Jak se rodí diplomka

Jak_se_rodi_diplomkaI„…a, kdy máš vlastně termín odevzdání?“ zeptala se mně jednou kamarádka. Tahle věta je určitě pro každého, kdo píše práci jakoukoliv, příšerné utrpení. Nutí ho to připomenout si, že do odevzdání zbývá už jen (!!!) 5 měsíců, že jste na to ještě ani nehrábli, že matně tušíte, jak vypadá školitel, nebo naopak přemýšlíte, že ještě dalších 5 měsíců budete trávit úpornou prací v terénu, nebo v laborce, a že místo povídání si o termínu odevzdání byste měli radši okamžitě sednout a tvořit.

Když kamarádka před téměř půl rokem položila tuhle otázku, netušila jsem ještě, co bude následovat. „24. dubna“, odpověděla jsem tenkrát a hlavou se mi honily miliardy povinností, které za tak krátkou dobu musím ještě stihnout. „Jé, to je hezké datum, to si budu pamatovat, to mám také termín.“ Místo zděšené otázky čeho může mít má už dva roky dostudovaná kamarádka termín, jsem ještě chvilku přemýšlela, jaké laboratorní povinnosti mě to čekají. „Počkej, ty jsi těhotná?“ zeptala jsem se za okamžik, který byla až opovážlivě dlouhý. „No, jo, už to tak bude“, odpověděla mi a započala tak 5 měsíců srovnávání našich stavů. A světe div se, moc rozdílů mezi tím, jestli tvoříte nového člověka nebo novou diplomovou práci, není.

1.      Jíte pořád, jediné světlo na konci tunelu je to v ledničce, takže se ho snažíte vidět co nejčastěji.

2.      Tím pádem tloustnete. Na rozdíl od mé kamarádky, které pomáhali z bot až v půlce dubna, já jsem si tkaničky bez pomoci schodu nezavázala už v březnu.

3.      V noci se vám blbě spí, přes den byste zase spali pořád. A nezáleží moc na tom, jestli vás tlačí myšlenky, nebo dítě.

4.      Mění se vám rychle nálady, na každého hned vyjedete, protože hormony (ať už mateřské, nebo ty stresové) dělají divy.

5.      Všechny, kdo vám se soucitným výrazem vysvětluje, že to potom bude dobré, nebo naopak vás straší, jak to potom bude poté děs, byste poslali nejraději do patřičných míst.

6.      Na termín se těšíte jako na datum, kdy budete mít všechno za sebou, a tušíte samozřejmě, že onen úkon byl jen začátek a to nejdůležitější vás ještě čeká.

7.      Téma hovoru se vám zúžilo jen na to, co se právě děje, a na to, co bude potom.

8.      Bavíte se s lidmi, se kterými byste si ještě před rokem neměli co říct, ale teď vás spojuje čekáJak_se_rodi_diplomkaní na termín.

9.      Na tvorbu jste minimálně dva, v případě potomka (snad) jen dva. A v obou případech je to poté dáno i písemně.

10.  Chodíte na pravidelné konzultace, ze kterých se nevracíte nikdy úplně moudří.

A jak jsme s těmi našimi termíny naložily? Zatímco já jsem celou noc nespala, abych ráno odevzdala svoji diplomovou práci, kamarádka celou noc nespala, aby na světlo světa přivedla miminko. Proto teď gratuluji kamarádům Vláďovi a Markétě k dceři Toničce a doufám, že ty naše děti čeká jen krásná budoucnost. Minimálně termíny jsme totiž obě dodržely na jedničku.

 autorem příspěvku je Eliška Kalčíková