Ještě relativně čerstvé zápisky z cesty po ostrově Tenerife (2. část)

Po týdnu tu máme druhý a zároveň poslední díl cestovatelských zápisků o cestě po kanárském ostrově Tenerife. V minulém článku jste mohli číst o sopkách, lávě a soutěskách. Tentokrát pro změnu prozkoumáme města i přírodu na severo-východě ostrova, vyřešíme nepříznivou kempovací situaci, smočíme palce v oceánu a popijeme i trochu toho místního vína.

4. den – Trocha té kultury v Orotavě, objevení vinařského ráje a kouzlo oceánu…

Ráno v kempu La Caldera nám opět přichystalo lehce nemilé překvapení. Opět přichází správce, který vyžaduje povolení, které samozřejmě nemáme. Přestože tenhle pán byl oproti správci v kempu Las Lajas výrazně zamračenější, nakonec na naši tradiční strategii přistupuje a když mu přislíbíme, že už jsme vlastně na odjezdu, je hned hovornější a má i starost, jestli nám v noci nebyla zima. To byla vůbec častá otázka místních. Evidentně tady v tuhle roční dobu venku nikdo moc nespí. S balením stanu a snídaní si radši řádně pospíšíme a mizíme do města La Orotava. To je známé především vyřezávanými balkony, které má v historickém centru tohoto města snad každý dům.

Casa de los Balcones ve městě La Orotava

Casa de los Balcones ve městě La Orotava

Ty úplně nejstarší můžete vidět v tzv. Casa de Los Balcones, což je původně šlechtické sídlo ze 17. století, které dnes funguje jako muzeum a jakési turistické středisko. Typický dům s pavlačemi a velkým uzavřeným dvorem, kde rostou banánovníky, pokřikují na Vás papoušci z klecí a z reproduktorů vyhrávají staré španělské šlágry, má svoje kouzlo, i když je tu dost přeturistováno. Při toulkách Orotavou jsme také objevili velmi sympatickou botanickou zahradu, které opět vévodila obrovská dracéna. Všechno tu bylo v plném květu (včetně obřích banánovníků) a naše přírodovědné duše zaplesaly. Když už jsme se octli zase trochu v civilizaci, rozhodli jsme, že zajdeme na něco dobrého k snědku. Na malém náměstíčku na okraji centra Orotavy jsme objevili nenápadnou hospůdku s lákavou nabídkou menu za 8 euro. Svého výběru jsme rozhodně nelitovali. Za tuhle cenu jsme dostali předkrm (polévku), hlavní jídlo, zákusek a ještě sklenici výborného vína. Na rybě i tradiční paelle jsme si patřičně pochutnali a v brzkém odpoledne vyrazili dál na cestu. Následně se nám vlivem okolností lehce změnily plány. V informačním centru v oblasti Anaga jsme se dozvěděli, že tady rozhodně nikde nesmíme kempovat. A to ani s povolením, protože prostě v Anaze nejsou kempy. V mapě, kterou jsme s sebou měli, sice nějaké vyznačené byly, ale dávno už prý nefungují. Nutno uznat, že mapa nebyla úplně čerstvého data. S ilegálním kempováním už jsme si zariskovali dost a tak vymýšlíme alternativu. Po sáhodlouhých debatách nám velmi milá paní z infocentra dohodila bydlení, o jakém se nám ani nesnilo (jen za 10 euro na noc). Všechno nám telefonicky vyřídila a podala nám jen instrukci, že máme dorazit do vinařské vesničky Taganana a najít lékárnu. Tam na nás čekala neméně milá paní, která nás zavedla do apartmánu, které nám mělo na 2 noci poskytnout útočiště.

Podvečerní Taganana

Podvečerní Taganana

Byli jsme úplně opařeni neuvěřitelnou útulností místa, což se ještě vystupňovalo, když jsme vykoukli z balkónu a měli jsme celou Tagananu jak na dlani. Rychle jsme naházeli věci do pokojů a vyrazili obhlídnout nedalekou pláž.

Pohled na oceán z pláže u Taganany

Pohled na oceán z pláže u Taganany

V podvečer tohle místo nabývalo neskutečně kýčovité atmosféry. Slunce, oceán a obrovské útesy udělalo své. Brouzdali jsme ve vodě, sbírali oceánem vyvržené trubýše, vodou omleté lávové kameny a jen tak se kochali. V místní hospůdce, která zároveň sloužila i jako obchod s ledasčím, jsme si pak u velmi sympatického pána koupili víno přímo z Taganany na večer, protože náš apartmánek přímo vybízel k pohodaření s nějakou tou lahvinkou, sýrem a nezbytným jamonem serrano (tradiční sušená španělská šunka), který se tu dal pořídit za směšnou cenu oproti českým luhům. Dopsali jsme cestovní deníky, vypsali zážitky na pohlednice a přivítali se na balkóně s naším novým spolubydlícím – malým panem gekonem.

