Neseďte na koleji, pojďte pomáhat…

Game night uspořádaná pro zahraniční a americké studenty.

Game night uspořádaná pro zahraniční a americké studenty.

Už od základní školy jsem se aktivně zapojovala jako dobrovolník do různých činností. Vypomáhala jsem na  sbírkách, jezdila trávit čas s dětmi v dětských domovech, pomáhala postiženým lidem, navštěvovala jsem seniory v domově důchodců, vypomáhala v ochraně přírodě, opuštěným zvířatům, ve vzdělávání mládeže, věnovala svůj čas a energii různým neziskovým projektům a akcím… Přijde mi naprosto normální pomáhat nezištně lidem, přírodě i zvířatům. Ale tak nějak jsem vždy cítila, že pro hodně lidí v Čechách jsem asi nenormální. Mnohokrát jsem si za ta léta vyslechla nepříjemné až nenávistné poznámky a nadávání od různých lidí, že bych se měla stydět za to co dělám a jak určitě tím trápím své rodiče… Samozřejmě, zažila jsem při dobrovolnictví i mnoho pěkného, ale přeci jen jsem postupně dobrovolničení začala podvědomě věnovat méně času pod tlakem nepříjemných zkušeností. Když jsem byla nedávno na stáži v USA byla jsem tady mile překvapena jaký pohled na dobrovolnictví a dobrovolníky tu panuje. Chtěla bych se proto o tuto zkušenost s vámi dneska podělit.

International conversation hour, každý pátek oběd zdarma připravený pro zahraniční a americké studenty.

Každý pátek oběd zdarma připravený pro zahraniční a americké studenty.

Jak to tu funguje
Studenti tu na zdejší univerzitě ohledně dobrovolnictví mají obrovské množství možností. Každý týden probíhají pravidelné výjezdy na různé projekty, stačí jen přijít a nahlásit se na daný denní výlet. Bez problému jste tak mohli jet do domova důchodců strávit pár hodin se zdejšími seniory, jet stavět či opravovat obydlí v rámci projektu Habitat for humanity, na farmářském trhu rozdávat potřebným polévku nebo jet vypomáhat do potravinové banky. Pouze pokud jste chtěli jezdit do místních základních škol a pomáhat na Afterschool programech, tak bylo potřeba trochu více papírování (zejména absolvování background check, které trvá cca 2 týdny). Přeci jen musí si být jistí koho k těm dětem pouští.

Office of Student Leadership and Civic Engagement - kontaktní místo pro všechny dobrovolnické činnosti.

Office of Student Leadership and Civic Engagement – kontaktní místo pro všechny dobrovolnické činnosti v kampusu a ve městě.

Studenti také mají možnost si domluvit pravidelné navštěvování nějaké neziskové organizace či instituce, kde se chtějí podle svého zájmu více angažovat. To všechno se dalo zařídit na jednom jediném místě přímo ve specializovaném centru na půdě školy – Office of Student Leadership and Civic Engagement. V pěkné kanceláři přímo v srdci kampusu vás s jižanskou vřelostí vždy pozdraví místní velice příjemná sekretářka, nějaká univerzitní studentka, která zde vypomáhá. Samou ochotou by se rozkrájela. Přestože jste vlezli do kanceláře poprvé máte za chvíli pocit, že jste přeci staří známí a dobrovolničíte tu už nějaký ten pátek. Zodpoví vám všechny vaše dotazy, představí možnosti co centrum pro vás nabízí, vysvětlí potřebné papírování, přihlašování na výlety, logování do univerzitního systému dobrovolnických hodin… Nemusíte chodit nijak pravidelně, prostě když máte zrovna čas a chuť můžete vyrazit pomáhat. Nabídka dobrovolnických výletů se různě obměňuje a doplňuje i v průběhu semestru. Centrum také pro studenty pořádá různé vzdělávací semináře a kurzy, které jsou zaměřené zejména na osobnostní rozvoj studenta a jeho manažerské dovednosti.

Každou sobotu se konal farmářský trh.

Každou sobotu se konal farmářský trh.

