ale i jejich celkový počet v populaci. Psychiatr Tamaki Saito se domnívá, že počet lidí trpících hikikomori se nyní v Japonsku pohybuje kolem jednoho milionu, což představuje téměř jedno procento populace. Někteří z “postižených“ přitom neopustili svůj dům déle než deset let.  V neposlední řadě se také přestalo jednat o čistě japonskou záležitost. Problém se objevuje ve velkém počtu vyspělých zemí, dokonce i v Česku.

Co za tím ale stojí? Proč se někdo dobrovolně rozhodne zůstat celé roky zavřený mnohdy jen v jedné místnosti? Odpověď hledejme v povídce Proměna Franze Kafky, která se pro hikikomori stala kultovní. „Hlavní hrdina pozoruje, jak se mění vztahy jeho nejbližších vůči němu, když jim už nemůže přinášet peníze. Cítí obrovské zklamání, když zjišťuje, že vztahy v rodině nebyly založeny na skutečné lásce, která spočívá v tom, přijmout člověka takového, jaký je. Jako bychom se dívali na lidský život jako na hodnotu produktu, stroje na výkonnost.“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas Plus Viliam Dočolomanský, umělecký ředitel divadelního souboru Farma v jeskyni.

Právě soubor Farma v jeskyni je autorem multimediální scénické kompozice s názvem Odtržení/Disconnected, která vznikala přímo pro prostory galerie DOX. Kompozice je založena na výzkumu, který členové souboru provedli v průběhu roku 2015 v Tokiu – osobně nebo prostřednictvím Skype promlouvali s lidmi, kteří mají osobní zkušenost s hikikomori, aby své poznatky následně sdíleli skrze projekt pohybující se na hranici mezi instalací a dokumentárním a fyzickým divadlem.

Pokud nemáte v nynějších třeskutých mrazech stejně jako já sklony k tomu stát se alespoň na chvíli jedním z hikikomori a zůstat celý den v teple domova, můžete se už o tomhle víkendu vydat do pražského Centra současného umění DOX a pokusit se na chvíli vcítit do lidí, pro které už byl tlak společnosti neúnosný.

Brzké oteplení sobě, bezdomovcům, těm, co ráno nejdou nastartovat auta . . . a taky všem ostatním, co si ho tolik přejí

přeje

Jarmila Krásová

Odtržení/Disconnected

Centrum současného umění DOX

Premiéra | 23. 1. 2016, 19:00
Reprízy    | 24. 1. 2016, 19:00 a 25. 1. 2016, 16:00 a 19:00