Himálajský tygr – aneb šílenci na Kleti

Vojta_Sasa_na_Kleti

Vojta Študent a Saša Průchová před závodem ještě veselí

Na 1. máje, kdy většina lidí vyspává pod májkou kocovinu, na parkovišti u lanovky pod Kletí se před 7 hodinou ranní začínají sjíždět první nadšenci. V 7:00 totiž startuje šílený závod, který každoročně pořádá Klub přátel hory Kleť. A v čem tento závod spočívá? Musíte během devíti hodin vyšplhat na Kleť a zpět na parkoviště tolikrát, kolikrát jen je ve vašich silách. SVRAP nelenil a také vyrazil.

Z redakce se se mnou odvážil podstoupit tento závod Vojta Študent. Domluvili jsme se, že pojedeme autem, a vyzvedne mě u knihovny v 6:30. No jak to tak bývá, nakonec jsme vyrazili v 6:45 . Nevadí, času máme dost, závod končí až v 16:00. Přijíždíme na místo startu a máme půl hodiny skluz. Moc nadějí si nedáváme a představa, že budeme chodit až do čtyř je tak šílená, že tomu ani jeden nevěříme. Platíme startovné pro nečleny klubu 50 Kč, dostáváme kartičku, do které se procvakávají výstupy a sestupy a můžeme vyrazit.

Pravidla jsou jasná. Začátek a první cvaknutý výstup je nahoře, další cvaknutí je opět dole. Končí se nahoře slovy „chci končit“ a dostanete diplom. Podle dosaženého počtu výstupů se zařadíte buď mezi Kleťáky (1 výstup, 419 m), Tatráky (3 výstupy, 1257 m), Alpíky (5 výstupů, 2095 m), Anďáky + (7 výstupů, 2933 m), Him. tygry (9 výstupů, 3771 m) a E.T. mimozemšťany (10 a více, 4190 ≥).

Vojta-bezi

Vojta běží dolů

Vyrážíme a necháváme dole Vojtovu drahou Verču, která se nám stará o věci a drobné občerstvení. Počasí není úplně ideální, je mlha a mží, ale mohlo by být mnohem hůře. Můj osobní cíl je dosáhnout alespoň pěti výstupy na Alpíka. Nicméně v půlce kopce začínám pochybovat. Bolí mě nohy. Sakra už tak brzo? Nevadí. Zatni zuby a táhni. Hecuju se. S Vojtou držíme nahoru docela tempo, nicméně po chvíli potkáváme první sbíhající nabušence. Nakonec vycházíme nahoru za 30 min. Hm to není tak zlé. Nahoře první cvak a Vojta se hned vrhá dolů. Já si dávám krátkou 3 min pauzu na vydýchání a protažení nohou a pak hurá za ním. Zkouším dolů běžet. Kameny a prudký svah jsou nepříjemné, ale chvílemi to jde. Brzo se mi zamlžily brýle a vidím si sotva pod nohy. I přes to jsem dole za necelých 20 min. Tam je pro závodníky připraveno pití a tatranka. Chvilka protažení a zase nahoru. Jsem překvapená, jak dobře se mi najednou jde a běží. Daří se mi držet tempo 50 min na výstup i sestup a s krátkou pauzou na občerstvení mám jednu periodu cca na hodinu. S Vojtou se většinou míjíme  někde v kopci a vesele se povzbuzujeme. Celkově panuje skvělá atmosféra a lidé se podporují navzájem, i když se vůbec neznají. Užívám si to. Najednou se stalo, že mám splněný svůj cíl 5 výstupů, sil na rozdávání a skoro celé odpoledne před sebou. A tady začal první velkej hec. Tak co Sašo, kolik toho zvládneš? Kde máš svou hranici? Běžím dál.

sasa-visi

Po pátém výstupu člověk začíná dělat divné věci.

Vojta nakonec vzdává a společně s Verčou se stávají mojí podporou a krásně se o mě starají. Patří jim veliké díky. Šestý výstup už začíná bolet, ale pořád nevěřím tomu, že držím výstup za cca 30 min a seběhnutí mám dokonce někdy i rychlejší než 20 min. Sedmý výstup už bolí hodně. Nahoru lezu asi 40 min a jsem odhodlaná nahoře ukončit svoje trápení, vzít si diplom a zmizet odsud. Ale osmý výstup ve mě hlodá. Do konce ještě zbývají 2 hodiny. To bych měla stihnout i kdybych se plazila nahoru a dolů šnečím tempem. Ale co když už to nohy nevydrží a někde se svalim a zranim se? No né. Plazím se na terasu a hlásím pánovi co cvaká, že končím a chci diplom. Ale pán prohlásil: „Ještě to zkuste, máte ještě spoustu času“. No vydýchávám se, protahuju a nedá mi to. „Vrhám“ se dolů. Nohy už nejsou schopné běhu a tak poprvé scházím. A trvá to asi 45 min. Dole vyžebrám od Vojty trekingové hole. Nějak tuším, že budou nahoru opravdu potřeba. Nemám sílu jíst a tak jen piju a piju.

