O muzice a lidech aneb Buď a Nebo bilancují po 5 letech na českobudějovické scéně

Českobudějovická studentská kapela Buď a Nebo letos v květnu slaví 5 let od svého založení a počátku tvorby. Zdá se to jako by to bylo včera, kdy jsme na tuhle veselou partu hudebníků, která hraje písničky, tak jak jim zobák narost a ruce ke kytaře přirostli, křepčili ještě ve staré Solnici na jejich prvním oficiálním koncertě. Své publikum si našli především mezi studenty Přírodovědecké fakulty, kde většina z nich studuje nebo studovala, ale po pěti letech hraní po budějických klubech si jistě našli své příznivce i v širším spektru českobudějovických hudebních nadšenců.

5 let fungování kapely už je pěkná příležitost k nostalgickému zavzpomínání a tak jsem se nakonec téměř se všemi členy kapely (kytaristou Vojtou Študentem, zpěvačkami Veru Stupkovou a Kačí Maškovou, flétnistkami Baru Zdvihalovou a Maličkou a bubeníkem Honýsem)sešla k malému rekapitulačnímu povídání o koncertech, písničkách a vůbec o fungování jejich kapely. Na závěr se těšte na velmi moudré poselství!

Rozhovor začíná přiťuknutím půllitrů: „Tak, Na zdraví”.

Baru (při pohledu na diktafon): Co to je?

SVRAP: To je rozhovor, Baru, konečně! Já jsem se na Vás lehce připravila.

Baru: Tak hlavně prosim tě, žádný IQ testy!

SVRAP: Pojďme společně zavzpomínat na počátky kapely. Kde se vlastně myšlenka založit kapelu vzala? Kdo to vymyslel? A jak jste se všichni potkali a dali dohromady?

Kačí: Já vůbec nevim, kdo to vymyslel.

Baru: Hele, já jsem přišla jako poslední.

Veru: Já jsem vlastně u toho prvotního vzniku taky nebyla. Přišla jsem s klávesama, až když jste měli asi jednu písničku.

Kačí: Hlavně to asi celý začal Honýs. Když začal hrát ve sklepě na bicí s Vojtou a s Vencou. Teda vlastně napřed na půdě. Pak jsme začaly s Maličkou tak nějak zpívat. Pak do toho Vojta zakomponoval Heryho, teda jenom jako vzdáleně.

Baru: To je náš kamarád z Plzně, který hraje v kapele Žblept. A oni se s Vojtou znají, protože jsou oba z Plzně a jsou to spolužáci.

SVRAP: Odkdy teda přesně datujete těch 5 let?

Kačí: Od tý doby, co se to začlo plácat na tý půdě.

Vojta: No, což je 22. květen 2008.

Kačí: Tam byli tenkrát Honza, Vojta, Venca, já a možná Maličká.

koncert

Koncert kapely Buď a Nebo v původní sestavě na zelené

Vojta: No hlavní tahoun byl prostě Honza. Ten do toho ze začátku hrozně šel. Strašně ho to bavilo. Jak ho člověk zná, on povídá hodinu, dvě, tři…A pak z něho vypadne, že si jede pro bicí. A už se domlouvá na ladění bubnů. A najednou z toho vyšlo, že si někdo musí pořídit nějakou kytaru. Do toho se nikomu nechtělo. Tak Honza pořídil kytaru, kterou mi jako půjčoval asi 2 roky. Možná dýl. A Venca si od nějakýho „podivnýho“ kámoše půjčil baskytaru a říkal, že chce hrát na basu a ne na kytaru. A přivez nějaký 2 maličký komba, který nevydávaly nic jinýho než jeden takovej podivnej zvuk. A to jsme zapojili dohromady.

Veru: A dodnes Vencovi ta basa nakonec zůstala.

Vojta: A bylo to tak, že jsme hráli na našem 1. bytě na půdě. A protože jsme se báli, aby na nás sousedi nenadávali, tak jsme Honýse obklopili polystyrenem.

Veru: …a chlupatýma dekama.

Vojta: A vždycky jsme si s sebou na zkoušky brali 2 litry červenýho vína. A on jak Honýs nebyl vidět, tak jsme z tý jeho kukaně vždycky jenom viděli tu ruku, jak buď podává, nebo si bere to víno. Takhle se nějak začínalo. Pak jsme přišli do dalšího bytu. Tam se zkoušelo ve sklepě. Tam už to bylo sofistikovaný. Tam už Honza pořídil nějaký repráky a mixážní pult…

Kačí: A tam přišla Veru.

