Kdo se bojí češtiny?

Grammar Nerd 1The Foreign Service Institute (FSI) vytvořil žebříček obtížnosti jazyků z pohledu rodilého anglicky mluvícího jedince. Čeština se ocitla ve třetí skupině obtížnosti ze čtyř, jako jazyk se specifickou gramatikou a/nebo jazyk kulturně odlišný od angličtiny. Přestože se stále jedná o subjektivní hodnocení skupiny lidí, nejsem si jistá, že bych se jako cizinka chtěla češtinu učit. Jednak to není zrovna jazyk světový, takže její využití není právě výhrou v loterii, jednak s ní mají dost problémů i sami Češi. Přesto jsem správná dcera své mateřštiny.

 

Z některých gramatických chyb mé srdce krvácí. Samozřejmě, že Českou republiku nepokryje věčný sníh a mráz, pokud nebudeme mít správný gramatický projev. Velká písmena jsou někdy peklo i pro zkušené lingvisty a jejich kapitola by si v Pravidlech českého pravopisu zasloužila přepracovat (což se ostatně snad i brzo stane), syntax může být silně závislá na jazykovém citu, stejně jako využití lexika apod. A přesto je tu pár chyb, na které bychom si mohli dávat pozor. Vyjmenovaná slova, shoda přísudku s podmětem nebo shoda adjektiva s řídícím jménem by snad takovým problém být nemusely, až na pár výjimek a chytáků se s tím dá celkem důstojně poprat.

 

Teď ale k pár jevům/slovům, která zlobí častěji – respektive ke slovům, jejichž nesprávné používání zlobí konkrétně mě.

 

1. Čárky
Ano – čárky jsou otrava. O tom ani já nepochybuji. Máme rádi ty s jasnými pravidly, ale jakmile přijde na složitější souvětí nebo (nedej bože) čárka, která se řídí také jazykovým citem, interpunkční systém se stává prokletím. Ovšem to, že existuje, má své důvody. Pokud já, stará struktura, někde narazím na konverzaci omladiny, která z důvodu úspory vyjádření čárky ignoruje, dá mi někdy fušku vypátrat, co chtělo být řečeno. Interpunkce zkrátka organizuje text proto, abychom se v něm orientovali.

 

2. Hyperkorekce: by jste/ by jsme
V tomto případě je paradoxně potřeba vyjádřit se spisovně na překážku. Do paradigmatu „J“, uctívaného jako zástupce spisovnosti, se v podmiňovacím způsobu vloudila změna a už je problém na světě. Já jsem, ty jsi, on je… Ale: vy byste, my bychom. Žádné j! Nikdy!

 

3. Standartně
Standarta je prapor, zástava. Standard je norma. Pokud by se tedy něco dělo standartně, mohlo by to jít leda tak na karneval za nějakou vlajku. Samozřejmě, že si v mluveném projevu na precizní výslovnost „d“ dá málokdo pozor (já to též odbývám), ale fakt je ten, že standartně a standardně jsou hodinky a holinky.

 

4. Žehlící prkno
Ano – čeština je mrcha, protože dost často je důležité, jestli je někde čárka či tečka. U přídavných jmen účelových obzvláště. Protože zatímco žehlicí prkno je věc, na které s radostí žehlíme přeschlé košile, žehlící prkno by byla personifikovaná postava, která sama zrovinka žehlí – snad nějaký ten malér. Stejná analogie pak platí i pro ostatní přídavná jména účelová. „Naproti mému domu stál celou noc kropicí vůz.“, versus: „Projíždějící vůz, kropící rozpálenou vozovku, mě ohodil až ke kolenům.“

 

5. Holt x hold
Občas holt nevíme, čemu vzdát hold. A tak místo částice „holt“, která znamená „zkrátka, prostě“, používáme hold, což znamená pocta.

 

https://www.pinterest.com/pin/249035054366555768/Tohle je jenom kratičký výběr z obvyklého chybování – jazykových jevů, které dělají v češtině problémy je opravdu celkem dost. Scháníme, máme vyjímky, protěžujeme, hledáme nejoptimálnější možnosti a tak podobně. Je to hnus a já gramatické chyby nesnáším. Což ovšem neznamená, že je občas nedělám. A pravdou taky je, že u leckterých profesorů lingvistiky jsou Pravidla českého pravopisu tou nejohmatanější knihou. Čeština je ve své náročnosti zkrátka skvělá – viz (nebo viz.?) kniha Pavla Eisnera Chrám i tvrz. Jaké gramatické chyby (ne)rozčilují vás?

Bára Poslušná

  • Mich. Šl.

    Ty stará strukturo! 😀 😀
    Jestli můžu se svou troškou do mlýna – trhá mi uši nedodržování shody u množného čísla středního rodu… Každou chvíli slyším, že “děvčata byly plavat” a “štěňata si hrály” a chce se mi zabíjet.

    • Mich. Šl.

      Ehm… za chybějící čárku v souvětí se omlouvám! 😉

  • Kuba Vondruška

    Kdybych se chtěl držet známého “nejlepší obrana je útok”, tak teď musím Báru rozcupovat na kousky, protože ne, že bych se minimálně v těch čárkách nenašel… koneckonců, kdo čte mé příspěvky ví své. Žehlicí prkno naštěstí ve slohu (natožpak v reálu) nepoužívám, takže to mám jednodušší, lexiko pro změnu vůbec nevím co znamená, ale co mi ve výčtu chybí je mně a mě v psané podobě. To zase tedy vadí mně 😉

  • Evča Křenková

    A co teprve obraty jako “míchané vajíčka” nebo “mamčino knížky” :-))

  • Barbora

    Tak nedodržování shody ve středním rodě taky nemám v oblibě. A mám obavy, aby “míchané vajíčka” časem nebyl jev kodifikovaný…