Samozřejmostí na každé americké univerzitě je pak možnost zapojení do různých studentských organizací a klubů. Na univerzitě Georgia Southern, kde jsem byla, jste měli možnost si vybrat až ze 300 aktivních organizací různého zaměření (např. sportovní, jazykové, etnické, oborové kluby…). Univerzita se nachází v maloměstě Statesboro, které má asi 25 000 obyvatel… Díky univerzitě se pak populace v době akademického roku doslova zdvojnásobí – studentů je tu totiž také kolem 25 000. Není snad třeba ani psát, že jsem využila úplně všeho co bylo možné a stihnutelné v mém nabitém programu. Díky tomu, že jsem se zde mohla zapojit přímo do místního života a přispět tak svými znalostmi a zkušenosti byla stáž pro mě o to cennějsí.

Nursing home
Každý výlet, na který se zapíšete má svého hlavního vedoucího a organizátora. Ten vás vyzvedne v kanceláři a pak vás univerzitním autem odveze na místo, kde budete dobrovolničit. Vysvětlí vám detaily a pravidla, co a jak se obvykle dělá atd. Po skončení dobrovolničení vás pak zase autem odveze zpátky na univerzitu. Měla jsem možnost poznat milé americké seniory a dozvědět se mnoho zajímavostí z běžného života. Dostala jsem tu i tipy kam bych se měla určitě zajet podívat na výlet, případně co nesmím zapomenout ochutnat. Vyprávěli mi také o slavení různých amerických svátků, jak se co změnilo v průběhu let atd. Bylo to opravdu velmi zajímavé, jinde bych se asi tolik autentických informací nedozvěděla. Jednou z oblíbených činností zdejších obyvatel v domově kromě hraní her a povídání si, pak bylo hlavně lakování nehtů. A nejvíc si to užívali dědečkové – ale barevný lak nechtěli, jen průhledný.

Sportovní hřiště vedle místní školy.

Sportovní hřiště vedle místní školy.

Afterschool program
Místní děti ve škole byly zase fascinovány tím, že jsem z Evropy… Důležitý poznatek pro mě byl i ten, že jsou mnohem více rozjívené a méně disciplinované než děti u nás. Jo, musím uznat, byly to silné pedagogické zážitky. Že malé dětičky ze školky (cca 4-5 let) dokážou udržet pozornost jen pár minut, to mě nepřekvapil. Ale, že i děti mnohem starší kolem 10-12 let nejsou schopní 5 minut vydržet dělat jednu činnost mě šokovalo. Přístup zdejších dobrovolných řídících vychovatelů/vedoucí kroužků mě na jednu stranu rozesmíval a na stranu druhou mi z toho bylo ouvej. Bez křiku a výhružek totiž nebyli schopní absolutně vůbec děti zvládnout. Dalším typickým rysem pak bylo to, že děti si mohli vybírat, vymýšlet a volit jakou chtějí dělat aktivitu – takže např. 5 dětí si třeba hrálo s míčem, jeden se procházel kolem dokola tělocvičny a 2 seděli v koutě a pařili hry na svém telefonu. Ze své pozice jako pedagogický dozor nesmíte totiž dítěti nic přikázat a nutit ho do něčeho co dělat nechtějí – z toho by taky mohla koukat žaloba, v horším případě i nějaké to zranění. S dětmi tak musíte hrát takovou neviditelnou hru, kdy je nenápadně směřujete k činnosti, kterou s nimi chcete dělat a nebo, která má alespoň nějakou náplň (např. pohyb, vzdělávání). Většinou byli děti rozdělení tak nějak věkově přiměřeně, ale někdy vyjímečně vznikla i skupina dětí dost odlišných věkových kategorií.

Společné setkání zahraničních a amerických studentů.

Organizační schůzka k výletu na raftech.

Každopádně na afterschool programech mi přišlo, že to nejjednodušší způsob jak nasbírat dobrovolnické hodiny. Většinu času jste maximálně seděli s dětma u stolu a dohlíželi, aby dělali to co po nich vedoucí programu chce a nebo v případě hřiště či telocvičny jste stejně nakonec seděli někde a v koutě a neměli jste v podstatě šanci se nijak zapojit. Samozřejmě jiná by byla situace pokud by vás vedoucí programu aktivně zapojil, rozdal dobrovolníkům úkoly, využil jejich pomoci… případně pokud byste se sami stali vedoucím programu. Každopádně bylo zajímavé se setkat i s dětmi, pokecat s místními učiteli a dalšími dobrovolníky o vzdělávání a pedagogice v USA.