Veru: To mě natáhli, že prej klávesy. A takhle to skončilo…

Kačí: A pak přišel Míra (houslista).

Vojta: A jako poslední přišla teda Baru. A od tý doby se teda snažíme hrát nějak dohromady. A zatím to drží. Až na Míru, který na to hold neměl kapacity. Asi hlavně časový, aby s náma mohl hrát. Pak většinu jeho partů nakonec přebrala Baru s flétnou.

Veru: Ve finále je to asi, nechci říkat lepší, ale prostě těch nástrojů už tam bylo moc. Takhle ty 2 píšťaly s tím ságem se krásně doplňujou. Ty housle tam hodně křičeli do toho, ale samozřejmě je škoda, že Míra nakonec odešel.

SVRAP: Tak historii jsme nakonec dali zdárně dohromady. Teď se Vás zeptám na název. Jak jste k němu vůbec přišli? Má nějaký hlubší význam?

Veru: Hlubší význam je, že Vojta měl šneky, kteří se jmenovali Buď a Nebo.

Vojta: Všechno vymyslel Venca podle mě. Venca přišel, když jsme vymýšleli název a řek: „Tak to se klidně může jmenovat jako ty tvoji 2 šneci, Buď a Nebo.“

SVRAP: Takže oni se takhle jmenovali dřív než kapela, jo? Já jsem myslela, že to bylo naopak?

Veru: Nee, oni pak záhy chcíply, když jsme začali hrát.

Vojta: Šneci prostě byli dřív než kapela.

Baru: A tohle jsme vymysleli až ve zkušebně v Suchým Vrbným. Na tom prvním koncertě jsme ještě byli bez názvu, respektive Vložky OMB5E (záchvat smíchu).

Kačí: Takže název je prostě podle šneků.

Vojta: Já ani nevim, jestli tam byly nějaký alternativy. Asi nee?

Veru: Byly, Vložky OMB5E a Zelený bradavky (další záchvat smíchu).

Kačí: Terez nám pak ještě vymyslela název Na špičku nože do sklenice vody.

Vojta: Což je skvělej název, ale zkratka byla naprosto nevyslovitelná…NŠNDSV…(pozn: No schválně si to zkuste říct!)

SVRAP: Začínající kapely většinou hodně dlouho otálí, než poprvé vystoupí na veřejnosti. Kdy si myslíte, že je tak jako ideální doba? Čím dřív tím líp?

Baru: Čím dřív, tím líp.

Vojta: No jasně.

Baru: Protože takový ty perfekcionistický lidi, který prostě 4 roky něco vypilovávají do nejlepšího tak si to prostě vůbec neužijou, protože ty koncerty neuvěřitelně nakopávaj.

SVRAP: Tak jaké jste měli pocity po tom 1. koncertě?

Vojta: Úplně orgastický, že jo.

Veru: Po tom, co odcházeli ty lidi takhle v tom davu během toho našeho koncertu, tak jsem z toho byla trochu jako smutná.

Vojta: Během našeho koncertu lidi odcházeli v davech? To znamená, že na našem 1. koncertě byly davy.

Baru: Tenkrát jsme měli asi 7 písniček, to byl prostě hrozně dlouhej program.

Vojta: Tenkrát nakopávací činitel byla Maličká, která chtěla uspořádat oslavu narozenin. A tak jsme měli 1. koncert.

SVRAP: Teď bych se chtěla zeptat na ty vaše písně. To bude asi hlavně otázka na Vojtu. Co tě inspiruje k tvorbě a jak probíhá vznik nové písně?

Vojta: No já se dycky snažím přijít s nějakým nápadem, s nějakou písničkou, ale dotváří jí kapela. Ta písnička by byla hrozně slabá, nebýt kapely, která jí potom utváří a šperkuje.

Baru: …Hlavně by byla úplně jiná.

Vojta: V kapele mi Venca říká Kotlík nebo Ešus, protože já vždycky přijdu s nějakou trampskou písničkou s hlubokým textem a ta se vždycky předělá do něčeho typu: „Áňa ta ti dá, ta ti kurva dá“ a v tu chvíli to lidi začne bavit.

Kačí: A to dělá Venca, no. Baru tam vymyslí nějaký ty muzikální prvky, Venca ty vtipný…

Buď a Nebo na vánočním večírku Přírodovědecké fakulty

Vojta: V kapele je to rozdělený tak, že jsou tam muzikanti, což je Honza, Baru a Veru. To jsou 3 lidi, který kritizujou takovou tu muzikantskou stránku věci. Pak je tam punkáč Venca, kterej chce všechno zrychlit, zjednodušit, řvát. Pak jsem tam já, kterej má problém s jakoukoliv změnou v tý písničce. Pak je tam Kačaba, která teď začala hrát druhou kytaru, což je super a těm písničkám to hrozně pomohlo. No a pak je tam s píšťalkama Maličká, která věčně neví, co tam má hrát, ale když ta píšťala tam sedne, tak je to bomba a tý písničce to dodává hrozný grády. Máme ty role tak jako hezky rozdělený.

