Nerealizovaná varianta Studentského klubu – rozhovor s Radkou Doležalovou 2. část

Radka_DolezalovaBO vizi nerealizované verze Studentského klubu, o jeho kulturním poslání i náplni, ale i zkušenostech, které to přineslo, se dočtete v druhé části rozhovoru s Radkou Doležalovou…

první část rozhovoru s Radkou Doležalovou naleznete zde

SVRAP: Rektorát počítá v aktuální verzi asi se sedmi miliony. Kolik by stál váš klub?

Radka: Vzhledem k tomu, že vše bylo v konceptech, nám ani architekti, se kterými jsme to konzultovali, nebyly schopní přesně stanovit částku. Měli jsme dvě varianty, ta levnější byla cca 4 500 000. Ale byly to samozřejmě odhady. Bavili jsme se spoustou architektů vč. jednoho, který snad pracoval i pro NASA. Na jeho návrhu a hlavně rozpočtu ovšem bylo vidět, že už delší dobu žije mimo ČR (smích). Variant tedy bylo víc – minimální, za který to půjde i s možnostmi průběžného dovybavování atd.

SVRAP: Čili ještě jednou – vy byste sháněli na vlastní triko pro klub peníze a co za to?

Radka: Plánovali jsme transparentní účet, na který bychom sbírali peníze z různých zdrojů. vč. sponzorských darů apod. Barák by byl v majetku univerzity a my jsme za to chtěli nájemní smlouvu. Paní kvestorce se tenhle model líbil, bylo v plánu, že zřídíme neziskovku přímo pro tenhle klub.

SVRAP: Tedy klasická nájemní smlouva s jasnými podmínkami, které by musely být dodržovány. Žádný stát ve státě?

Radka: Ano, měli bychom normální dlouhodobější nájemní smlouvu, ale chtěli jsme to podmínit tím, že sice budeme platit nájem, ale ten nájem by šel do speciálního fondu, který by následně sloužil studentům na pořádání kulturních akcí. Část těchto akcí by se logicky odehrávala v univerzitním kulturním klubu. Docházelo by tedy k částečné „recyklaci“ těhle peněz vydělaných z kulturního klubu zpátky do kultury.

SVRAP: Jak by vůbec vypadal ten klub? Jaká by byla náplň?

Radka: Chtěli jsme samozřejmě dostatečně velký multifunkční sál, který by měl dostatečnou kapacitu, a zároveň jsme museli být rozumní kvůli financím. Z Horké vany máme dobrou zkušenost s oddělením kavárny a sálu, takže i tady jsme plánovali dva oddělené prostory, přičemž ten první by byl vyplněn kavárnou pro menší akce a druhá uzavíratelná část by byla tvořena větším maximálně variabilním sálem. Nic jiného asi nemá smysl. Pak tady byla vize, kterou jsme trochu „obšlehli“ ve Vodňanech a která se nám strašně líbila. Bylo to vybudování pódia, které by bylo zezadu otevíratelné na louku. Venkovní akce by tak měla chytré a levné řešení zastřešeného pódia i s osvětlením.

SVRAP: Řešili jste to s rektorátem?

Radka: Samozřejmě, dávali jsme jim celý koncept

SVRAP: Na schůzce se studenty ke studentskému klubu byla takhle záležitost „otevíratelného pódia“ představena rektorátem jako jedna z nejúdernějších myšlenek, která by byla super. Studenti ovšem o předkládané variantě takřka vůbec nic nevěděli a proto bylo navrženo, ať rektorát konzultuje provozní záležitosti s provozovateli kulturních zařízení se zkušenostmi. Oslovili vás poté?

Radka: No, my už tam asi nemusíme chodit, protože jsme elaborát, jak si to představujeme, už předložili. Samozřejmě i my jsme se inspirovali v různých dalších klubech podobného rozměru. Pokud by měl někdo ze studentů zájem do našeho konceptu nahlédnout, rádi se s ním sejdeme a koncept mu ukážeme.

SVRAP: Jaká by byla kulturní náplň?

Radka: Chtěli bychom vycházet z toho, na co by studenti v minulosti chodili a na co by se sehnali peníze s tím, že by byl program co nejvíce pestrý. Naše idea byla i taková, že když studenti nechodí do města, mohlo by město přijít za univerzitou. Každopádně by to bylo důležité pro kampus. Mně osobně přijde myšlenka „uzavřeného“ kampusu šíleně nepřirozená, ale je to současný trend. Podle mne by se měla univerzita s městem prolínat, nikoliv uzavírat do kampusu.

SVRAP: Čili by klub měl svého dramaturga?

Radka: Samozřejmě, o záležitost náplně bych se starala já. Chtěli jsme co nejvíc střídavý systém, který by přivedl do klubu umělce a soubory z mimouniverzitního pole, ale stejně tak dávat velký prostor přímo studentům, pro které to bylo plánované. Chtěli bychom určitý pravidelný večerní program, který se líbí studentům s tím, že bude minimálně stejnou měrou doplňován studentskými potřebami. Pokud by studenti přišli, že tam chtějí s divadlem či kapelou přes den zkoušet, tak bychom jim samozřejmě vyšli vstříc. Pokud by přišli, že tam chtějí mít večer tančírnu ve stylu 60. let, tak by ji tam pochopitelně měli, klub by byl přece pro ně. Pokud by se dařilo, kavárna by byla otevřená od rána s tím, že by nebyl problém ji rezervovat i pro potřeby méně formální výuky, když by někdo chtěl a byl by o tom zájem.

