„Komplikuji si situaci tím, že v normální pracovní době si strašně rád povídám s lidmi“ říká prof. Libor Grubhoffer (1. část)

rektor_1Prvního dubna tomu byly přesně tři roky, co se prof. Libor Grubhoffer oficiálně ujal funkce rektora Jihočeské univerzity. A vzhledem k tomu, že tři roky jsou poměrně dlouhá doba, je čas na malé bilancování. Podařilo se doposavad naplnit jeho představy? Jaký hlavní cíl si klade do posledního roku svého prvního funkčního období? A v čem spatřuje „legislativní poťouchlost“? Více se dočtete v dnešní první části rozhovoru s úřadujícím rektorem JU,  prof. RNDr. Liborem Grubhofferem, CSc.

SVRAP.cz: 1. 4. to budou tři roky, co jste se oficiálně ujal své funkce rektora JU. Již předtím jste měl bohaté zkušenosti s řízením z funkcí ředitele Parazitologického ústavu AV a zejména děkana PřF JU z období 2004-2011. I přesto, funkce rektora je samozřejmě odlišná. Určitě jste do funkce vstupoval s určitými vizemi a představami. Do jaké míry realita rektora naplnila Vaše očekávání?

Libor Grubhoffer: Mé tehdejší představy už docela odpovídaly realitě. Máte ale pravdu, že potom, když se s tím poté člověk setká v reálném životě, tak si to teprve ověří, abych tak řekl, „na vlastní kůži“. Velmi dobře si pamatuji své děkanské pocity z působení na PřF a dneska jsem rád, že jsem tuto zkušenost měl, protože si dobře uvědomuji, že děkani mají tendenci udržovat autonomii fakulty v maximální míře. Nakonec se domnívám, že v podmínkách našeho školství je to v pořádku a má to tak být. Novela zákona, pokud bude přijata, s tím pravděpodobně nic neučiní. Já to občas někdy, když mám zrovna v důsledku nějakého momentálního rozhořčení důvod, nazývám „legislativní poťouchlostí“, kterou lze speciálně ilustrovat např. na základě stávajícího zákona. Rektor má hodně málo pravomocí, ale zodpovědnost má stoprocentní. To člověka v určitých situacích mrzí, protože jsou věci, na které skutečně rektor ani se svými nejbližšími spolupracovníky nedohlédne, odehrají se s pocitem svrchovanosti představitelů fakult a oni už často nedomyslí možné důsledky, např. personální. Nakonec je k tomu soudu popotahován rektor a někdy to opravdu končí až u soudního řízení. To je nešťastné, ale na druhou stranu je to v podmínkách tradic silných fakult na našich školách. Je to věc přirozená a vlastně to tak má zůstat. Mě ale mrzí, že někdy děkani ani neinformují vedení univerzity o věcech, o kterých by mělo vědět. Nepodezírám nikoho, že to dělá úmyslně, to se prostě v rychlém života běhu stává, ale občas se dozvídám věci z novin a to není poté úplně dobrý pocit.

Ještě abych se vrátil k těm fakultám a univerzitě. Já to občas přirovnávám ve vojenské hantýrce, která už dnes až tak mnoho mladé generaci ale neříká, že fakulta je určitý pluk, kde děkan je v permanentním styku se studenty, zatímco rektorát je něco, co mi připomíná tankovou divizi, kam se chodí do práce v polobotkách a ta práce má spíše charakter administrativy. To se ale snažím nějak narušovat, protože nechci být odtržen od studentů a studijních programů, jak na vlastní fakultě, tak na těch ostatních. Samozřejmě bych si to představoval mnohem intenzivnější, ale alespoň bez této úrovně bych to dělat nemohl.

SVRAP: Mluvil jste o odpovědnosti rektora, na druhou stranu jste zmínil, že silná pozice fakult by měla zůstat. Pokud byste mohl ovlivnit vznikající zákon o VŠ, je nějaký bod, který byste v něm rád viděl, např. posílení centrální role univerzity na úkor fakult?