Food bank
Poprvé v životě jsem se také mohla podívat jak vypadá doopravdy taková potravinová banka a jak vlastně funguje. Většinou jsme pomáhali hlavně s vykládáním, přerovnáním potravin, evidencí a přípravou potravin k vydání. Jeden den jsem měla i příležitost pomáhat přímo na potravinové sbírce u místního supermarketu. Před supermarketem jsou dobrovolníci, kteří rozdávají lidem letáčky o tom co vše mohou darovat a pak od lidí vybíráte darované potraviny. Dále se váží, evidují a nakládají. Američané, kteří chodili nakupovat byli velmi příjemní a v podstatě téměř každý přinesl alespoň nějakou drobnost když už teda nedaroval větší množství potravin. Potravinové sbírky se prý v Americe dělají velmi často a lidé jsou na tento způsob pomáhání zvyklí. U nás v republice se teprve nedávno konala 2. potravinová sbírka a musím říct, že lidé ji celkově přijali velmi pozitivně a negativních reakcí jsem zaznamenala celkem málo. Vypadá to, že tenhle způsob pomoci by se tedy mohl i u nás časem chytnout.

Roztleskávači a roztleskávačky na Homecoming parade.

Roztleskávači a roztleskávačky na Homecoming parade.

Další možnosti dobrovolnictví
Svaly jsem pak procvičila párkrát i při stavbě levného bydlení pro místní rodiny. Nemusíte se bát, že když nejste manuálně zruční, že nijak nepomůžete. Na stavbě a kolem se dá vždycky najít nějaká činnost pro každého podle jeho schopností a možností. Na stavbě pomáhali i děti ze základní školy. Téměř ke konci pobytu se mi pak poštěstilo i probojovat na výlet na farmářský trh, kde jsem pomáhala servírovat polévku místním lidem bez domova a dalším potřebným. Překvapilo mne, že po vás nevyžadují žádné hygienické potvrzení. Prostě se můžete kdykoliv zapojit bez sebemenších problémů a to i když jste zahraniční student pocházející třeba z nitra afriky. Jezdit můžete pomáhat i třeba do zvířecího útulku, k Red Cross, Good Will, do místních zdravotnických zařízení a v dalších oblastech.

Orel bělohlavý, maskot univerzity, a obyvatel místního Wildlife centra.

Přímo na univerzitě jsem se zapojila do studentských spolků, které pomáhají a připravují akce hlavně pro zahraniční studenty. Tady jsem mohla porovnat své zkušenosti z vedení Mezinárodního studentského klubu u nás na univerzitě a načerpat novou inspiraci do budoucna. Přírodovědně založení lidé se na půdě univerzity pak mohou zapojit a dobrovolničit třeba ve Wildlife centru, univerzitní botanické zahradě, planetáriu nebo muzeu. Pokud máte rádi zase kulturu a umění, tak univerzita vlastní i galerii, divadelní  a koncertní sál. Můžete se stát dobrovolníkem i v nějakém univerzitním, fakultním či katedrovém centru. Zkrátka každý si tu lehce najde co ho nejvíce zajímá a baví.

Nástěnka zdejšího International Student Club.

Nástěnka zdejšího International Club.

