Konec humanity v Čechách?

humanities_v2_zdroj:uveden_na_konci_clankuVe dnech 17. a 18. června se v rámci grantového projektu „Reprezentace v literárním textu jako indikace dobového diskurzu“ uskutečnila na Filozofické fakultě JU konference na téma „Reprezentace nacionality jako mocenská strategie v literárních textech“. Tento týden, 25. června, byl ministrem školství Petrem Fialou předán profesorský jmenovací dekret Martinu C. Putnovi a dalším kandidátům, kteří se odmítli zúčastnit oficiálního předávání dekretů z rukou prezidenta Zemana. Tyhle dvě události spolu nijak výrazně nesouvisí. Mají zkrátka společné ony mocenské strategie a vypovídají o humanitním vzdělání, i o humanitě obecně.

Humanitně zaměřené obory, tzv. „měkká věda“, jsou stále více v určitých kruzích chápány jako obtížný hmyz, vysávající finance, které by měly být efektivně vloženy do projektů přinášejících „skutečné“ výsledky. Jinými slovy, co negeneruje miliardy, je na světě omylem. Už mě unavuje slýchat, jak všichni ti studenti a pracovníci „technických“ fakult odvádějí těžkou práci, šestadvacet hodin denně se učí, laborují a potí při tom krev, zatímco humanoidi se tváří zamyšleně a kopou se do zadku.

V každém oboru je někdo pracovitý a někdo líný. Někdo zodpovědný a někdo nezodpovědný. Někdo, kdo si jde pro titul, někdo koho to prostě baví. A pokud se k onomu někomu dají přiřadit na prvních místech jmenovaná adjektiva, tak je docela šumák, jestli pitváte žížalu, hrabete se v zákoníku práce nebo mapujete zpracování holocaustu u polských spisovatelů. Bylo by jistě mnohem záslužnější, kdybych byla účastna objevení léku na roztroušenou sklerózu, ale to, sakra, neznamená, že trávit hodiny v databázích Českého národního korpusu či v archivech podávajících svědectví o naší minulosti je nenáročná kratochvíle, při které se dloubeme… někde. A nezapomínejme, že mnohdy to jsou právě humanitní vědy, které si kladou otázky, na které pak vědy nehumanitní hledají odpovědi. A bez položené otázky netřeba odpovědí hledat…

tolerance-2

Tolerance. Zdroj: Uveden na konci článku

Je těžké obhajovat humanoidy z pozice humanoida, osobní zainteresovanost je snadno zkritizovatelná. Ale naštěstí je kolem mě dostatek „tvrdých“ vědců, kteří tuto apologetiku učiní za mě. A nemusím chodit daleko – redakce SVRAPu se skládá z velké části z přírodovědců a já nikdy nepocítila, že by se mému oboru vysmívali nebo mi dávali najevo, že moje práce je méně hodnotná. Možná si to myslí, ale nikdy se nechovali jakkoli nadřazeně, což v poslední době ve společnosti nebývá zvykem. Aplikuje se zákon přírody a silnější požírá slabšího, místo aby se snažili spolupracovat.

A teď se právě dostávám k profesoru (je hezké, že to mohu napsat) Putnovi a k těm jmenovaným, kteří neváhali zúčastnit se slavnostního ceremoniálu a převzít tak nejvyšší akademickou hodnost z rukou ostudného Zemana. Vzhledem k tomu, co profesorský titul představuje, bych nikomu nevyčítala, že si chce dekret převzít ve vší parádě. Děsí mě ale ti, pro které spor Putna-Zeman představuje pouze spor Putna-Zeman. Jak je možné, že intelektuální elita České republiky nedokáže identifikovat tuto situaci jako bytostné ohrožení svobod (a to ne jen akademických)?! Nemluví ze mě patos, mluví ze mě strach z věcí budoucích…

Žijeme ve světě, ve kterém se necháváme polapit neexistujícím – věříme reklamám, věříme na věčné mládí a věčnou krásu, někdo stále ještě věří politikům – věříme zkrátka vyprázdněné řeči, která jenom slibuje, nikdy neplní. Ptám se znovu: jak je to možné?! Nemyslím si, že bychom všichni byli tak hloupí, jen se pomalu necháváme okrádat o humanitas ve jménu techniky a naivní představy o nalezené pravdě.