SVRAP: Musím se na to zeptat. Nikdo to nemá rád, ale nedá mi to. Do jaký hudební škatulky byste zařadili svojí tvorbu? Co vlastně hrajete?

Kačí: No, ze začátku jsme o tom prohlašovali, že je to jakýsi folkrock.

Veru: Občas je to dost do punku..

Baru: Každej pes, jiná ves.

Vojta: Ono to nejde zařadit, kvůli tomu, že to zařaditelný není. To prostě žádnej styl není. Protože ten člověk, kterej to skládá, což jsem já, by tam musel přijít s tím, že chce hrát nějakej styl. A protože já nejsem muzikant a neumím skládat žádnej styl a ani nechci, tak ty písničky hold jsou takový jaký jsou. Nechceme se po nikom opičit, ale v tu chvíli, kdy někdo řekne, že nehrajeme žádnej styl, že hrajeme nějaký písničky, to si myslim, že přesně odpovídá naší kapele. Prostě hrajeme písničky.

SVRAP: Hrajete už poměrně dlouho. Některým kapelám se stává, že už je některé jejich písničky dost štvou. Máte nějakou, kterou už vážně hrajete jen z povinnosti, a už vás fakt nebaví?

…všeobecný záchvat smíchu…

Veru: No, jeden čas jsme to měli s Ekologickou, kdy jsme jí fakt nesnášeli, ale teď už nám zase nevadí.

Vojta: Každej člověk v kapele má nějakou písničku, kterou nechce nebo nemusí hrát.

Baru: A máme i písničky, které už prostě nehrajem, protože nás štvaly nebo se to nedalo poslouchat.

Kačí: Když jsme před koncertem třeba řešili, že nějakou písničku nebudem hrát. Tak to nešlo, protože každej řek jinou a vyřadila by se půlka playlistu, což by v našem případě byl dost velkej problém.

SVRAP: Nejčastěji hrajete v budějických klubech. Chci se vás zeptat, kde se vám zatím hrálo nejlépe? A proč?

Veru: Ve Fabrice, jednoznačně, dobrá akustika, dobrej prostor.

Baru: Ve Fabrice, je tam skvělej zvukař a skvělej prostor. A ještě docela dobře se mi hrálo ve starým Martysu.

Honza: Mně taky. Tam jsme měli asi 2 koncerty a hrálo se mi tam dobře.

Kačí: Mně osobně se taky hrozně dobře hrálo venku. Třeba na tom univerzitním Mišmaš festivalu.

Vojta: No, jak vidíš, tak my se neshodneme skoro v ničem, protože mě se vždycky nejlíp hrálo ve Velbloudu. Kvůli tý atmosféře, protože tam máš jen malej stupínek a máš k lidem opravdu kousíček.

Kačí: Venca, by asi taky hlasoval spíš pro Velbloud. Fabrika se mu asi taky líbí.

Honza: Mně se ve Velbloudu nelíbilo, jak jsem vždycky viděl jen první řadu a pak už jenom dým, prostě.

Baru: Mně se ve Velbloudu nelíbilo, jak se tam hrozně mlátily ty zvuky. To mně úplně jako ničilo. Ten prostor to nedokázal pojmout tolik nástrojů.

SVRAP: Jak jste obecně spokojeni s budějickou klubovou scénou? Myslíte si, že to tady funguje dobře. Přístup lidí, když chcete někde hrát atd?

Veru: Když chceme někde hrát tak je to bez problémů. Zvukaři jsou vesměs dost v pohodě.

Vojta: Přístup je dobrej. Průser je s lidma…

Baru: …který radši sedí doma u filmu…

Vojta: Lidi přijdou na 3 známý kapely z republiky, ale v tu chvíli, kdy se tady jako hraje nějaká klubová scéna, tak většina lidí na to kašle, protože to neznaj. A nemají chuť to poslouchat. Lidi na to nejsou zvyklí. Říct si: Hele, v pondělí je koncert, dám stovku a pudu si poslechnout 3 neznámý kapely.

Veru: Navíc většinou jsou ty akce dělaný pro studenty z univerzity a to je pro ně prostě do centra daleko. Je to za řekou, je to daleko.

