Letní čtení na zchlazení

The WitchesPrvními knižními horory mého života byly pohádky Boženy Němcové. Ta, v níž si královna nechá udělat trůn z kostí svého milence mě natolik zasáhla, že jsem desky knihy pak nechala přes léto zplesnivět ve stanu. Trestem za hanobení knižní rasy mi pak byla náhodně viděná pasáž filmového hororu Slimáci, který můj strýc zakoupil pravděpodobně v Tuzexu. Ale ten opravdový horor přišel, když mi bylo zhruba devět let. Byl plný plešatých krvelačných žen s prsty bez nehtů a velkými nosními dírkami. A krev, po které tyto ženštiny lačnily, byla dětská.

Knihu Roalda Dahla Čarodějnice mi tehdy přinesl Ježíšek. Po jejím přečtení jsem začala mít strach nejenom ze slimáků, ale i z žen v rukavičkách. Přesto to bylo fantastické. Malý Luke žije po smrti rodičů se svou babičkou, a ta mu vypráví strašidelné příběhy. Samozřejmě musí na svého vnuka vyrukovat i s teorií žen-čarodějnic žijících všude kolem nich a nenávidějících děti. Taková čarodějnice se pozná podle toho, že je úplně plešatá (takže si při každé vhodné příležitosti musí drbat hlavu, protože ji svědí pod parukou). Také nosí rukavičky, protože nemá normální prsty s nehty, natož s francouzskou manikúrou. Má spíš něco jako zahnuté kočičí drápy. A velké, trochu zvlněné, nosní dírky, aby mohla lépe vyčmuchat děti – což není tak náročné, jelikož čarodějnicím smrdí všechny děti jako psí exkrementy. A tak, jen co babička típne cigaretu, vyžene vnoučka z koupelny, protože mýt se jednou za měsíc je tak akorát. Jednoho dne se vydají k moři a v hotelu, kde bydlí, se koná sjezd Královské společnosti na ochranu dětí před týráním – což je ve skutečnosti kongres čarodějnic, na kterém se osnuje plán, jak sprovodit ze světa všechny ty spratky – tím, že budou proměněni v myši. A tak začíná takový trochu jiný příběh o myších a lidech, ve kterém se hledá i kladivo na čarodějnice.Čarodějnice

Čarodějnice získaly prestižní literární cenu Whitbread Award a v roce 1990 se dočkaly také svého filmového zpracování (v originále The Witches, s českým názvem Čarodějky), v roli Hlavní nejvyšší čarodějnice s vynikající Anjelicou Huston. A i když se toto filmové pojetí nemůže knize rovnat, není to vůbec špatný film. Jen škoda toho konce.

Dahlovy knihy pro děti jsou zároveň těmi knihami, s nimiž je dobře i dospělému. Plné fantazie, napětí, humoru (často černého), ale i archetypálních postav, které dělají pohádku pohádkou (alespoň podle Vladimira Jakovleviče Proppa). To, co je také dělá trochu specifičtějšími, je jakási absence happyendu. Respektive takové hořkosladké konce. Ne, že by to celé dopadlo nějak vyloženě špatně, ale přesto po přečtení zůstává na čtenářské duši taková lehce melancholická stopa. A podobné emoce vzbuzuje i jeho tvorba pro dospělé čtenáře – výborně vypointované povídky, v nichž se mísí oblíbený černý humor s jakousi absurdností lidské existence.

Roadl Dahl Royal Mail StampsZatím zřejmě nejpopulárnější knihou Roalda Dahla je Karlík a továrna na čokoládu, ta byla zfilmována dokonce dvakrát. Nicméně by byla velká škoda pro Karlíka zapomínat na Jakuba a jeho obří broskev, Matildu, mistra světa Dannyho, pana Lišáka a nedejbože na Čubku. A vůbec – na všechny ty ostatní postavy. Roald Dahl je jednoduše ideální letní čtení, ze kterého občas zamrazí, což je v současných letních parnech více než vítané.

http://www.roalddahl.com/home