Město melounů

jiny_pohledKonec prvního oficiálního měsíce prázdnin pro mě bohužel neznamená cestovatelský zážitek, se kterým bych mohla na veřejnost. Zatím se mám pracovně, ale protože jedna z nejotravnějších věcí je, když musíte poslouchat, jak toho všichni mají hodně, práci se v tomto článku vyhnu. Budu tedy psát o cestovatelských slastech, které mě (nepřijde-li divine intervention) čekají.

Můj očekávaný ráj na zemi nese jméno Turecko. Ovšem žádná Turecká riviéra, žádné válení se na pláži či ještě hůře u hotelového bazénu. Na jihovýchodě Turecka, na území staré Mezopotámie a na březích řeky Dîjle, která je nám z dob povinné školní docházky známa jako Tigris, se nachází můj cíl. Diyarbakir je více než milionové město, jakési centrum kurdské samosprávy. Žije tam tedy převážně kurdská menšina, která tvoří zhruba čtvrtinu obyvatel Turecka.

Historie Turecka je komplikovaná a krvavá  – krvavá také z důvodu kurdské a arménské genocidy, které současná turecká vláda v čele s, řekněme militantním a panovačným, premiérem Recepem Tayyipem Erdoğanem jen nerada přiznává. Proto je krvavá i historie Diyarbakiru. Kromě válečných strastí ubližují pověsti (nejenom) jihovýchodu Turecka, respektive pověsti Kurdů, kurdští separatisté – v moderním jazyce teroristé bojující za nezávislost takzvaného Kurdistánu. Zatímco se ale vyhrocuje situace kvůli nespokojenosti Turků s radikálnějšími islamistickými tendencemi z okruhu premiéra v Ankaře či v Istanbulu, Diyarbakir je po dlouhých letech klidným a bezpečným místem.

louzePrůvodce knižní mi slibuje starověké město, jehož centrum je obehnané hradbami z 3. století, po Velké čínské zdi největšími hradbami na světě. Slibuje mi město, kde se střetávají islámská a křesťanská kultura, nevzhledná předměstí s historickým centrem či konzervativní starousedlíci s kosmopolitní omladinou.

Můj osobní průvodce neknižní, v jehož péči budu, mě pak láká na tradiční smlouvací trhy, ukřičené a provoněné kořením, slibuje koncerty a divadelní představení pod širým nebem nebo čajové (ovšem zcela neanglické) dýchánky při nichž vám ze stromů budou za krk padat kočky.

festival lemounůDiyarbakir je také proslulý svým Festivalem vodních melounů, na kterém bych mohla vidět až čtyřicetikilogramové melouny – oválné, hranaté, celé, nařezané, vyřezané… Viděla jsem i fotku, na které byla z melounu vyřezaná fontánka, ve které se rochnilo roztomilé kurdské dítko – bylo by mi potěšením spatřit i na vlastní oči.

Bohužel jsou tu též meteorologové, kteří slibují vražedná vedra, což jako milovnice tuhých zim nesu těžce, ale snad se mi podaří s touto drobnou nepříjemností vyrovnat. A vůbec – snad se tedy nepřiplete do cesty nějaká komplikace a budu schopna podat report autentický!

Bára Poslušná, zatím bez prázdninových zážitků

  • Barbora

    Spas yorum çok güzel. Ben bekliyoruz Diyarbakir! Ve kedi ile daha fazla hikaye 🙂