Nerealizovaná varianta Studentského klubu – rozhovor s Radkou Doležalovou 1. část

Radka_DolezalovaAV nedávné době jsme se na SVRAPu začali zabývat plánovanou výstavbou Studentského klubu v kampusu Jihočeské univerzity. Verze, která je na stole v současné době již byla popsána dříve a tak se dnes vrátíme trochu do minulosti, k původnímu „komerčnímu“ návrhu Studentského klubu v kampusu JU. S ním přišli manželé Doležalovi, kteří v současnosti provozují Horkou vanu (Ondřej Doležal dříve provozoval kavárnu v kulturním klubu Solnice a Radka Doležalová byla zaměstnána v o.s. Bazilika). O průběhu a životě samotného nápadu, o plánované koncepci, kulturní náplni a mnohém dalším dnes přinášíme rozhovor s Radkou Doležalovou…

SVRAP: Takže na úvod: Co jste měli v plánu?

Radka: Měli jsme v plánu se pokusit sehnat peníze, vzbudit zájem o klub u studentských kolejí v areálu kampusu JU a pak ho samozřejmě postavit.

SVRAP: Ale kde? Vždyť na univerzitě žádné vhodné prostory nejsou?

Radka: No protože tam prostory nejsou, tak byl nápad postavit něco na Louce. Na téhle lokalitě jsou totiž naplánované věci pro volnočasové aktivity studentů, takže by se tam stavět dalo a daly by se tedy realizovat určité nápady. Prvotní myšlenka se velmi líbila i panu rektorovi s tím, že by to mohla být stavba např. od „architekta odpadu“ Michaela Reynoldse. Takže jsme vymýšleli jak udělat nízkonákladovou stavbu až jsme se nakonec dostali k tomu, že stejně budeme muset udělat architektonickou soutěž, což nám ale nepřišlo tak špatné. Ovšem ve chvíli, kdy jsme už měli podepisovat jakousi smlouvu o budoucí spolupráci, tak to celé skončilo.

SVRAP: A ještě před tím, nebyla tady možnost nějakého levnějšího plátěného klubu?

Radka: Jo, to byl úplně původní návrh, protože jsme si mysleli, že nejlevnější varianta by mohla být jurta. Jenomže ta jurta, do které by chodili studenti na kulturní akce, by měla velká omezení z hlediska protipožární ochrany apod. Sice by to byla dočasná stavba s jednodušším získáním stavebního povolení, ale při plánech na větší projekt, do kterého by se vešlo rozumné množství lidí by to s protipožárními nátěry a zázemím stejně šlo do miliónů a až tak výhodné by to nebylo. Na klub se to tedy ukázalo nevhodné. Takže po určitých debatách, kdy se jurta zavrhla, přišel právě pan rektor s tím, že třeba právě Reynolds by mohl být zajímavý.

SVRAP: Takže Reynolds… Co bylo dál?

Radka: Prozkoumávali jsme tuhle možnost, protože vypadala také poměrně levně a proto jsme se vypravili na Sázavu za Reynoldsem. Tam jsme ovšem zjistili, že ten malý domeček, který zde postavili, také jede do milionů a ještě přesáhli asi o půl milionu rozpočet. V Americe je prý beton a podobné materiály mnohem levnější než v Čechách, což projekt, do kterého nalili velké množství betonu, neúměrně prodražilo. Takže to také není taková legrace.

Navíc se to také ukázalo poměrně komplikované v případě, že bychom chtěli prostory pro kavárnu, kulturu a studenty. Konzultovali jsme to tedy s architektem Mirkem Vodákem co s tím a ten nám doporučil udělat normální architektonickou soutěž a zkusit napsat podmínky na nízkonákladové řešení. Čili jsme začali řešit tuhle možnost, připravovat architektonickou soutěž a v tu dobu jsme dostali dopis, že s námi už univerzita nebude dál spolupracovat, takže tím to skončilo.

SVRAP: Ten dopis jste tedy dostali přímo od rektora?

Radka: To bylo takové zvláštní. Ten dopis jsme dostali od pana kancléře Hájka. Z toho jsem byla nejvíc překvapena, protože do té doby jsme si docela psali e-maily s panem rektorem a najednou jsme dostali takový oficiální dopis, kde v zásadě nebyl uveden žádný důvod, pouze informace od pana Hájka, že na základě předchozí spolupráce a zvážení současných podmínek univerzity se pan rektor s nejbližšími spolupracovníky pro toto téma rozhodl, že s námi již nebudou v tomto ohledu spolupracovat a že si univerzita postaví klub sama.

SVRAP: Takže v onom dopise nebyl uveden důvod ukončení spolupráce?

Radka: Žádný oficiální důvod jsme neobdrželi. Já si dovedu představit spoustu důvodů. Pravdou je, že nemáme žádný vlastní kapitál, jsme neziskovka a byl by to první barák na zelené louce, který bychom postavili. Bylo jasné, že nejsme „bohatí“ a „profíci“, na druhou stranu to bylo jasné od začátku a my se tím netajili. Od té doby jsme již s panem rektorem nemluvili.