5. den – Cesta plná kýčů z Chamorgy k majáku Faro de Anaga…

V Tagananě jsme se na druhý den vyspali vskutku královsky. Samotná Taganana, to je po Masce 2. ráj na Tenerife. Jestli někde na světě existuje vzor pro sousloví malebná vesnička, musí to být právě Taganana. Úzké uličky, nízké bílé domky ve stráních posetých vinicemi, zpustlé zahrádky s mandarinkami a papájami, malinká sámoška, kde vám jamon serrano zčerstva zakrojí přímo z celé prasečí kýty a slovo „digitální“ je tady pro váhu nadávkou. Kouzelnou ranní atmosféru pak ještě dokreslovala španělská hudba linoucí se z ampliónů – budíčky tady fakt umí!

Pohled na vrchol Montaňa Tafada

Pohled na vrchol Montaňa Tafada

Náš program na celý den byl jasný. Dorazit do vesničky Chamorga a z ní podniknout pohořím Anaga cestu k majáku Faro de Anaga. Původní trasa, kterou jsme měli načtenou z průvodce, ale z neznámých důvodů již nějakou dobu neexistovala a dovedla nás pouze k nedalekému potoku a pak skončila v neprostupném křoví. Vrátili jsme se tedy zpět do vesnice a vyrazili k majáku novou značenou trasou přes vrchol Montaňa Tafada. To, co jsme tam zažívali, byly úplné botanické orgie. Když jsme pak vyšplhali až na hřeben, přidala se k tomu ještě přehlídka nezapomenutelných pohledů na oceán, útesy a k závěru cesty i na maják Faro de Anaga. Cesta nás vedla nejdříve spíše sukulentní vegetací, když jsme vystoupili trochu výš, všechno zde bylo o poznání vlhčí. Všemu dominovaly obrovské mléče, které byli kolikrát i vyšší než my a jejich sytě žluté květy v kombinaci s všudypřítomnou zelení a modří oceánu dělaly z tohohle místa kýč, který nás ale neuvěřitelně bavil.

Výhled na maják Faro de Anaga

Výhled na maják Faro de Anaga

Potulovali jsme se po kopečcích, užívali krásného slunného dne a prostě se jen kochali. Kolem čtvrté jsme dorazili zpět do Chamorgy a vydali se zpátky směr Taganana. Opět nakupujeme osvědčené víno (tentokrát podstatně více lahví) u sympatického pána a míříme zpět do naší vesničky. V místním krámku opět nakupujeme jamón a večer probíhá v podobném duchu, jen tentokrát bohužel bez návštěvy pana gekona.

6. den – tajemné pyramidy v Güimaru a poslední noc na letišti…

Šestý den byl zároveň naším posledním výletním dnem. Další den ráno už nás čekal jen let zpátky domů.

Rozloučení s Tagananou

Rozloučení s Tagananou

Ráno jsme se tedy velmi neradi rozloučili s Tagananou a nabrali směr město Güimar. To proslavily především kaskádovité pyramidy, nápadně podobné těm mexickým. Právě jejich možná souvislost zůstává neustále velkou záhadou. Jejich studiem se například zabýval i známý Thor Heyerdahl, který se domníval, že Kanárské ostrovy jsou jakousi mezizastávkou starověkých mořeplavců mezi Amerikou a Středomořím. Zabýval se také orientací těchto pyramid a její souvislostí s různými astronomickými jevy.

Kaskádovité pyramidy v Güimaru

Kaskádovité pyramidy v Güimaru

V místě, kde jsou pyramidy v Güimaru soustředěny se nachází nyní tzv. etnologický park, kde se můžete nejen procházet mezi monumentálními pyramidami, ale můžete zde třeba shlédnout film a také několik expozic věnovaných právě Thoru Heyerdahlovi, včetně jeho slavné lodi Ra II v původní velikosti. Součástí parku je také botanická zahrada věnovaná typické flóře Kanárských ostrovů. Když jsme dostatečně nasáli tajemnou atmosféru güimarských pyramid, vyrazili jsme do města nakoupit poslední suvenýry a ulovit něco k snědku. Nakonec jsme zapadli do malé (asi skutečně italské) pizzerie, kde jsme naše kručící žaludky více než potěšili. Až na sklonku našeho výletu jsem objevila a velmi si oblíbila místní pivo Mahou, které mi tady donesli v úplně namražené skleničce. Tak trochu naše plznička, vynikající! Z Güimaru už jsme si to namířili k letišti, protože jsme večer museli vrátit auto zpět do půjčovny. Vyvstal nám problém, kde vlastně poslední noc před odletem strávíme. Ze všech možných variant jsme vybrali sice tu asi nejméně pohodlnou, ale zato logisticky nejvýhodnější.  V letištním bistru jsme si dali ještě 2 piva na rozloučenou a rozhodili karimatky přímo v odletové hale. Jako naschvál se halou potloukalo zbytečně moc policajtů, kteří si nás podezřele prohlíželi. Dlouho do noci jsem nemohla usnout a tak jsem si četla a reakce kolemjdoucích na náš letištní bivak se zábavou pozorovala. Noc na letišti jsme nakonec přečkali bez komplikací a ráno v devět jsme se od tohoto překrásného ostrova definitivně odlepili.

Adiós y gracias, Tenerife!