LG: Nevím, jak by to šlo technicky udělat, ale přál bych si zakotvení zpětné vazby. Nechci přímo vědět o přijímání každého člověka na fakultě, ale řekněme od vedoucích a manažerských pozic bych rád viděl určitou vazbu k rektorovi, aby se mohl vyjádřit. Nechci tím pro rektora přímo pravomoc pro výběr, to bych nechal výběrovým komisím a nakonec děkanovi samozřejmě, ale aby to nebylo učiněno přímo bez vědomí rektora.

SVRAP: Už za sebou máte tři roky ve funkčním období. Kdybyste teď měl jmenovat tři věci, opatření, projekty, u kterých jste hrdý, že se Vám je podařilo ovlivnit, prosadit, zrealizovat?

prace_kampus

Práce na parkových úpravách centrální části kampusu JU. Foto: Karol Trappová

LG: Prosadit je asi silné slovo, ale v každém případě mám radost z úpravy centrální části kampusu. To si myslím, že poté, co kampus doznal značného vylepšení novostavbami, ať již to byly budova FF a rektorátu či budova knihovny a některé další, tak toto si myslím podstatným způsobem vylepšilo situaci na JU jak z pohledu vizuálního, tak z pohledu pracovního a životního prostředí pro studenty a zaměstnance JU. Z toho mám opravdu velkou radost a také to je nejvíce na očích. Dnes jsme měli například velmi příjemné jednání s kolegy z Univerzity Aplikovaných Věd z Deggendorfu, resp. z Campusu Grafenau, a ti byli nesmírně mile překvapeni a potěšeni, protože naposledy tady byli před započetím rekonstrukce. Takovýmto chvalozpěvem nešetří žádná návštěva, ať už je ze zahraničí nebo z jiných univerzit v naší zemi.

Pak mám radost, že se podařilo bez větších problémů dotáhnout investiční projekty z programu OP VaVpI (Operační program Výzkum a Vývoj pro Inovace – pozn. redakce), ať už jde o všechny akce FROV, ZF či PřF, nové stavby, rekonstrukce a revitalizace. Samozřejmě, že vždy byly problémy, ale vždy se to podařilo vyřešit a ustát. To je velmi důležitá věc.

No a potom mám radost, a možná jsem to měl jmenovat na prvním místě, že se mi podařilo určitou tvrdohlavostí dosáhnout akreditace toho prvního skutečně technického oboru. To je ta Mechatronika, společně s našimi partnery, společností BOSCH a ČVUT, ale akreditace to je pro JU. Z toho mám velkou radost. Dalo to velké úsilí nejen mně, ale spoustě kolegyň a kolegů, kteří se na tom podíleli. Doufám, že se to bude dobře rozvíjet a že to bude precedent k tomu, aby se na JU takové náročnější technické obory dále rozvíjely, aby tu nacházely uplatnění a aby hlavně studenti zejména z jihočeského regionu, a možná jednou nejenom z jihočeského regionu, tu mohli studovat zajímavé technické obory. Druhé dva, které bych zařadil do této třetí části mé odpovědi, co mně dělá radost, tak to jsou další dva obory napříč univerzitou. Oba jsou zatím ve stádiu přípravy, resp. dokončení akreditační přihlášky. Ta dokončená přihláška před odesláním je pro obor Obnova kulturní krajiny a ta druhá, která je tak někde ve druhé polovině přípravy, tak to je obor Biotechnologie. Všechny tři obory, tzn. Mechatronika a ty dva, které jsem teď jmenoval, jsou koncipovány jako čtyřleté profesní bakalářské obory, kde by měl být na výstupu profesně způsobilý absolvent bakalářského studia. Myšlenka, kterou občas opakuji a která mne k tomu vedla, bylo dát dohromady více fakult, které by se mohly podílet na realizaci takovýchto společných oborů. To považuji za jeden z mála způsobů, pokud ne jediný, jak rektor může za předpokladu dohody s děkany bezprostředně ovlivňovat skutečně aktivním způsobem vývoj studijní základny univerzity. Proto jsem za tím šel.

Osud oněch dvou je v rukách Akreditační komise, uvidíme, jak to dopadne, ale v každém případě ten počin byl učiněn a zájem, speciálně třeba o tu Obnovu kulturní krajiny, skutečně je. To zaujalo i kolegy z Bavorska, ale i z Pasova. My jsme motivováni tím zanedbaným příhraničím, jako jsou Sudety, a myslím, že na bázi tohoto programu bychom mohli rozšířit a navázat další kontakty s bavorskými univerzitami.

