La Tombola di Natale aneb Vánoční bingo

J292788_536660266348945_1966491045_niž ve své předchozí cestovatelské trilogii jsem zmínila zásadní návštěvu italského Bibione, kde na mě vyjma moře učinila velký dojem zejména pistáciová zmrzlina. Kromě úžehu a popálenin prvního stupně jsem si odvezla též rozpolcenou duši. Ta otázka mě trápila a pronásledovala celou cestu domů až do prvního pátku, kdy jsem musela učinit ono destruktivní rozhodnutí – komu budu fandit ve Hrách bez hranic?! Má dětská duše byla do té doby bytostně spjata s oranžovými barvami, Marcelou Augustovou a Petrem Vichnarem, ale najednou mé srdíčko něžně objala i světle modrá barva Itálie a já nevěděla kudy kam.

Od té doby se sice mnohé změnilo, ale láska k Itálii zůstala. No to víte, když už jednou vidíte La Dolce Vita, nemůžete jinak. Dokonce jsem se naučila italsky tak dobře, že bez problémů umím pozdravit i rodilého Itala a když jsem v dobrém rozpoložení, napočítám do patnácti. Naštěstí jsem se seznámila s pár lidmi, kteří rovněž milují Itálii, a tato láska je sdružila do Jihočeské pobočky Společnosti přátel Itálie. Já sice nejsem oficiální registrovanou a poplatky platící přítelkyní, ale neoficiálně se občas účastním přednášek, jednou jsem byla na jazykové letní škole (o čemž jsem samozřejmě zpravodajovala i zde na SVRAPu) a také se pravidelně (konkrétně podruhé, protože jak praví známé rčení: jednou je nikdy, dvakrát je zvyk) účastním italské předvánoční tomboly.

Tombola di Natale se údajně hraje odpoledne v širokém kruhu rodinném, když už jste přejedení miliony druhů těstoviny, rybami, olivami a sladkostmi. Naši čeští přátelé Itálie ale připravili tombolu, která se hrála večer v přízemí menzy JU potom, co jsme se všichni přejedli řízky, salátem a větrníky. Bylo to všechno takové příjemně slavnostní, protože se tohoto krásného večera zúčastnil též velvyslanec Itálie v ČR Aldo Amati a jeho velvyslanecká družina. A dobře udělal, protože Pražský hrad mu nikdy nenabídne to, co českobudějovická menza, to se ví.

Italská tombola není tak docela česká tombola, italská tombola je něco jako britské bingo (já jsem sice britské bingo nikdy nehrála, ale představuju si to tak). Máte tedy kartičku s políčky, na nichž jsou čísla. Pak máte nějaké žetonky, na nichž jsou taky čísla – a tyhle žetonky někdo tahá odněkud, kam není vidět. Hráči pak čísla vyškrtávají – respektive v italské tombole na ně pokládají fazolky. Pokud máte dvě čísla v jedné řádce, vyhráváte něco menšího (pokud jste úplně první výherce večera, je to i s potleskem, později tyto výhry nikoho nezajímají – kromě těch, kterým se za celý večer nepodaří vyhrát nic). Pokud máte tři čísla v jedné řádce, vyhráváte něco trochu většího, pokud máte čtyři čísla v jedné řádce, je dost možné, že se opět dočkáte potlesku, pokud máte pět čísel v jedné řadě, ostatní hráči vás nemají rádi. A pokud vyškrtáte všechna čísla, herní večer se uzavírá a tombola je vaše. Po převzetí výhry a povinné fotografii se doporučuje utíkat domů, protože se stáváte tombolovým nepřítelem číslo jedna.

Plakát Jihočeské pobočky Společnosti přátel Itálie

Plakát Jihočeské pobočky Společnosti přátel Itálie

Já jsem nejdříve chtěla vyhrát všechno, ale pak jsem si představila, že si budu muset jít přede všemi pro výhru a třeba, nedejbože, být vtipná, pohotová a tak vůbec. Takže jsem propadla schizofrennímu pocitu touhy po výhře doprovázenému strachem z výhry. Pak jsem naštěstí zjistila, že výhry jsou roznášeny ke stolům, což mě uklidnilo a opět jsem chtěla vyhrát všechno kromě tomboly, protože to bych pak musela jít pro výhru a třeba, nedejbože, být vtipná, pohotová a tak vůbec – no, znáte to. Čísla losoval dr. Ripamonti z Ústavu romanistiky FF (rozhovor s ním jsme zde též měli, protože SVRAP je světový) a protože říkal čísla i česky, mohla jsem se poměrně brzo hlásit o ambo, což znamená, že jsem tradičními fazolkami měla obsazená dvě čísla na řádce. Vyhrála jsem mimo jiné metr, což mě nesmírně potěšilo, jelikož jsem něco jako Bořek stavitel (= složila jsem si sama IKEA stůl) a metr jsem někde ztratila. Byla jsem zkrátka královna našeho stolu a bylo tedy načase začít taktizovat. Což v překladu znamená nebrat ambo, ale počkat na terno, quaternu nebo cinquinu. Rozhodla jsme se být ambiciózní a dotáhnout to na cinquinu, pět čísel na řádce. Psychicky jsem to ovšem nevydržela, a když jsem měla obsazená čtyři čísla, zahlásila jsem quaternu. Výhru jsem přijala zcela rozrušená. Vzápětí tažené číslo by mi udělalo tu cinquinu, ale jak říká Krakonoš „kdo chtívá moc, nemívá nic“. A já měla dokonce i poukaz na stříhání psů. Psa sice nemám, ale možná by paní mohla přistřihnout ofinu mně, potřebovala bych to jako sůl.

Nezbývalo tedy, než vyhrát tombolu. Opět se dostavilo ono vzrušení ze hry, doprovázené strachem z převzetí případné výhry, navíc jsem se i trochu bála, abych nevyhrála třeba nějaký zážitkový poukaz typu plavání s delfíny, už jsem přece jenom měla v tašce to stříhání psa, což bylo všechno, co bych v souvislosti se zvířaty dokázala v tu chvíli psychicky snést. Tyto mé obavy byly liché zejména z toho důvodu, že jsem sice měla zasazené dvě fazole na jednom řádku a pět fazolí na řádku druhém, ale třetí řádek ještě nebyl ani zorán. Infarktovou situaci pak připravila všem slečna, která se v návalu vzrušení o tombolu přihlásila, ale nakonec vyšlo najevo, že si spletla čísla či co. Tak jsme si nacvičili vítězný potlesk a jelo se dál. Krátce nato se ovšem o výhru přihlásila dáma, která už si zasloužila potlesk oficiální. Nevypadalo to, že vyhrála zvíře, tak jsem jí trochu záviděla. Ale zase se musela fotit, což jsem jí nezáviděla vůbec, takže nastalo pěkné equilibrium.

Byl to zkrátka krásný večer, který potvrdil, že Vánoce jsou úplně nejlepší, zvláště pak, když vyhrajete metr (který, nutno dodat, potěšil nemálo lidí soudíc podle toho, kolik jich hned začalo něco přeměřovat). A kdo nic nevyhrál, tak si mohl z košíčku vytáhnout cenu útěchy. Tu jsem chtěla taky, protože jsem nevyhrála tu tombolu a utěšit jsem nutně potřebovala, ale nakonec jsme v tomto směru vzala zavděk sklenkou (maximálně dvěma!) bílého vína. A tak se už teď těším na příští rok, až zase něco vyhraju a taky se trochu bojím, že bych snad mohla vyhrát tu tombolu.