Pomoc, já nechci být dospělá!

dospelostPamatuji si na ty časy, když jsem ještě ani neměla občanku a děsně jsem se těšila, až mi konečně bude -cet. To už budu velká holka, která bude moct cokoliv si zamane!

Postupem času jsem však zjistila, že tahle představa byla mírně řečeno naivní. Plouživými kroky se blíží třicítka a já nabývám dojmu, že můžu méně, než když mi bylo třináct! A čím že to je?

Všechno já, jen já
Pokud si neudělám svačinu, zajdu hlady, pokud si nevyperu a neuklidím, zajdu na špínu. Už tu není mamahotel, kdy stačilo říct: Mám hlad! A nebo hodit špinavé prádlo do koupelny. No a tak to je se vším. Dospělost je ve jménu „udělej si sám“, protože nikdo jinej to za tebe neudělá. Včetně pochvaly, když se vám něco povede. Už prostě nemůžete ukázat žákovskou s krásnou jedničkou a čekat pění chvály na vaši maličkost. Škoda…

Dítě bude?
Tlak společnosti sílí, ze všech stran po vás chtějí, abyste se usadili, zapustili kořeny a měli přinejmenším kupu dětí. Jenže třeba já osobně s tím mám trochu problém: jak má mít dítě, když se sama občas tak cítím? Mé biologické hodiny mlčí, mají zřejmě rozbitý strojek. Necítím se totiž vůbec připravená a dost silně pochybuji, že někdy ten pocit přijde. Momentálně se dětí bojím, nechápu jejich svět a způsob vyjadřování…raději před nimi utíkám a pro okolí jsem ta „divná“. Nerozplývám se totiž nad každým kočárkem a fotkou ubrečeného potomka.

Čím budu?
Oblíbená otázka: čím chceš být, až vyrosteš? Straší mě dodnes! Já to totiž upřímně zatím ještě tak úplně nevím. Jasně, moje práce mě baví, ale chci dělat zrovna tohle celý život? A co kdybych byla lepší třeba jako…kuchařka nebo baletka? Jak se pozná, k čemu je člověk určený?

Trpká zodpovědnost
Nájem, hypotéka, zdravotní, sociální, složenky, účty…valí se to na vás ze všech stran. Dospělost je odporně „papírová“ – na vše potřebujete lejstro, které nesmíte ztratit. A váš život se najednou vměstnává do kolonek a tabulek. Dalších třicet let máte jasně nalajnovaných – každý měsíc vysolíte tolik a tolik. Tečka. A kde že je to vysněné cestování a užívání si? Asi jsem někde udělala chybu.

Co se sluší a patří
Všichni od vás očekávají, že už jste v tomhle věku rozumní, umíte se chovat a máte kulturní přehled. Chtějí znát váš názor na politickou situaci a očekávají fundovanou odpověď. Pak těžko můžete přijít s tím, že vás to vlastně moc nezajímá, že vás nebaví v hospodě nad půllitrem piva nadávat, jak je to nejen u nás hrozné. A já to přiznám klidně veřejně, politika jde mimo mě a ve vážných situacích nevím, co říct a co se ode mě očekává. Stačilo, když kolegyni umřel pes…

Jsem mladá nebo stará?
Počítám se ještě mezi mládež? To těžko! Počítám se tedy mezi starší? To snad ještě ne! Zřejmě se momentálně nacházím v té podivné středozemi, nejsem ani mladá, ani stará. To abych se bála, aby za chvíli nepřišla krize středního věku!

Určitě se i na třicítce dá najít něco hezkého, jen si teď na žádnou věc nemůžu vzpomenout. Třeba příště…

Věčně mladá a Veselá Markéta