Kolumbie – země drog a únosů či panenské přírody?

lagunaPřemýšleli jste někdy o tak vzdálené zemi, jakou je Kolumbie v Latinské Americe? Co se Vám vybaví, když uslyšíte Kolumbie? Drogy, únosy, teroristi, válku či nádherná příroda, nejšťastnější lidé nebo karneval v rytmu salsy?

Měla jsem tu jedinečnou možnost žít a pracovat 6 měsíců na jihu Kolumbie při hranicích s Ekvádorem v nadmořské výšce 2 600 m.n.m. Již po Erasmu stráveném ve Španělsku jsem se rozhodla prozkoumat Latinský svět a tamější země, jen jsem přemýšlela jak to nejjednodušeji udělat. Naštěstí po návratu ze Španělska jsem zjistila, že na Jihočeské univerzitě vzniká mezinárodní organizace AIESEC, přes kterou je možné vycestovat prakticky do celého světa a pracovat ve firmách či na školách na stážích. Neváhala jsem a zapojila se do AIESEC, kde jsem získala kontakty a mohla jsem hned po státnicích odjet. Mí spolužáci řešili, kde si seženou zaměstnání na celý život, a já si vyřizovala vízum a balila kufry. Po dlouhém letu a přespání na letišti v Miami jsem dosedla na letiště El Dorado v Bogotě, kde jsem hladce prošla imigračním a poprvé vstoupila na kolumbijskou půdu. První dny v Bogotě jsem se seznamovala s místními a poslouchala jen co smím a nesmím dělat, co je nebezpečné a co není. Naštěstí se můj další let do mého cílového města přiblížil a já poprvé zažila přistání na 3 000 metrů vysokou horu, kdy jsem chvíli nevěděla, zda jsme přistáli, či ještě někam padáme.  Místní piloti jsou opravdu mistři, neboť mají tak krátkou přistávací dráhu, že člověk do poslední chvíle neví, zda se to podařilo či ne.

kava

rostlina kávy

Byla jsem připravená, že v takto vysokých horách bude obrovská zima, neboť každý v Bogotě mi říkal: „Pasto? Proč? Tam je taková zima, to zmrznete, slečno!“ Po přistání mě v takové nadmořské výšce ošlehl tropický vzduch a čekalo mě první přivítání s místními, kteří mě dovezli do města překvapení nesoucí jméno Pasto. Pochopila jsem, že pro Kolumbijce počasí s 20 stupni znamená velká zima, zvláště když často prší. Po tomto příjemném zjištění jsem se již oddávala bohatému pohoštění od místních, kteří i kdyby nic neměli, tak si „urvou poslední sousto od huby“, aby mě pohostili. Dva dny po příletu do Pasta, jsem šla poprvé do práce – největší jazyková škola v regionu, který je velký přibližně jako ČR. Během šesti měsíců jsem odučila přibližně 1250 studentů, převážně teenageři a dospělí, se kterými jsem měla hodiny konverzace na mnou zvolená témata. První takový velký šok pro mě přišel po mé první hodině, kdy se na mě třída o deseti lidech nahrnula a začala pokřikovat, že se se mnou chtějí vyfotit! „Profe, prosím, to je poprvé, kdy vidím blondýnku!“ nebo „Profe, první člověk z Evropy, kterého osobně potkávám!“, tyto a podobné komentáře mi znějí do dnes v uších, neboť každý měsíc jsem učila nové studenty, tak jsem si po prvním týdnu připadala jako princezna či velká mediální hvězda. Vrcholem se stala jedna příhoda v supermarketu, kam jsem si chodila na nákupy, když slyším za sebou zrychlené kroky, naučená od svých přátel na každém kroku se ohlížet, jsem se otočila a koukala, jak si to ke mně řítí pán ve středních letech a volá: „Vy jste paní profesorka z Cambridge (Cambridge Academy – jazyková škola), že? Jsem moc rád, že Vás mohu pozdravit“, mě v tu chvíli jen napadlo, sakra kdo to je? To není můj student. Po pěti minutách vysvětlování se dozvídám, že se jedná o otce jedné mé studentky, která o mě doma neustále básní a že má mou fotku v počítači na pozadí. Plná rozčarování a přiznávám i pýchy jsem vycházela z obchodu s plnými taškami.