SVRAP: Informace, které máme my, jsou takové, že by se měl vystavět nový barák – klub v lokalitě Na louce. Částečně by měl být tvořen kancelářemi pro studentské organizace a částečně kavárnou s menší scénou, která by rovněž tvořila zázemí pro jakékoliv větší venkovní akce. Ovšem, pokud se vrátíme k tomu původnímu nápadu vybudovat klub v kampusu JU. Ten vzešel od vás?

Radka: Jo, ten vzešel od nás, ale není to žádný originální nápad. To že univerzitní kampus potřebuje klub je jasné. Já jsem na tu myšlenku přišla v době, kdy byla v kampusu akce občanského sdružení Budějovice kulturní a byla zde debata, proč studenti nechodí do města na různé akce. Tak jsem si říkala, že je teda asi potřeba, aby vyrostl klub na univerzitě a studenti si zvykali na kulturu přímo v kampusu a neseděli jenom na kolejích, protože je to škoda. V centru je vidět mnohem víc středoškoláků než vysokoškoláků.

SVRAP: Ty jsi říkala, že z konceptu „za pár peněz“ se došlo až k milionovým částkám. Jak by byla výstavba financována? Kdo by to platil?

Radka: Měli jsme na to domluveného známého jako fundraisera, který měl připravený rozfázovaný plán. Podle mého to měl docela dobře zpracované vč. kalkulací, který jsme předložili paní kvestorce. Samozřejmě, že to byl jen plán, ale my si myslíme, že by se to podařit mohlo. Minimálně jsme měli chuť se o to pokusit. Ten plán byl po měsících na celé tři roky financování s tím, že to byl kluk, který se velmi dobře vyzná v různých evropských dotacích a způsobech financování menších kulturních projektů. Takže jsme se rozhodli, že do toho půjdeme, nicméně k tomu už nedošlo.

SVRAP: Proč?

Radka: Proběhlo několik schůzek, kde jsme si představovali návrhy, předložili jsme určitý elaborát s konceptem provozu klubu apod. Hodně jsme to probírali s paní kvestorkou, z čehož jsem byla dost nadšená, protože měla velmi dobré věcné připomínky a ve věci byla konstruktivní. Ovšem skončilo to ve chvíli, kdy jsme měli podepsat smlouvu, kde bylo všude napsáno jen „že se domlouváme, že budeme spolupracovat“. Byla to v zásadě smlouva o smlouvě budoucí, abychom s tím mohli jít ven a veřejně deklarovat, že s univerzitou spolupracujeme a že univerzita s projektem počítá. To by bylo nezbytné při shánění finančních prostředků. Postupně ale začali od studentů, kteří k nám chodí, objevovat určité neoficiální zkazky, že univerzita z projektu přestává být nadšená.

SVRAP: Budeš konkrétní?

Radka: Nechci o tom příliš mluvit, protože to byly všechno takové pokoutné informace, že někdo říkal, že jiný mu pověděl… bohužel nic oficiálního

SVRAP: Máme informaci, že v tu chvíli, kdy se postaví nový klub v plné režii univerzity, bude asi vypsáno výběrové řízení na provozovatele. Přihlásíte se případně?

Radka: Já mám výhrady pouze ke komunikaci, k formě jakým byl ukončen náš návrh, nicméně klub nás pochopitelně zajímá. Připadá mi, že to má hlavu a patu, aby si klub postavila univerzita sama. Ono by to totiž bylo tak, že kdyby vyšla původní varianta a stavěli bychom klub my s univerzitou, tak by to univerzita stejně musela hlídat a měla by i tak s klubem práci. Ono to totiž bylo nastavené tak, že i když by se nám podařilo získat ty peníze, tak univerzita by byla vlastníkem objektu. Možná jsme byli naivní, že ty peníze posbíráme, ale pokud by se to podařilo – a my věřili a doufali, že jo – tak bychom je stejně dali univerzitě.

SVRAP: Takže ale proces shánění peněž byste měli v režii vy?

Radka: Jo, shánění peněz bychom měli na starosti my, ale protože je to na pozemcích univerzity a v jejím majetku, tak by univerzita musela zajišťovat veškerá stavební povolení a další administrativu, takže by na tom práci rozhodně měla.

SVRAP: To bude mít stejně a ještě do toho vloží vlastní peníze. Proč to tedy rektorát odmítl?

Radka: Možná nám nevěřili, že to zvládneme, možná si nebyli jistí, že to potom uvěří jim, že to bylo takhle čisté. Teď budou mít navíc výhodu v tom, že jim do toho nikdo nebude „kecat“. Oficiální důvod ovšem nevíme.

Za SVRAP se ptal Vojta Študent a do rozhovoru se též občas pletl Kuba Vondruška

Pokračování rozhovoru naleznete zde, vyjádření univerzity k této otázce pak zde