Nooo, nemá talent… porno je támhle!

Zdroj: http://www.hexjam.com/uk/news/el-james-did-a-twitter-q-a-and-people-really-took-the-pissDnešní příspěvek bude komentářem ke knize, kterou jsem s entuziasmem sobě nevlastním přelouskala až do její poloviny. Je to sice už nějaký ten pátek, co tento opus magnum vyšel, ale 50 odstínů šedi od britské autorky E. L. Jamesové je stále fascinující šílenstvím, které se kolem strhlo – zejména  z hlediska sociologického mě fenomén Fifty Shades of Grey nepřestává udivovat. Naštěstí je tato autorka plodná a neúnavná jako její hlavní hrdina pan Šedivý.

Paní Jamesová je milovnicí podobně kvalitní literatury jakou produkuje ona sama – a tak ji před léty nadchla upíří sága Twilight. A protože se již nějakou dobu cítila literárně nadána, začala ke Twilight psát fan fikci nazvanou Master of the Universe. A tak se mohla zrodit hvězda, která dala světu tolik radosti a především slasti. Autorka knihy, označované jako „porno pro ženy“, postavila román na dvou hlavních postavách – Anastasii Steelové, jedenadvacetileté studentce anglické literatury (která zatím na tomto poli nepronikla dále než k Shakespearovi, Byronovi a Chaucerovi), panně naprosto nezainteresované v jakékoli podobě milostného života – dokud nepotká nesmírně charismatického miliardáře Christiana Greye. A je to právě tento muž, který by mohl Anastasii zasvětit do tajů sexuality. Hned ale naráží na první (a to dost zásadní) problém – Christian holduje pouze sadomasochistickému sexu. Takže jediný vztah, který Anastasii nabízí, je vztah „dominujícího“ a „podřízené“. Vše zpečetěno řádnou právnickou smlouvou striktně sexuální hrátky ošetřující.

Nevinná dívka vstupující do světa trochu pochroumaných vztahů, navíc pod smluvním dohledem, není tak úplně marný potenciál románu. Téma nabízí mnoho otázek či rovin, kterými se zabývat – od těch neprimitivnějších, tedy „co je normální?“, přes freudovské hledání kořenů chování, až po posedlost člověka po absolutní právní kontrole. Vypadá to ovšem, že na vyprovokování k zamyšlení nad výše zmíněným paní Jamesová neaspirovala – aspirovala očividně pouze na to, stát se bohatou a poté ještě bohatší.

V podstatě každá věta textu je trapným klišé. Hrdinka (jejíž nevinnost se má zřejmě projevovat také jakousi roztomilou nemotorností) působí, jako když právě vylezla z ústavu sociální péče a snaží se socializovat. O to komičtější se pak zdá, když Christian řekne Anastasii „jste pro mě záhadou, slečno Steelová“, protože po těch pár minutách osobního kontaktu může být slečna Steelová asi tak záhadná a zajímavá, jako mistrovství světa v curlingu. Postava Christiana Greye, kterému je dvacet sedm let (!!!), ale vykreslen je, jako kdyby toho prožil více než Odysseus, je taktéž zatížena těmi nejotřepanějšími klišé – muž s tělem Adonise, jehož jediný výdech nutí ženy odhazovat spodní prádlo, tajemný sadista s hlubokými znalostmi klasické hudby jakož i všeho ostatního.

Více než cokoli jiného je tato zhůvěřilost extrémně špatně napsaná (nejsem si jistá, že slovo „napsaná“ je vystihující, stejně tak by to zřejmě naklobala slepice). A to nemluvím pouze o obsahu, ale především o formě: pasáže, které si odporují – jedna postava se ptá na věci, které už zná z minulé kapitoly (pokud je to v dalších dílech propuknuvší Alzheimer, omlouvám se); neschopnost pracovat s gradací děje – pan Grey v posteli se svými milenkami souloží, ale nikdy tam nespí, jen s Anastasií přespí pro jistotu hned první noc, aby se předvídatelné stalo dřív, než autorka zapomene, že chtěla tuto bombastickou invenci použít;  věty opakující se beze smyslu dokola – „proč pláčeš, ty nikdy nepláčeš“ říká Anastasii kamarádka, zatímco v průběhu tří kapitol je to už asi po devadesáté šesté, co Anastasia pláče atd. atd. Situaci tristního originálu ještě zhoršuje hodně, ale opravdu hodně nepovedený překlad…

