Libanon očima české studentky

libanon6 (2)

,,Libanon – země mnoha tváří.”

Pavlína je studentkou Metropolitní Univerzity v Praze. Dnes žije se svým manželem a roční dcerou v Libanonu. Tam se mladá rodina přestěhovala kvůli pracovním povinnostem manžela. Vzhledem k tomu, že Libanon je pro nás Čechy zemí dosti kontroverzní, vyzpovídali jsme jednu z těch, která tam strávila nějaký čas, poznala určité manýry místních obyvatel, jejich zvyky, charakter, kuchyni a prostředí. Pavlína se neváhala podělit o několik svých zážitků a zkušeností, které zažila.

Svrap: Kde přesně v Libanonu žijete a jak vypadá typický libanonský příbytek většinového obyvatelstva?

Pavlína: Žijeme na severu země ve městě Zgharta, kde žijí spíše křesťané, i když v současnosti zde díky konfliktu v Sýrii potkáte mnoho přistěhovalců. Ve Zghartě najdete spíše polorozpadlé domy, vedle kterých se staví domy nové. Je hodně vidět rozdíl mezi bohatými a chudými. Bohatí lidé bydlí právě v nově vybudovaných domech nebo krásných vilách, oproti tomu chudina zde žije v rozpadlých ruinách. Syrští přistěhovalci dokonce jen v garážích nebo stanech.

Svrap: Libanon je zemí častých nepokojů, zažila jsi někdy tyto nepokoje na vlastní kůži?

libanon

,,O nejlepší zážitky se mi tu stará především rodina a místní restaurace. Libanonská kuchyň je výborná.”

Pavlína: Pamatuji si, že než jsem se do Libanonu stěhovala za manželem, zjišťovala jsem si co nejvíce informací. Psala jsem i na českou ambasádu v Bejrútu. Odepsali mi, že momentální situace v Libanonu není dobrá. A na Vás je pak rozhodnutí, zda-li vystavit sebe a především Vaše dítě nebezpečí. Nicméně manžel mě ubezpečil, že v místě našeho bydliště je dlouhodobě klid. Vzpomínám na první cestu z letiště. Do Zgharty to odtud trvá asi hodinu a na dálnici nás dvakrát kontrolovala armáda, což je ale v této zemi, jak Vám řeknou i místní, zcela normalní. Na silnicích, při slavnostních akcích, ve městech, všude hlídá armáda. To byl pro mě první zneklidňující moment. Druhý nastal dva dny po příletu, kdy manžel byl služebně na noc pryč a ráno kolem šesté jsem uslyšela střelbu. Hned jsem volala manželovi a ten mi řekl, ať se uklidním, že jen střílí ptáky, dnes už mě to nerozhodí.

Svrap: Jaký je Tvůj nejhorší/ nejlepší zážitek?

Zgharta

,,Žijeme na severu země ve městě Zgharta, kde žijí spíše křesťané, i když v současnosti zde díky konfliktu v Sýrii potkáte mnoho přistěhovalců.”

Pavlína: Nepříjemným zážitkem byl například incident na letišti, kdy se při pasové kontrole poprali dva muži. Okolo nich byly ženy a děti, které křičely a byly vyděšené a pánové se tam mlátili hlava nehlava. Libanonci jsou velmi výbušní, stačí jim málo a jsou schopni se rvát až do krve. Druhý incident se stal, když jsme byli na rodinném obědě u moře, chodívá tam hodně turistů. Jednu mladou turistku škrtlo auto zrcátkem o její loket, otec té dívky se okamžitě rozeběhl za autem, začal do auta mlátit, kopat, byl jak šílený, dívce evidentně nic nebylo, jen byla v šoku, ale otec tam autem dál lomcoval. Mladík v autě byl strachy bez sebe a moc se omlouval. Opět přiběhla armáda s puškami (ty tu mají pořád u sebe) a muselo se to řešit. O nejlepší zážitky se mi tu stará především rodina a místní restaurace. Libanonská kuchyň je výborná.

Svrap: Jak změnu prostředí vnímala dcerka?

Pavlína s roční dcerkou Isabellou

Pavlína s dcerkou Isabellou

Pavlína: Dcera s námi rok předtím žila v Řecku, je zvyklá na cestování a změny snáší na svůj věk velmi dobře. Bohužel zde měla zdravotní problémy. V Libanonu je převážnou část roku teplo, tak tu moc netopí. Když bylo chladno, museli jsme si topit klimatizací a dcera začala trpět na rýmy a kašel. Chodila tady do anglické školky, kde byly děti navlečené v mikinách a bundách. Prostě se netopilo. Vyvrcholilo to infekcí na plicích, kdy dcera musela strávit dva dny v nemocnici. Proto jsem se rozhodla pro návrat domů do Čech. Když máte malé dítě, začne Vám vadit i to, ze tu neteče celý den teplá voda nebo že každých 6 hodin vypadává proud.