Jak jsem psala výše – obhajoba sebe sama a svých vlastních pochybností je věcí náročnou, proto velmi doporučuji projev biologa Davida Storcha pronesený právě u příležitosti „soukromé“ profesorské promoce, který najdete zde. Více netřeba dodávat.

Doufám, že naše společnost dospěje do stadia, kdy přestane humanitní vědce označovat za vyžírky, lenochy a budižkničemy a uvědomí si důležitost oborů posilujících kritické myšlení a otevřenou mysl.

Humanoid Barbora Poslušná

Zdroje obrázků:

Titulní obrázek

Tolerance

  • Jemito Fuk

    Ahoj,
    bohužel mi to nedá, proto budu reagovat (když už jsme na té vysoké škole, kde jsou konstruktivní dialogy vyžadovány, že).
    K přehnané emotivnosti článku, nízké věcnosti a absenci tvrdých dat se vyjadřovat nebudu, ale k čemu se vyjádřím je, že pleteš hrušky s jabkama.
    Nikdo (si myslím) se nekouká na humanitní vědy či na humanitní vědce (profesory, lektory) jako na něco podřadného. Společnost na ně kouká úplně stejně, jako na jakékoliv jiné lidi úspěšné ve svém oboru. Na co společnost kouká zle, jsou studenti a to všech oborů, protože se z vysokoškolského systému stal systém na tahání obřích peněz ze státního rozpočtu. Jak správně řekl pan profesor Storch – už nejde o “inteligenci”. Na této stránce http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_fakult_vysok%C3%BDch_%C5%A1kol_v_%C4%8Cesku_podle_obor%C5%AF se můžeš přesvědčit, kolik fakult máme v Čechách. Bůh ví, jestli je seznam kompletní. A Bůh ví, kolik studentů je na každé fakultě.
    Tady na těch stránkách (zpráva Českého statistického úřadu) se můžeš podívat, kolik bylo studentů v roce 2010. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/studenti_a_absolventi_vysokych_skol_v_cr_celkem/$File/1_VS_studenti_celkem_11.pdf
    400 000 lidí. A jak vidíš, má to vzestupnou tendenci. A když se podíváš na další stránky, zjistíš, že nejvíc studentů je právě na společensko-vědních školách.
    Druhá věc je to, že jsme si za prezidenta zvolili “člověka z lidu” (ad spor ZemanxPutna). Zeman to prototyp normálního průměrného Čecha a tak se vždycky bude chovat. Většina lidí je s ním spokojená a jeho alkoholovým výstřelkům a ostudným výstupům se směje. Právě tohle jsou lidé, kteří zapříčinili, že stávající systém vysokých škol vypadá jak vypadá. Poptávka určuje nabídku. Nic proti humanitním vědám, ale v jejich institucích se hřeje mnohem víc studentů než jinde. Asi je lehčí naučit se stoh papírů z historie Německa (nadsázka) než na zkoušku z fyzikální chemie… (jinak by to bylo naopak). Další otázkou je úroveň jednotlivých škol. Ale to už je zase na jiný článek.

    • Barbora

      Tento článek si nekladl za cíl být neemotivní a ani si nekladl za cíl být studií – tolik k úvodu. Jednalo se mi obecně o podceňování náročnosti studia humanitních věd. Samozřejmě nesrovnávám literaturu s medicínou, ale to neznamená, že to energii nevyžaduje.
      Jinak obecně souhlasím s Vaším komentářem, o klesající úrovni vzdělání není třeba diskutovat, o systému dotování škol také ne. A dokud MŠMT nezačne podporovat kvalitu a nenastaví jiný systém dotování, situace se rozhodně nezlepší – ale toto se zdaleka netýká jen humanitních oborů, že ne?!

  • Pája

    Baru, já vám často závidím …rok jsem studovala latinu na fildě v Praze a (přestože jsem odtamtud “utekla”)humanitně zaměřené studium mi chvílema dost schází…člověk je zahlcenej vědeckými články a monografiemi a často nemá čas si přečíst nějakou beletrii, u které si oddechne a nemusí si zapisovat nějaké informace…a nejen to
    a hlavně, člověk si rozšiřuje obzory, když se nebaví jen “s těmi svými”, a často se dozví o věcech/názorech, které nemůže díky svému zaměření postihnout, …a to je na tom přece to nejhezčí

    • Pája

      teď mě tak napadlo – doufám, že humanoidi nejsou hákliví na výraz “filda”

