Nová kniha pro příznivce tetování

Dejiny_tetovaniPokud si ohledně tetování kladete i jinou otázku, než jen jestli to bolí a co s tím, až bude člověk v důchodovém věku (mimochodem, ano tetování bolí a až budeme starý, tak na nás stejně nikdo nebude zvědavý), tak právě pro vás nyní vyšla nová kniha Dějiny tetování od Martina Rychlíka.

Když se vám kniha dostane do ruky, upoutá vás na první pohled její vazba a provedení. Pevné desky a krásný křídový papír napoví hned, že se nejedná o levnou záležitost. Když svazkem prolistujete, najdete i velké množství fotografií či kreseb, které ilustrují jednotlivé etapy a druhy tetování. Podle autora se navíc většina tohoto obrazového doprovodu objevuje v Čechách poprvé.

Předmluvu ke knize napsal některými milovaný, jinými zatracovaný Vladimír Franz, který podle mého skromného názoru vystihl to, na co kniha chce právě upozornit: že tetování není jen pouhá ozdoba těla, ale že dříve mělo zcela jiné a mnohdy rozličné významy. „Zdůrazněná vizualita dnešní doby spojená s informační záplavou vede k obrovskému nárůstu a zdokonalování technických možností tetování – prožíváme časy nového manýrismu -, leč vlastní výchozí smysl a obsah se téměř vytratil. Člověk sám sebe degradoval ba anonymní plochu (podobně jako billboard či vozidlo) hlasitě proklamující heslo „Buď svůj“. A jelikož náš civilizační matrix zasahuje čím dál tím bezohledněji i do nejodlehlejších koutů světa, stává se i tam z tetování – vztahu člověka, přírody a přesahů – pouhá zbídačená a vyprázdněná součást kunsthistorie a muzeální etnografie. Bohové zkrátka odešli!“(Franz, Rychlík, 2014, str. 10)

tetovaniA k čemu všemu dříve mohlo tetování sloužit?
Nejčastěji mělo tetování funkci rituální – iniciační, značilo tedy určitý přerod jedince. Buď prošel nějakou zkouškou, stal se z dítěte mužem/ženou (ženy někdy bývaly například tetovány po první menstruaci apod). I samotné tetování mohlo být touto zkouškou, protože dřív byly metody „výroby“ o hodně bolestivější, ať už šlo o ostré kůstky místo jehel a nebo šití s nití namočenou do barvy či použití různých rydel. Tetování ale mohlo rovněž chránit před nadpřirozenými silami a mohlo být spojováno i s posmrtným životem. Některé národy věřili, že pokud někdo zemře bez tetování, nemůže být ve světě duchů nalezen svými příbuznými a nebo může být dokonce zavžen. Stejně tak se tetovaly různé značky, amulety apod., které měly chránit zdraví jedince. K tomuto účelu se používaly i akupunkturní barevné vpichy, které mohly být tetovány bylinnou směsí. Tetování však mohlo být i nechtěným stigmatem, například v případě tetovaných otroků či vězňů. Pro jiné skupiny ale naopak znamenalo poznávací znamení (příkladem tetování kočky na noze, kterou si nechávali některé zlodějské party v Barmě)…příkladů by byl nespočet!

Tradice tetování je tak stará jako lidstvo samo (to dokládá i mumie ledového muže, známého jako Otzi, který má na svém těle množství teček a čárek), jde však o to, že v dnešní době se stále častěji vyprazdňuje jeho smysl. K čemu odkazují nebo slouží hvězdičky a nebo ornamenty, které majitel ani neví, co by vlastně měly vyjadřovat? Jistě, dekorativní význam byl vždy nedílnou součástí tetování, ale vždy tam bylo ještě „něco“ navíc. Proto si myslím, že pokud i vás zajímá „kreslení do kůže“ je dobré si touto knihou prolistovat…a třeba načerpat inspiraci.

Zdroj: Rychlík, Martin. Dějiny tetování. Praha: Mladá fronta, 2014. ISBN 978-80-204-3286-5

Od hlavy až k patě pokreslená Markéta Veselá