karnevalUčit angličtinu podle mých představ a hrát se studenty hry či divadlo v anglickém jazyce byla zábava nejen pro mé studenty, ale i pro mě. Po práci jsem se setkávala nejen se studenty, se kterými jsem trávila volný čas, kdy mě seznamovali s místními zvyky a tradicemi, ale také se studenty z místní pobočky AIESEC, kteří mě zvali na různá setkání, kde jsem se prezentovala a poznávala nové a nové kamarády. Při jednom takovém setkání se konala oslava narozenin na mou počest a zároveň na Vánoce přiletěl domů jejich stážista Victor Camilo Enriquez Zutta, který pracuje jako ředitel elektroniky pro Latinskou Ameriku v Hong Kongu. Samozřejmě jsme se hned dali do řeči a na měsíc se z nás stali nerozluční přátelé na celý život. Camilo mě zval na oslavy jeho rodiny, na jejich farmu či mi zařídil rozhovor pro místní rádia, noviny a televizi. Zároveň mě seznámil se spoustou jeho přátel, takže se můj volný čas neskutečně přeplnil.

karnePo jeho odletu zpět do Hong Kongu jsem strávila Vánoce s rodinou mých kamarádek dvojčat Johanna Paz Ibarra a Giselt Paz, kdy jsem celý den jedli a hráli hry, a o půlnoci přišel Papa Noe, který rozdal dárky nejmenším, a ráno jsme našli obývací pokoj zalitý dárky. Zvláštní trávit Vánoce v krátkém tričku. Po Vánocích přišel Silvestr a to se zábava teprve rozjela. Pro tentokrát jsem strávila Nový rok s rodinou od Angely Florez. Slavnostní večeře začala ve 22 hodin a poté následovala rodinná debata do půlnoci, přičemž jsme půlnoc šli oslavit spolu s celou čtvrtí na hřiště, kde se i následně konala pááárty až do ranních hodin.

Po Novém roce v Kolumbii propukají prázdniny, kdy se nechodí do práce a studenti mají pololetní prázdniny, neboť leden je v Kolumbii ve znamení karnevalů. Jeden z největších karnevalů se koná každoročně i v Pasto, kdy se po několik dní prohání ulicemi taneční skupiny a předvádí své neskutečné kostýmy a choreografii přímo v ulicích. Měla jsem tu čest jít v průvodu celým městem trasu asi 5 km, kdy jsme šli za letce, kteří přistáli v dávných letech v Kolumbii. Nacvičili jsme choreografii a za rytmu salsy jsme se vydali na 8 hodinový průvod, kdy jsme tančili nejen za chůze, ale i na místě. Jet do Latinské Ameriky a nezažít karneval je jako jet do Česka a neochutnat pivo.

volcanoPo 6 měsících se moje stáž v březnu nachýlila ke konci a já se vydala na cesty napříč Kolumbií ke Karibiku. Za celou dobu mě nikdo neunesl, viděla jsem nejvyšší vodopády v Latinské Americe, brodila jsem se džunglí a poznala jsem nepopsatelnou krásu Kolumbie spočívající nejen v přírodě, ale i v lidech. V nesnázích mě vždy ochotně místní pomohli a já po půl roce doznala, že mám překvapivě více přátel v Kolumbii než v Evropě.  A drogy? Dvakrát mi nabídli extázi, kterou jsem s díkem odmítla a myslím si, že více drog na diskotékách potkáte nejen v Česku. Pro mě je Kolumbie obrovská země skýtající mnohá dobrodružství, chcete se koupat v Atlantickém či Tichém oceánu? Jeďte do Kolumbie! Chcete zažít Karibik se vším všudy pro Vás za přijatelné ceny? Jednoznačně Kolumbie! Chcete jít do Amazonského pralesu? Kolumbie! Chcete karneval? Kolumbie! Chcete pravou kávu z plantáže? Kolumbie…

Monika Kalusová

Monika Kalusová vycestovala na svoji pracovní stáž do Kolumbie pod patronátem českobudějovické pobočky studentské organizace AIESEC. Chcete-li i Vy sbírat zkušenosti na pracovní stáži po celém světě, neváhejte kontaktovat AIESEC České Budějovice nebo se rovnou přihlásit 🙂