Je 15:00 a mě čeká poslední výstup. Nohy už vůbec neposlouchají a zachraňují mi život půjčené hole. Jdu už hodně pomalu a neustále mě někdo předbíhá. Kontroluju čas a v 15:20 jsem v půlce kopce a čeká mě strmé stoupání. Nohy se začínají třást a jdu už opravdu z posledních sil. Sahám si až na dno, ale nezastavuju se a pořád se snažím držet aspoň to šnečí tempo. A je to tady. 15:40 a koukám na vrchol. Jsem v euforii a posledních pár metrů se snažím zrychlit. No asi si to opravdu jen myslím.

Sasa-Andak

Konečně dole! Sotva stojím a to na mé tváři je bolestivá křeč, nikoliv úsměv.

Je 15:45 a já na pokraji smrti vysílením jsem nahoře. Je to tam! Osm výstupů a můžu mluvit o překonání svých vlastních možností. Opírám se o hole a nekontrolovatelně se mi třesou nohy. Řadím se do fronty na diplomy, láduju se hroznovým cukrem a jen tak tak se držím na nohou. Beru diplom a velmi pomalu se chystám na sestup k parkovišti. Běh už opravdu nepřipadá v úvahu. Ona už vlastně ani chůze nepřipadá v úvahu, ale nějak se dolů dostat musím. Lanovka je pro másla. Opět mě zachraňují hole a já se pomalu kamen po kameni sunu dolů. Na trase už nikdo není a je tam božský klid. Poslouchám ptáky a soustředím se jen na to abych neupadla. Sestup trval skoro hodinu a dole mě sbírají Vojta s Verčou, kteří se mě už vydali hledat, jestli jsem naživu. Boj o 8 výstup se mi tak vskutku vryl do paměti a dlouho na něj nezapomenu.

Celkové výsledky ještě nejsou zpracované a až budou k mání, umístím sem odkaz. Od organizátorů jsme se ale dozvěděli, že největším letošním výkonem bylo 13 výstupů. To je i absolutní rekord, který nebyl nikdy překonán a opravdu výkon, před kterým klobouk dolů.

Tak je to za námi a já jsem totálně mrtvá, ale spokojená, že jsem překonala sama sebe. To je pro mě odměna nejvyšší. A příští rok? Tygr na mě čeká ;-) .

Anďák Saša Průchová

  • Evča Křenková

    Ahoj, Sašo,
    super článek, úplně jsem Tě při jeho čtení podporovala, abys dala ještě jedno kolo, gratulace obrovská! )

    • Rosta Mikšl

      Pekně napsané.8x také super.Vím o čem mluvím párkrát jsem to také vyzkoušel jak HM.Tak HT.Jen tak dál.Rosta Mikšl.

  • Saša Průchová

    Mimochodem kdyby se někdo divil, co že to bylo za divné procesí, které šlo ve čtvrtek kolem kurtů k menze na oběd, tak to mě kamarádi museli nést. Nebyla jsem schopná chodit a jen jsem se tak šourala. Tímto jim děkuji za laskavost

    • Pája

      no konečně!…na tenhle příspěvek jsem se fakt těšila ještě jednou klobouk dolů a obří gratulace, Sašo! tak mě napadá, jestli by redakce SVRAPu nedala dohromady tým na Spartan Race, co? http://spartan-race.cz/

    • Jakub Vondruška

      podle videa to vypadá jako velká sranda! Vzhledem k tomu, že jsem ve skrytu duše suchar, tedy říkám Ne!

      ale teď vážně – když si věří Pája, tak to zvládneme taky… ale chce se to rozhoupat, za chvíli bude plno

    • Pája

      😀 Kubo, dík…budu dělat, že jsem to pochopila jako lichotku se stopami arašídů a korýšů:) každopádně jsem to myslela spíš výhledově, abychom měli čas se na to řádně sparťansky připravit (žádné pomalé projížďky autem 😉 )…přece nechceme, abychom nedopadli jako 300 u Thermopyl

    • Pája

      už píšu blbosti, samozřejmě tím básník chtěl říci, že nechceme, abychom dopadli jako 300 u Thermopyl

    • Evča Křenková

      Hej, Pájo, to je masakr. Ukazovala jsem to Zorrovi, a myslim, ze by sel, ale ma na zacatku cervna statnice, takze by nestihl natrenovat, ale kvuli tomuhle snad zacnu i ja

    • Pája Staňková

      paráda, takovej ohlas 🙂 ale, jak už jsme se včera bavili: pro mně Monínec (9.6.)padá, navíc už bychom teď za to vysolili 60 euro a to se mi teda fakt nechce…stejná pálka platí i pro Spartan Beast na konci srpna…takže buď sehnat sponzora nebo si počkat na příští rok a jít třeba na Bahňáka…a nebo,jak navrhnul Zorro, si zorganizujeme vlastní extrémní překážkovej závod…a tenhle nápad se mi prostě líbí!

  • Barbora

    I za mě obří gratulace a obdiv!!!

  • Jirka

    Za mě gratulace veliká taky .. Při čekání dole už jsem měl docela strach, jestli se tam neobjevili mědvědi nebo vlci!