Svrap: Jaké výrazné charakterové vlastnosti jsi u domorodého obyvatelstva zaznamenala?

libanon paja

,,Bejrút na mě působil hodně rozděleně. Jedna strana Vám nabídne luxusní část s přístavem plnou nádherných jachet. Vedle toho stojí vyhlášené restaurace a luxusní hotely jako například Four Seasons a Hilton.”

Pavlína: Žijí zde pohromadě křesťané a muslimové, což přináší hodně emocí. Několikrát se mi stalo, že jsme přišli společně někam s manželem a jeho pozdravili a mě ignorovali. Když řeknou, že zavolají ráno, zavolají po obědě. Když řeknou po obědě, myslí tím večer. Na silnicích neznají pravidla, jezdí si, jak chtějí. Na dvouproudové silnici jezdí ve třech pruzích, když je kolona, smrsknou se tak, že nevíte, v jakém pruhu stojíte. Na druhou stranu Vás umí uctít a jsou vděčni např. když jsme chodili nakupovat zeleninu, pokaždé dcerka dostala něco zadarmo. To se v Čechách nevidí:-).

Za tu dobu jsem stačila poznat několik lidí a musím říci, že nelze jednoznačně odpovědět. Každý člověk je jiný, ale jedna vlastnost je spojuje – a to laxnost. Zbytečně se nestresují, jsou víc uvolněnější a usměvavější než Češi. Zároveň jsou ale více výbušní, dokáží se pohádat kvůli malichernosti. Také jsem několikrát zpozorovala ignoraci vůči ženám. Stalo se mi to osobně a musím říct, že mi to nebylo vůbec příjemné. Ale samozřejmě ne každý muž je takový. Zažila jsem i opak, kdy ženě odsunou židli, aby se mohla posadit, takže nelze všechny házet do jednoho pytle. Je to země mnoha tváří.

Svrap: Jaké je libanonské prostředí, kultura a kuchyně?

tawouk

Libanonský tawouk

Pavlína: Libanonská kuchyně je výborná. Nejedla jsem tam snad nic, co by mi nechutnalo. Například jejich tzv. tawouk, což je kuřecí maso, zelenina a dresink s hranolky zabalené do libanonského chleba. Je to lahůdka. Libanonský chléb tam seženete naprosto všude a náplně do něj dělají naprosto výborné, například bylinné pesto je s ním vynikající. Ochutnala jsem i jejich saláty, které jsou opravdu výtečné. Prostředí a kultura jsou typické pro východní zemi. Je tam spoustu mešit a kostelů. Lidé jsou silně věřící. Rodina je pro ně posvátná. Na ulicích převládá chaos. Jejich kultura je dle mého názoru úplně odlišná od evropské.

Svrap: Našla sis v Libanonu přátele? Je snadné se zde domluvit anglicky?

Libanonská Tripolis

Libanonská Tripolis

Pavlína: Hned v letadle jsem se spřátelila s paní, která seděla vedle mě a ukázalo se, že bydlela také ve Zghartě. Má dokonce stejně starou dcerku jako máme my. Po celou dobu mi pak hodně pomáhala. Když jsem pro malou zařizovala školku, doktora nebo kdykoliv jsme něco potřebovali. Anglicky se tam určitě domluvit dá. Lidé v Libanonu ovládají arabštinu a vedle toho i francouzštinu. Mladší generace pak i samozřejmě angličtinu. Dcera mé přítelkyně v roce a půl uměla abecedu v arabštině a francouzštině. Doma pak na ní mluvili ještě i anglicky. Tohle vnímám jako velké plus, protože tyto děti už od malička ovládají víc jazyků.

Svrap: Jaká další místa v Libanonu jsi navštívila? Které se Ti nejvíce líbilo/nelíbilo?

Byblos

Byblos

Pavlína: My jsme skoro vůbec necestovali, protože to nebylo dvakrát bezpečné. Navštívila jsem mimo Zgharty jen Bejrút, Byblos a jednou i Tripolis. Hlavní město Bejrút na mě působilo hodně rozděleně. Jedna strana Vám nabídne luxusní část s přístavem plnou nádherných jachet. Vedle toho stojí vyhlášené restaurace a luxusní hotely jako například Four Seasons a Hilton. Stačí projít pár ulic a dostanete se do části, kde jsou polorozpadlé stavby a na zdech jsou vidět stopy z války. Byblos je nádherné městečko, jezdí tam hodně turistů. Uličky tohoto města mi připadaly jako bych se procházela v Itálii. Tripolis je druhé největší město a je velmi nebezpečné. Často tam dochází k teroristickým útokům. Je lepší se mu úplně vyhnout.

Svrap: Jak zvládáš odloučení od rodiny?

Pavlína: Odloučení od rodiny je vždycky velmi těžké. Ale já svoji rodinu měla s sebou. Manželova práce cestování zahrnuje. Já a dcera ho následujeme. S rodiči jsem v kontaktu pomocí telefonu. V tomto jsou technologie dnes již dostatečně moderní. Ale doma je doma.

Za Svrap: Karol Trappová