Dojmy, shrnutí a závěr
Co mě naprosto fascinovalo a mile překvapilo bylo zjištění jak moc je dobrovolnictví v Americe naprostou samozřejmostí. Pokud jste přišli do centra trochu později, už jste se nemuseli na žádný dobrovolnický výjezd dostat – studenti se tam doslova rvali o místa a možnosti, kde by mohli dobrovolničit! Předháněli se v tom, kde všude pomáhají, kde, kterou akci organizovali…  Zažila jsem na vlastní kůži a slyšela jsem na vlastní uši něco co si rozhodně u nás v republice zatím nedokážu vůbec představit. Ale bylo by to pěkné, kdyby i u nás bylo tolik dobrovolnictví chtivých studentů. Dneska spíše od studentů slýchávám jak by v životě nic neudělali zadarmo a jestli jsme se náhodou nezbláznili, když něco děláme jen tak a nic z toho nemáme.  Navíc by bylo skvělé mít na univerzitě také takové centrální místo, kde se dozvíte úplně o všech možnostech pomoci na univerzitě, o spolcích i o možnostech ve městě a okolí. Musím se přiznat, že v životě by mě nenapadlo, že právě Amerika mi pomůže překonat mé pochybnosti ohledně dobrovolnictví. Tady jsem si díky zdejším lidem a celkové atmosféře totiž uvědomila, že jsem normální a že bych se rozhodně neměla nechat od nepřejících a naštvaných lidí zvyklat, abych přestala dělat něco co mne baví, inspiruje a vnitřně naplňuje. Pokud tedy zrovna prožíváte něco podobného, tak se rozhodně nevzdávejte. Věřte, má to smysl a nejste v tom sami, spousta lidí se věnuje dobrovolnictví.

Různé univerzitní spolky se představují v kampusu.

Různé univerzitní spolky se představují v kampusu.

Nedalo mi to a snažila jsem se tu od různých místních studentů, které jsem v průběhu svého pobytu potkala vyzjistit i co je vlastně k tomu pomáhání vede. Kde se bere ta motivace, ta touha pomáhat… Spousta studentů považovala dobrovolnictví za běžnou součást života, jako něco co by každý čestný a spořádaný člověk měl rozhodně dělat. Dobrovolnictví se tam mezi lidmi neskutečně cení. Kdo dobrovolničí ten patří mezi největší machry, je oblíbený a pro mnoho studentů slouží jako vzory. Navíc pro studenty je jakékoliv zapojení do života místní komunity či univerzitního života velké plus do budoucna. Něco co si můžou napsat do životopisu, co jim později v životě pomůže k získání dobré práce. Během dobrovolničení získávají cenné zkušenosti, znalosti, praxi ale také neocenitelné kontakty. U mnohých oborů pak dobrovolná činnost studentovi pomáhá i v jeho studiu, získání potřebných kreditů či praxe. Zkrátka, pokud nejste členem žádného univerzitního spolku, klubu, nepořádáte různé akce, nepomáháte nikde jako dobrovolník… pak jste divný a hlavně nemáte nic, čím byste mohli okouzlit svého potenciálního budoucího zaměstnavatele. Hodně studentů mi i říkalo, že díky dobrovolnictví a činnosti navíc na střední škole se jim podařilo dostat i na vysokou školu. Jejich přihláška vystoupila z davu.

Georgia Southern University.

Georgia Southern University.

Nevím jak vám, ale mě se toto smýšlení celkem líbí a myslím si, že opravdu každý z nás by měl věnovat občas svůj čas dobré věci. Tím nejenom, že někomu pomůžete, rozjasníte lidem kolem sebe den, a to i třeba úplným cizincům, ale dozvíte se i mnohé o sobě samých. Zjistíte jak umíte reagovat v různých situacích, naučíte se jak něco zorganizovat, zajistit, zvládat stres, být kreativní, seberealizovat se, zlepšíte se v komunikaci a jednání s různými lidmi, zažijete neopakovatelné zážitky, získáte zkušenosti, potkáte lidi, se kterými byste se normálně v životě jinak nepotkali atd. Budete mít i ty plusové body k vašemu životopisu, ale přeci jen, ten pocit, že děláte něco co má smysl a poslání je k nezaplacení. Tak neseďte na koleji a pojďte taky pomáhat!

Martina Karásková

Příště se dozvíte, kde konkrétně můžete pomáhat v Českých Budějovicích…

Ráda bych zde poděkovala PřF Jihočeské Univerzity za to, že jsem měla možnost vyjet na stáž za velkou louži. Děkuji také Hlávkovo nadaci za poskytnutí finančního příspěvku na mou cestu a mé díky patří i Georgia Southern University za to, že mě k sobě vzali 🙂

Ilustrační fotografie k článku autorka.