Nezvyklá cesta za uměním

Všichni kolem mě se mohou chlubit bohatými zážitky z dovolených a prázdnin, při kterých podnikli daleké cesty a zajímavé výlety. Jelikož já musím sedět většinu času v práci v kanclu a pohybovat se pouze v hranicích velkoměsta, za jehož linii se příliš nedostanu, rozhodla jsem se zjistit, co mi právě tento prostor může nabídnout pro potěchu oka a povznesení kulturychtivého ducha. Samozřejmě, že je zde bezpočet galerií a výstav, ale to není ten typ výpravy za dobrodružstvím, který mám zrovna na mysli.

Ale co takhle třeba metro?

Tento prostor skýtá mnoho zajímavého, dovolím si použít slova Jiřího Plachého: „Metro je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, kdo je uvnitř.“ Ano, sice zde s největší pravděpodobností narazíte i na podivná individua, ale já mám spíše na mysli umělecká díla, kterých je zde také bezpočet.

V těchto místech se již pohyboval skoro každý z nás a většinou je to ve spěchu, chvátáme za prací, na schůzku a metro vnímáme pouze jako prostředek, jak se dostat z bodu A do bodu B. Ale zkusme ho pro jednou vidět jako cíl své cesty. Buďme jako zvědaví turisté, kteří se kolem sebe opravdu dívají, protože to, co mají před očima, vidí poprvé. Vždyť kolik lidí, z toho milionu, který denně metrem proteče, se v něm taky na chvíli zastaví?

Stanice metra v Praze Anděl, první reliéf (směr Zličín) na východní koleji

Na vlastní kůži

Samozřejmě bych o tom všem nepsala, kdybych tento výlet již sama nepodnikla. Sice jsem zatím projela jen trasu B (a strávila v metru příjemné čtyři hodiny), ale i tak mě překvapilo, kolik artefaktů je zde k vidění. Nejde tedy vždy jen o samotné prostory metra, velmi často bývají díla umístěna před vchody do metra či blízké parčíky.

SORELA

Ovšem nečekejte v drtivé většině žádnou modernu, výzdoba vestibulů metra vznikala v socialistické minulosti. Je to dáno samozřejmě tím, že se metro začalo budovat na konci šedesátých let a provoz byl prvně zahájen v roce 1974, kdy byla otevřena první část trasy C, pak následovalo A a nakonec linka B, která byla spuštěna v roce 1985. Vedle mozaiek, soch, keramik a jiných (většinou nástěnných) děl zde tak ještě můžeme objevit nápisy o síle pracujícího lidu či vyobrazení Lenina. Je rovněž zajímavé zjistit, jak se které stanice jmenovaly dříve – například Anděl byl Moskevská a Nádraží Holešovice Fučíkova.

Stanice metra v Praze Anděl, druhý reliéf (směr Zličín) na východní koleji

I když doba normalizace byla spíše „dobou sucha“ pro zajímavé umění, tak vznikalo mnoho děl, která byla samozřejmě poplatná dobovým měřítkům. Bylo to dáno i tím, že platilo nařízení dávat z rozpočtu všech staveb v republice 1-4% na umění, neboli takzvaně na „výzdobu“, která pak tvořila estetické dominanty v prostoru kolem vznikajících budov. Celkem zde můžeme narazit až na stovku děl.

 

Co je zde na příklad k vidění?

Stanice Florenc – Oldřich Oplt, Bitva o Sokolovo (1974)

Stanice Želivského – Jiřina Adamcová, Husité (1980)

Můstek – Lubomír Šilar, Praha, 1985

Háje – Alois Fišárek, Kosmonauti, 1979

Invalidovna – Eva Heřmanská, Sport, 1989

Palmovka – Alexius Appl, Soukolí, 1987

Stanice metra v Praze Anděl, třetí reliéf (směr Zličín) na východní koleji
Současnost versus minulost?

Ptáte se, proč zde ještě tolik let po revoluci narazíme především na nápisy odkazující třeba na vztahy mezi Moskvou a Prahou, tak jak můžete vidět na přiložených fotografiích? Tak jako ve všem dnes, i zde mají hlavní slovo finance. Odstranění mnohdy velmi rozlehlých prací by bylo finančně příliš náročné, toť hlavní důvod!

Pokud byste chtěli absolvovat podobnou výpravu, ale nevíte, kde získat potřebné informace, doporučuji webovou stránku Vetřelci a volavky (odkaz zde), jejíž autoři se sice nespecializují pouze na metro, ale celkově na mizející díla, která se postupně ztrácejí z prostoru, protože představují socialistický realismus. Vedle umění metra zde můžete narazit i na jiná místa ba i města a dokonce i na České Budějovice!

Stanice metra v Praze Anděl, čtvrtý reliéf (směr Zličín) na východní koleji
Návštěva metra mě vedla především k několika otázkám: Co s těmito artefakty, které odkazují na dobu socialismu? Odstranit? Zničit? Zavírat oči před minulostí a dělat, že tato doba nebyla a  nebo si každý den připomínat to, co by se nemělo opakovat? Ale je toto dobrý způsob připomenutí?