Ropák bahnomilný (Petroleus mostensis) – Hnědouhelný endemit v Česku

Petroleus_mostensis

Návrh podoby Ropáka bahnomilného od Barbory Šalamounové.

V poslední době už není neobvyklé, věnovat se studiu exotických živočichů. Dnešní vzdělání nabízí různé obory, které se věnují chovu cizokrajných zvířat, které lze studovat, aniž by si člověk připadal nějak výjimečný. Dříve než bychom se vydali tyto tvory poznávat za hranice naší republiky, je třeba zvážit, zda i u nás bychom nenarazili na ještě neprobádané živočichy, jejichž přesná anatomie je nám zatím neznámá. Z Českých Budějovic bychom se vydali na sever, odtud pak znovu na sever a poté je potřeba vyrazit ještě více severněji. Právě jsme dorazili do Ústeckého kraje.

V tomto kraji se bude odehrávat honba za dosud záhadnými tvory žijícími ve zdejších podmínkách. Tito živočichové jsou velkou raritou. Dokázali se přizpůsobit vysoce znečištěnému prostředí, které tehdy panovalo v severních Čechách. Vzhledem k rekultivacím a zlepšení životních podmínek jsou jedinci tohoto druhu dokonce na pokraji vyhynutí. Nejenže byl tento živočich zvyklý žít v toxických podmínkách, ale on je přímo vyžadoval.

Pro skupiny lidí pracující v uhelných dolech nebyli tito živočichové těžko spatřitelní. Pohybovali se po měsíční krajině zcela běžně, lebedili si ve vysoce znečištěném prostředí a rádi plavali v odkalištích. Dokonce byli spatřeni pít naftu a jíst uhlí. Zcela oprávněně si tento druh živočišný zasloužil své pojmenování – Ropák bahnomilný.

Ropáci nebyli nijak nebezpeční a vždy si hleděli svého. Útoky na člověka nebyli zaznamenány. Kousnutí od takového ropáčka by ale asi nebylo nic příjemného, protože podle určitých výpovědí měli ropáci ostré, pevné zuby. Dosvědčují to okousané kusy plechů. Vzhled kuriózního zvířete připomíná menšího, robustního lachtana.

Vzhledem k tomu, že tento živočich byl zběžně popsán a objeven pouze v severních Čechách, stává se českých endemitem a zároveň vzácným druhem. Kdysi se nepředpokládalo zlepšení životního prostředí, proto se neuvažovalo o zapsání ropáků do červené knihy ohrožených druhů, přestože byl tento návrh předložen.

V roce 1988 se mladý režisér Jan Svěrák rozhodl natočit dokumentární film o tomto zvláštním druhu. Vydal se do hnědouhelných dolů se skupinkou vědců a kameramanem. V tomto krátkém filmu se podařilo ropáky zachytit.

Rozuzlení
Jako rodilá Mostečanka musím potvrdit, že v Ropáka bahnomilného tehdy uvěřilo mnoho lidí. Nejednalo se jen o obyvatele severních Čech. Přírodovědci z různých zemí oslovovali Jana Svěráka a žádali více informací o tomto živočichovi. Na tehdejší dobu se jednalo o dokonalou fikci. Tento pseudodokument měl obrovský úspěch, který režisér v žádném případě nečekal. Ať už je doba jakákoli, vždy jde o originální nápad. Myšlenka vymyslet si vlastního tvorečka a zasadit ho do zdevastované krajiny, kde probíhá těžba uhlí, byla vskutku nevšední. Jistě je třeba zmínit i jméno výtvarnice Barbary Šalamounové, která, na požádání Jana Svěráka, navrhla vzhled Ropáka bahnomilného.

Ropák měl takový úspěch, že v roce 1992 Děti Země požádaly o použití podoby tohoto neexistujícího tvora. Dodnes ropáčka používají jako logo pro udílení antiekologické ceny. Tuto anticenu za rok 2013 dostal prezident Miloš Zeman. Konkrétně ji obdržel za podporu výstavby plavebního kanálu Dunaj – Odra – Labe.

Film Ropáci získal studentského Oscara a měl neuvěřitelný ohlas. Určitě stojí za zhlédnutí. https://www.youtube.com/watch?v=Z3sKbvHxqZg

 

Karolína Trappová

  • Guest

    Dlouhou dobu byl Ropák chráněn v Chomutovském lesoparku, bohužel už je tomu určitou dobu co byl jeho výběh zrušen. 🙁

  • wailord

    Dlouhou dobu byl Ropák chráněn v Chomutovském lesoparku, bohužel už je tomu delší dobu co byl jeho výběh zrušen a Ropák se zase přiblížil vyhynutí. 🙁