  • Barbora

    Pájo, s fildou nemám problém
    Jinak k té beletrii – to je bohužel většinou odepřeno i literárním vědcům. Alespoň já už moc nepracovně číst neumím. V podstatě každý text je pro mě předmětem analýzy… Ještě, že je tu pokleslý žánr detektivky
    A ohledně rozšiřování obzorů – v poslední době je pro mě nejzajímavější a nejinspirativnější právě interdisciplinarita a to, jak se i na první pohled odlišné obory dokážou vzájemně obohatit!
    Děkuji za milý komentář

  • Evča Křenková

    Ahoj, Baru,
    moc krásný článek! Já osobně vnímám nejen spory tvrdá vs měkká věda, ale i uvnitř měkké vědy samotné, např. u nás na fakultě teologové a psychologové, nebo i pedagogové a psychologové. Psychologové teology označují za tlučhuby, psychologové shazují pedagogy, že pedagogika je stejně jen aplikovaná psychologie, někdy je to vážně legrace Myslím, že uvědomění si nezbytnosti spolupráce jednotlivých oborů napříč vědami, např. biologie a etiky, nebo třeba historie, je naprosto zásadní, jak píšeš.

  • Jemito Fuk

    Promiňte, já jsem ten úvod napsala, tak, jak jsem napsala, protože si myslím, že by články neměly být pouze změtí pocitů, které podle mě jsou trochu předimenzované (při pohledu z té druhé strany). Přijde mi, že na “nehumanoidy” (strašné slovo )koukáte jako na nepřítele, kteří vás podceňují, ale tak to ve skutečnosti není. Vlastně jsem se snažila najít důvody, proč to tak může jen vypadat (=největší podíl “humanoidů” mezi studenty z jiných oborů).
    Teď když o tom přemýšlím, napadá mě další (který samozřejmě nesouvisí se všemi obory, uff tady se člověk musí hodně snažit, aby někoho neurazil). To jsou ty desítky dotazníků, které každý semestr vyplňuji, aby měl někdo data do bakalářky nebo magisterky. Některé jsou tak hloupé, že vůbec nechápu, jak z toho někdo může nějaká data dostat. Ale samozřejmě nevím, jestli na základě nich někdo to studium úspěšně dokončil…
    Jinak, jestli Vás to uklidní, na studenty přírodovědy se taky lidé koukají skrz prsty – v dnešní době, kdy jsou v médiích přetřásána zaklínadla “boj proti kůrovci, globální změny klimatu, ochránci přírody” jak žížaly v bandasce a kdy už je každý člověk alergický na termíny “bio” a “eko”…
    Díky za podnětný článek

    • Barbora

      Souhlasím, že by články neměly být změtí pocitů, ale “svou” sekci ve SVRAPu jsem právě pojala celkem osobně. Nicméně to zkusím příště vyvážit
      Nechtěla jsem, aby to vyznělo nějak ublíženě či tak, že někoho beru jako nepřítele. Já mám osobní zkušenost špatnou jen jednu (lidi, jejichž osobní rozhled končí u primárních potřeb, nepočítám), a to, když mi má kamarádka řekla, že její známý dělá doktorát na technice a to chápe, protože dělá něco užitečného, ale vůbec nerozumí tomu, co tam dělám já. Jinak si troufám říct, že mám z “tvrdých věd” hodně kamarádů a jak jsem psala v jednom z komentářů, interdisciplinarita je moje vášeň Můj článek je výsledkem diskusí a komentářů, které vídám a čítám (například v souvislosti s Hyde Parkem, ve kterém byli hosty současný a bývalý předseda Akademie věd) a je to celkem smutná bilance.
      A věřte mi, že nechci být za nějakého ortodoxního obhájce humanitních věd. Ten povzdech je možná zčásti způsoben i tím, že si často tristnost rádoby vzdělávaných uvědomuji. Kromě zmíněných dotazníků mi trhá žíly, když někteří budoucí učitelé češtiny nedokáží napsat text bez milionu gramatických chyb. A občas mám právě ten dojem, že sami studenti si vybírají humanitní obory proto, že si myslí, že to bude jednodušší – ne vždy to tak je.
      Mimochodem – patřím k těm, kteří jsou občas také alergičtí na “bio”, nespojuji si to ovšem se studovaným oborem, ale s lidmi, kteří jsou rádi bio pozéři
      Za reakci moc děkuji!