Modlitba za oběšence – nové dílo jenž obohatilo fond sbírek Alšovy jihočeské galerie

 DLhttp://svrap.cz/wp-content/uploads/2015/04/DL-Hippolyt-Soběslav-Pinkas-–-Modlitba-za-oběšence-1861-grafika-BcA-Pavel-Černý.jpgModlitba za oběšence, tak zní název do dnešních dob tajemstvím opředeného díla Hyppolita Soběslava Pinkase , jednoho z předních realistických malířů , který jej vytvořil v roce 1861.

Výstava věnovaná speciálně prezentaci tohoto díla dostala velmi specifický a všechno vystihující název a sice – Temný příběh realismu – Modlitba za oběšence, 1861 a ve Wortnerově domě byla k vidění až do 6. dubna 2015.

Za okolnostmi vzniku tohoto díla, o němž se často hovoří jako o temném, jedinečném, mrazivém až konsternujícím stála opravdu nešťastná událost, která autora díla zasáhla jako blesk z čistého z nebe a silně poznamenala jeho život .

Není divu, každého z nás zasáhne odchod blízkého člověka, v Pinkasově případě šlo o dobrého přítele a spolužáka ze studií , malíře Josefa Wehleho . Všeobecně se lidé těžko vyrovnávají se smrtí , a o to hůře jestliže onen blízký člověk neodejde smrtí přirozenou, nýbrž si na život sáhne sám.

Nic nenasvědčovalo tomu, že se právě 1. říjen 1857 stane pro Hyppolita Soběslava Pinkase osudným , však v negativním slova smyslu. Toho rána mu byl do jeho pařížského bytu pod Montmartrem doručen naléhavý vzkaz , aby přišel do Wehleho nedaleké malířské dílny. Když Pinkas dorazil, bylo již po všem, Wehle byl mrtvý více jak čtyři hodiny a před jeho dílnou se hromadil dav zvědavých lidí. Když je Pinkas rozrazil, spatřil svého přítele oběšeného na provaze od vlastního županu a pod ním zhroucenou uklízečku, která pro něj nechal poslat. Neváhal a odřízl jej, i když s mrtvým tělem mohl manipulovat pouze komisař a Pinkas tak vědomě narušil místo činu.

Ale chtěl tak zabránit tomu, aby byl jeho mrtvý přítel i nadále středem pozornosti přihlížejícího davu zvědavců.

Další den zařídil pohřeb a telegraficky uvědomil Wehleho pozůstalé v Praze.

Nevyřčené zůstává stále živé. Co dohnalo mladého umělce k aktu sebevraždy ? Podle všeho to byl ztráta důvěry ve vlastní umělecké schopnosti a neúspěch v tvrdé konkurenci, která vládla tehdejšími pařížskými uměleckými kruhy .

Pinkas se rozhodl roku 1859 onu tragickou událost, která jej od té doby pronásledovala i ve snech přenést na plátno. Stal se tak prvním umělcem, který zobrazil smrt a ve skrytu duše doufal, že tímto by se mohl etablovat v pařížských uměleckých kruzích.

V roce 1861 dílo dokončil a ve stejném roce jej zároveň představil na oficiální pařížské výstavě, tzv. Salonu a v roce 1863 Pinkas dílo vystavil v pařížské Galerii Martinet na boulevard des Italiens. Louise Marinet byl též nadějným umělcem, který se kvůli  nemoci očí stáhl do pozadí,  začal se věnovat administraci Salonů a své aktivity zaměřil na soukromou uměleckou sféru – vydával uměleckou revue Le Courrier artistique a s Théophilem Gautierem založil Société nationale des beaux – arts, otevřel si galerii nesoucí jeho jméno, kde dával příležitost umělcům jako byli například Ingers, Delacroix, Gustav Coubert, Édouard Manet a spousty dalším .

 Alšova jihočeská galerie se momentálně nachází v řebříčku galerií v celé České republice na krásném druhém místě do budoucna sází velké výstavní projekty.  Třeba v rámci letošního vrcholu výstavní sezony budou návštěvníci Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou v rozmezí měsíců 26.6. – 27.9. 2015 moci shlédnout velkolepý výstavní projekt Ilja Repin a ruské umění.

Verča Polnická

Použité zdroje :
www.ajg.cz
Tisková konference k výstavě
Katalog vydaný  k výstavě Temný příběh realismu – Modlitba za oběšence, 2015, autorka textu Kristýna Brožová