Vím, že pokud se to podaří, přinese to určitě i potíže jiného druhu. Nedávno jsem třeba mluvil s naším fakultním rozvrhářem a ten mne upozornil, jestli si uvědomuji, jaké to vyvolá obrovské problémy při tvorbě rozvrhu. To patrně vyvolá, ale myslím si, že to je něco, co bude zasluhovat zvýšené úsilí a ohledy všech fakult, které se na tom budou podílet.

SVRAP: Když se podíváme do budoucna, zbývá ještě celý jeden rok Vašeho prvního funkčního období. Je nějaká věc, které v tomto roce přikládáte prioritu?

rektor2

rektor JU, prof. Libor Grubhoffer, ve své pracovně

LG: Určitě. Teď jsem tu zmiňoval biotechnologie, které považuji pro jihočeský region za mimořádně důležité. Ať již bude úspěch bezprostřední – a nedělám si iluze o akreditačním řízení – nebo bude akreditace posunuta, tak bych si moc přál, aby se nám obor Biotechnologie podařilo uskutečnit. Jednou, v dohledné době by ji univerzita měla získat, protože v regionu, jako jsou jižní Čechy, je několik významných firem v potravinářském segmentu, které samy cítí potřebu inovací stávajících technologií. My v tomto oboru směřujeme důraz právě na inovační potenciál studijního oboru tak, aby vychovával lidi kvalitně vzdělané, kteří budou moci nastupovat do významných zpracovatelských a výrobních závodů a budou tam uplatňovat moderní technologie. To nepochybně patří k ambici do posledního roku mého rektorského mandátu.

Druhou věcí je, jak připravit půdu pro technologické obory. Uvažujeme o ustavení Technologického institutu, který by zastřešoval jak Mechatroniku, tak Biotechnologie, které k sobě dobře pasují.

Nakonec bych chtěl, aby se univerzita dobře připravila na výzvy, které přijdou v rámci operačního programu 3V. Tam přiteče opět velký objem peněz a my se o ně musíme ucházet v zájmu dalšího rozvoje univerzity. Abychom tak mohli učinit, musíme zpracovat kvalitní strategii rozvoje JU do roku 2020. No a na tom právě pracujeme. To bude jeden z podstatných výstupů současného vedení univerzity.

SVRAP: S tím docela úzce souvisí i to, že – a není to žádné tajemství – nosíte v hlavě vizi 9. fakulty JU, kterou bychom mohli pracovně nazvat technologická. Je tato vize stále živá nebo by se to mohlo zastavit u institutu?

LG: Pokud se pustíme do Technologického institutu, pak už si myslím, že by zbýval pouze druhý krok k fakultě. Podotýkám ale, že je třeba být velmi opatrný. Bude to vyžadovat i analýzy, jak realistické by to bylo a kolik by to univerzitu stálo, aby taková nová fakulta mohla spatřit světlo světa v podmínkách, kdy tu jsou v zázemí již fakulty, které tuto funkci mohou plnit. V oblasti biotechnologií je to definitivně Zemědělská fakulta. To rozhodnutí, alespoň v mé hlavě existuje, ale s děkanem ZF jsem o tom zatím nehovořil. Myslím ale, že takovéto pokročilé biotechnologie by ZF slušely. Pak je otázka, jak akutní je jít dál a naplnit vizi Technologické fakulty. Já bych si ji přál, ale zároveň bych si přál, aby to bylo konsensuální řešení. V žádném případě nechci jít hlavou proti zdi a nesmí to univerzitu vystavovat riziku. Ani z hlavního hlediska demografické křivky nemáme studie, zda-li by to byl dobrý krok, nebo ne. Mechatronika je také zatím v péči PřF. V žádném případě to nechci dělat násilím. Pokud hovořím o Technologickém institutu, myslím tím upřímně řečeno spíše virtuální institut, nikoliv, že bychom se v blízké době měli vrhnout na ustavení univerzitního ústavu. To zatím určitě ne.

pokračování rozhovoru přineseme zítra

Za SVRAP.cz se ptal Kuba Vondruška