V literárním světě nalezneme kvalitně zpracovanou erotickou literaturu, ale 50 odstínů šedi není ničím jiným než trochu drsnějším typem knihy z edice Harlequin. Jenže Harlequin paperbacky většinou nečtou ženy na veřejnosti, tak trochu se stydí za to, že podléhají iluzornímu světu ideální lásky. 50 odstíny šedi se ale hrdě chlubí i čtrnáctileté slečny, čtouce důležitě například v dopravních prostředcích. A teď se dostávám zpět k v úvodu zmiňovanému šílenství kolem této knihy – proč má zrovna tento román takový úspěch? Kniha paní Jamesové není ničím jiným než brakem, který má vydělat nějaké ty miliony a snaha udělat z něj něco více než drsnější milostný román či sofistikovanější pornografickou literaturu (i když i toto označení je zcela neadekvátní, protože jedno dokola se opakující vulgární označení pohlavního styku ještě z textu porno nedělá) je prostě směšná. Co fascinuje mladé a nezkušené slečny ještě dokážu pochopit, ale co fascinuje dospělé ženy, které už za sebou nějaký ten koitus mají, mi nejde na mysl. Sexuální scény jsou naprosto nedůvěryhodné – neúnavný a výkonný stroj Christian se dotkne bradavky čisté lilie Anastazie a ta ihned prožívá svůj první bouřlivý orgasmus a podobně.

Daily mail popsal případ dvou dospělých jedinců, kteří se rozhodli převést tuto hovězinu do reality. Paní Beverley Sheppardová (tehdy 45, rozvedená) sepsala smlouvu a odevzdala se pod bič pána. Jenomže zatímco paní Jamesová (a s ní paní Sheppardová) se zřejmě domnívá, že poplácnutí zadku je vrcholem sadomasochistických hrátek, Steven Lock se jal praktikovat skutečné sado-maso. Což paní Beverly naprosto šokovalo, protož nečekala, že to bude tak bolet (?!). Tak ho tedy zažalovala. Obžalovaný byl obžaloby zproštěn, protože „kniha je fikcí, nikoli manuálem“. To jsme to za ta literární léta dopracovali.Zdroj: http://www.dailymail.co.uk/news/article-2924969/Fifty-Shades-Control-Freak-1-500-night-Hollywood-villa-E-L-James-encompassing-final-approval-film-s-sex-scenes-actors-costumes.html

Naštěstí se nemusíme ničeho bát, protože kromě filmu (který jsem bohužel ještě neviděla, ale na ČSFD má úctyhodných 41%, takže si na něj snad někdy najdu romantickou pornochvilku) nás paní Jamesová oblažila novým dílem nazvaným Grey – což je totéž, co Fifty Shades of Grey, jen z pohledu pana Greye. A když píšu „totéž“, myslím tím doslova a do písmene totéž. Autorka, tvořící osobitou metodou „copy and paste“, velmi nápaditě vzala původní text a kurzívou do něj naťukala to, co si myslí „Master of Universe“. Když to kdysi udělal Jorge Luis Borges se Cervantesovým Donem Quijotem, určitě to nebyla taková pecka, jako když to teď udělala paní Jamesová se svou vlastní knihou.

Aby bylo jasno, nechci si utahovat z lidí, kteří to čtou, protože oddychová četba je nesmírně důležitá, jen mi nejde na rozum to šílenství kolem. Nepovedená Harlequinka si hraje na něco, čím prostě není a být nemůže. Pokud je to něčí guilty pleasure, to znamená, že si moc dobře uvědomuje, jaká je to ptákovina, je to v pořádku, ale pokud to někdo okomentuje s tím, že je to fakt hodně dobrý a pěkně napsaný, mám o ty osoby strach – jejich definice něčeho pěkného může znamenat, že sami žijí v něčem velmi nepěkném.

Zkrátka a dobře, abych to utrpení neprotahovala – doporučuji tuto knihu k četbě, protože zažijete to, co jste ještě nezažili!

V trochu redukované podobě jsem tento svůj komentář publikovala již v časopisu Filozofické fakulty M.O.S.T. a na požádání recyklovala.

Další pěkné komentáře k textu: http://www.hexjam.com/uk/news/el-james-did-a-twitter-q-a-and-people-really-took-the-piss

  • Vojtěch Študent

    Milá Báro, myslím si, že se postupem času máme ještě na co těšit, co se týče světových úspěchů dalších povedených románů. Opravdu by mě zajímal Tvůj rozbor, proč je tento román úspěšný..?