Podstata člověka: Asfalt!

Už delší dobu jsem pátrala po trochu oddechovém čtení, kterým bych proložila nějakého toho Březinu, Seiferta a podobné čtivo. Když jsem zaslechla název knihy Asfalt a k tomu ještě zazněla specifikace: apokalyptická vize světa, rozhodla jsem se vydat vstříc trochu jiným směrem, než jsem byla doposud zvyklá. I z tohoto důvodu neberte tento můj výplod za erudovanou recenzi, ale spíše jako tip na zajímavou četbu (avšak jen pro silnější povahy a žaludky!).

Knihu, která nese právě jméno Asfalt, napsal Štěpán Kopřiva. Ten má za sebou již například titul Zabíjení, komiks Nitro těžkne glycerínem či scénáře k filmu Choking hazard (a kupodivu i k seriálům Místo nahoře a Místo v životě).

Sice jsem ke knize přistupovala poněkud s nedůvěrou, za kterou může zjevně i na obálce se vyjímající démon sedící drsně na kapotě auta, ale musím přiznat, že mě kniha strhla po pár stránkách. Má svěží jazyk a přiměřenou míru ironie, takže se ani nebere příliš vážně a občas se i zasmějete, i když je to mnohdy ten nejčernější humor!

Co se týče zápletky, prozradím, že se nejprve setkáváme s dvěma hlavními postavami, které představují část bývalého elitního komanda, záhy (nemíním prozrazovat mnoho :) ) se opět celé komando dává dohromady a před námi se objevuje partička pěti žoldáků. Důvodem jejich opětovného setkání není nic vznešenějšího, než velmi dobře placený kšeft.

Docela mě tedy překvapil dějový zvrat, kdy hned za začátku knihy umírá hlavní hrdina i všichni jeho kamarádi, ale teprve tím se rozjíždí ta pravá zápletka, v které ve výsledku nejde o nic menšího, než o záchranu samotné Země. Nechci prozrazovat příliš, ale představa pekla, jak ji vykreslil Kopřiva, je více než zajímavá!

Konečně pořádné peklo!
Po smrti se duše, v našem případě bývalých žoldáků, nepříliš překvapivě dostávají do pekla. Duše zde má podobu, jakou mělo naše tělo ve světě živých, avšak postupně se rozpadá (k rozpadu dojde za 48 hodin), což se navenek projevuje tak, že člověk začíná trochu oslizávat, až nakonec změkne nejen tělesně, ale i vnitřně. V pekle je však jasně dána i hierarchie, nejníže jsou postavení lidé, kterým šéfují démoni. Těm pak velí různá podivná knížata, představovaná třeba obřími masařkami nebo třeba červem.

asfalt-205x300A kde je ten asfalt?
Jediným materiálem, který se v pekle dá využít, je člověk a jeho tělo, jinak zde žádné použitelné „suroviny“ nejsou. Člověk samozřejmě ale nemůže po druhé „umřít“ a tak je vystaven nekonečnému utrpení. Ať už je z něj vyroben asfalt (odtud tedy název knihy, odkazující k surovině, na kterou jsou lidská těla nejčastěji přeměňována, a proto se jim zde také přezdívá „asfalťáci“) a nebo třeba trubky, které vedou krevní koncentrát. Je zajímavé, co vše lze z lidského těla vytvořit…zde jsou z něj vyrobeny kompletní města, vzducholodě, auta, okna a tedy vlastně i samotné stroje, kterými se lidské tělo zpracovává. Ovšem i zde funguje černý trh, kde se dají sehnat i pozemské předměty. Protože jsou různé lidské části využívány hojněji a jiné méně, aby byl všeho dostatek, existují i různé farmy, kde se například pěstují jazyky, oči a podobně. Lidé zde nejen nemohou zemřít, ale rovněž se jim těla sama regenerují a jejich části dorůstají. Peklo se snaží o napodobení přirozeného světa a tak zde najdeme třeba i moře…vytvořené ze sklivců a podobné poněkud bizarní představy.

Před spaním raději nečíst
Opakuji raději ještě jednou, že toto není ideální četba pro slabší povahy, protože nejen krev tu teče proudem, ale Kopřiva mnohdy popisuje i drsnější formy mučení a nebo „zábavu“ vyšších obyvatel pekla. Třeba když si obří masařka jen tak pro radost leptá lidská těla svými kyselinou obdařenými chapadly.

Jenže…
Děj spěje svižně, pořád se něco děje, jenže možná až příliš. Zhruba v půlce knihy získáte dojem, že hlavní hrdina najde východisko z každé situace, ať už se zdá na první pohled neřešitelnější. Prostřílí se z každého obklíčení a za chvíli jsem nabyla pocitu, že se dívám na super americký akční film, kde nemůže chybět ani honička v bouráku (samozřejmě taktéž vytvořeného z lidí), postavy jsou nezničitelné a i přesto, že z nich moc nezbývá, se nedají jen tak zastavit…jde přece jen o vyšší úděl.

Celkově si myslím, že Kopřiva vytvořil zajímavý konstrukt světa po smrti, přičemž jsou jasně viditelné odkazy na hrůznosti dějící se v koncentračních táborech, avšak z velmi zajímavé myšlenky chtěl možná vyždímat až příliš „krve“, která ze stránek někdy teče až v příliš silném proudu.

Vaše pekelná Markéta Veselá