Logicky by tam také pracovali studenti – nikoliv samozřejmě výhradně, muselo by tam být vedení. V ideálním případě by se tam mohli lépe začlenit i zahraniční studenti, což už ovšem byli velmi drobné detaily klubu. Skvělé by bylo, kdyby tam třeba i obsluhovali – jak pro ně, protože by se líp integrovali, tak pro české studenty, kterým by procvičení angličtiny také neuškodilo. Ale říkám, to už byl úplný detail.

SVRAP: V době ukončení spolupráce jste tomu už dost času věnovali, jaký dojem na vás poté univerzita udělala?

Radka: Jak jste se ptali na tu dramaturgii, tak ta nám přišla jako to „lehčí“ a ne úplně na pořadu dne. Mnohem víc času jsme strávili právě s ohledem na stavbu, architektonickou soutěž, zjišťování finančních možností a vůbec přípravy celého konceptu. Michael Reynolds nebo někdo podobného kalibru by pro Budějovice a univerzitu znamenal, že bude mít stavbu, na kterou se lidé přijdou podívat jen kvůli ní samotné. Bylo by to úžasné. Rektor byl do podobné stavby nadšený a univerzita dokonce přislíbila, že samotnou architektonickou soutěž by financovala ona. Pak bychom měli v ruce konkrétní plán – návrh a začali bychom shánět peníze na tenhle konkrétní projekt. Bez toho by to nešlo. Nicméně ještě předtím jsme skončili.

SVRAP: Jaký dojem to tedy na vás zanechalo?

Radka_DolezalovaCRadka: No každopádně to byla obrovská zkušenost, protože jsem studovala dějiny umění a o architekturu jsem se vždy zajímala – už jenom mluvit se všemi těmi architekty. Pochopitelně bychom se plno věcí museli naučit. To mne přivádí k tomu našemu „rozchodu“ s univerzitou. Já si dovedu krásně představit schůzku, na které by nám třeba pan rektor vysvětlil, že pro tak velký subjekt, jakým je univerzita, nejsme partner s dostatečně dlouhou historií a zkušenostmi a že by šli raději vlastní cestou s tím, že by nám doporučili, abychom se následně přihlásili do klasického výběrového řízení, protože s provozováním kulturního klubu (Solnice, Horká Vana – pozn. redaktora) zkušenosti máme, ale ani jeden z nás není velký stavbyvedoucí nebo projektový manažer, který má za sebou zkušenosti s velkou firmou. I ty finance bychom sháněli až s projektem a neměli jsme je tedy dopředu např. sponzorsky pojištěný. Umím si představit, že nám mohli říct různé důvody, se kterými bychom museli souhlasit, ale protože jsme žádný důvod nedostali, tak mi to přijde takové zvláštní. Navíc to bylo v době, kdy pan Hájek do své pozice nastupoval a já osobně jsem s ním na schůzce k projektu nikdy předtím nemluvila. Celou dobu jsme projekt řešili s úplně jinými lidmi a najednou přišel e-mail od někoho, kdo mi byl pouze neoficiálně představen na akci Kampus ožije. Tohle mi přišlo dost zvláštní a je to vlastně jediná výhrada, kterou k tomu mám.  Skončilo to dost nešikovně.

SVRAP: Jaký obrázek jste si z té komunikace odnesli?

Radka: No já mám pocit, že ještě nějaká komunikace proběhne. Nevěřím, že je to tímhle ukončené. Já jsem na ten e-mail tehdy akorát odepsala, že děkuji za informaci, protože jsem nevěděla, co na to mám říct, dost mě to překvapilo. Rozhodně mě ale zajímá to výběrové řízení na provozovatele. Už jenom jak to bude nastavené, jak moc se bude koncepce lišit od té naší. Přišlo by mi hrozně zajímavé nebo i fér, kdyby nám alespoň řekli: „My musíme stejně vypsat výběrové řízení na spolupráci v tomhle směru“ nebo takovouhle nějakou informaci. To nikdo ani neříkal a ani to nevypadalo, že by to byl problém. Já mám z toho celého pocit, že pan rektor má jen dobré úmysly. Pro mě to ale není uzavřené. Je pro mne jasná ta věc, že nebudeme stavět barák, nebudeme shánět peníze a plno věcí, které jsme si mysleli, že dělat budeme, ale lidsky to pro mne ukončené není… Uvědomuji si, že jsme zastihli pana rektora v takové době, kdy ve své funkci začal a byl tehdy – zdálo se mi – „pro každou špatnost“. Nápad se mu líbil jako nám, ale třeba tehdy ani nevěděl, že ty mechanismy jsou tak speciální a složitý, vím, že byl na univerzitě problém i s právníky…

SVRAP: děkujeme za rozhovor.

Za SVRAP se opět ptal Vojta Študent a do rozhovoru se místy opět pletl Kuba Vondruška

Vyjádření univerzity k této otázce je dostupné zde