SVRAP: Teď asi otázka na každého zvlášť. Kdybyste si mohli vybrat jakéhokoliv interpreta, s kterým byste si mohli zahrát na jednom pódiu, kdo by to byl?

Vojta: Mňága.

Veru: Tak jednoznačně Mono 50. To nám jako sedí. Nebo třeba Schodiště, tam bysme se taky hodili.

Kačí: Tak asi Trabandi.

Baru: Třeba bych si klidně zahrála před Fastfoodama.

Honza: Já asi se Sto zvířat, ty mám rád.

Maličká: Já mám hrozně ráda Mňágu, ale tu už má Vojta. Ale pak se mi třeba líbí Zaz, ale k tomu se asi úplně nehodíme.

Vojta: Zuby Nehty! Ať si Malá nechá Mňágu, já bych chtěl Zuby Nehty! Nebo Už jsme doma.

Baru: A nebo: „Pani prodavačko, dobrý den“…jasně Krausberry!

Kačí: Asi prostě nejde říct jedna kapela, no.

Pozvánka na výroční koncert plný hostů a překvapení

Veru: Oslavy budou asi velký, Kačaba má dovolenou, takže to bude asi velký.

Vojta: Tak my teda oslavíme 5 let, 22. května, což je středa. Oslavíme to ve Fabrice, kde náš oblíbený zvukař Honza Vozáry..to nenazvučí (záchvat smíchu), protože tam nebude. Každopáně nás podpoří skvělí Mons Pubis, kterým děláme předkapelu posledních 5 let. Takže oni nám teď udělají předkapelu. Rozhodně je možný se těšit na úplně skvělý hosty, což bude perfektní bubeník a sólovej kytarista Petr Henrich z Plzně, který hraje s punkrockovou kapelou Žblept, která vystoupila mimo jiné vloni na Votvíráku. Pak jako hosta si přizveme skvělýho multiinstrumentalistu Květníka, alias profesora Vondráka. Následně si přizveme úplně skvělou zpěvačku z kapely Futrál (která se ovšem pokaždé jmenuje jinak) Isu Okřinovou (redaktorka neřiká nic!). Takže to vypadá, že ten koncert bude strašně našlapanej. Bude tam spousta skvělých lidí. A taky se lidi můžou těšit na 3 nový písničky, který jsme dokázali nazkoušet. A pak se můžou těšit i na nehudební vystoupení. A ještě bych chtěl říct! Kapela má pro skalní fanoušky připravenej perfektní dárek. 20 nejlepších fanoušku kapely Buď a Nebo dostane výbornej dárek. A taky to bude zároveň taková vizuální show. Doufám, že budeme mít kostýmy. A na další překvapení se diváci můžou těšit.

Baru: Já taky budu mít kostým?

Honza: Já taky budu mít nějakej kostým. Už mám jen špinavý trika, totiž.

Veru: My budeme mít nějaký kostýmy?

SVRAP: Obligátní otázka? Co bude s kapelou dál? Jaké máte plány?

Vojta: Do konce roku bude CDéčko! Na podzim budeme nahrávat. Jestli tady teda budou všichni členové kapely.

SVRAP: Na závěr Vás už jen poprosím o nějaký univerzální recept pro začínající kapely na to, aby jim to vydrželo a hrálo!

Baru: Ten my asi nemáme.

…Vojta se značně orosil…

Vojta: Asi člověk musí bejt hrozně tolerantní vůči ostatním lidem v kapele.…Vykašlat se na to, hned ze začátku. Až budou mít našetřeno 5 tisíc na bubny tak jít a prožrat to. To bych doporučil všem začínajícím kapelám.

Maličká: Naše původní bubny stáli asi litr.

Honza: Stály 2, myslim.

Vojta: Za to už se dá taky uspořádat dobrá akce!

Baru: Když už nic, tak se aspoň dobře najíš.

budAnebo_plakat

Jeden z méně slušných plakátů Buď a Nebo

Honza: Ty bubny byly dobrý náhodou. Sice tomu chyběly třeba blány (záchvat smíchu). Jsem koupil jednu blánu a činely jsem nepotřeboval.

Kačí: Jooo, to byla hezká doba.

Na závěr už zbývá jen všechny fanoušky srdečně pozvat na zítřejší nabitý koncert do Fabriky. Jistě se máme na co těšit. Tak neváhejte a přijďte si to užít společně s Buď a Nebo a jejich hosty.

A kdyby Vás náhodou napadlo zakládat kapelu, víte, co máte dělat!

Za SVRAP se ptala, a kapele děkuje za vyčerpávající rozhovor Isa Okřinová