Rozhovor s Dott. Fabiem Ripamontim – lektorem italského jazyka na Filozofické fakultě JU

Dott. Fabio Ripamonti

Dott. Fabio Ripamonti

Pro náš studentský portál byl tentokrát připraven rozhovor se zdejším lektorem Dott. Fabiem Ripamontim. Na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity učí italský jazyk od roku 2007.

Možná jste také někdy měli touhu vyzvědět nějaké informace na svého vyučujícího. Znát jeho úhly pohledu na běžné věci. Neřešit jen školu a studium. Zkrátka se dozvědět něco osobního a příjemně se pobavit.

Vzhledem k tomu, že si Dott. Ripamonti rád udělal čas na zodpovězení otázek, podařilo se pro naše čtenáře zjistit několik zajímavostí, názorů a pohledů, které stojí za přečtení.

Za Svrap: Karolína Trappová

Svrap: Z jaké části Itálie pocházíte? Máte hezké vzpomínky na místo, kde jste vyrůstal? 

leccob1

„Navzdory tomu, že půvabná krajina čítala jezera i hory, dnes bych si pro žití raději vybral větší město.“

FR: Pocházím z Lombardie, z místa nedaleko Milána. Jedná se o oblast, která je cca 30 kilometrů vzdálená od Švýcarska. Navzdory tomu, že půvabná krajina čítala jezera i hory, dnes bych si pro žití raději vybral větší město. Popravdě, kdybych se mohl narodit znovu, tak bych nechtěl opět vyrůstat na venkově. Byl to krásný venkov, ale velké město bylo poměrně daleko. I přesto, že spojení byla, celkem mě to jako malého trápilo. Italské městečko čítající cca 6 000 obyvatel je v Itálii v podstatě vesnice.

Svrap: Většina Čechů si představuje typickou italskou rodinu jako velkou rodinu – hodně sourozenců, bratranců a sestřenic. Dokázal byste spočítat, kolik bratranců máte?

FR: Upřímně řečeno sám nevím, kolik jich mám. Mám pocit, že 39. Moje rodina více méně odpovídá situaci, kterou Itálie zažila hned po válce. Itálie byla dříve zejména zemědělská země. Děti znamenaly ruce, které budou pracovat. Kvůli tomu mám z otcovy strany 8 strýců/tet a z matčiny totéž. To znamená, že mám dohromady 16 strýců/tet. Občas se mi stalo, že jsem na ulici rozpoznal sestřenici, ale nevěděl jsem její jméno. V podstatě jsem ani nevěděl, o koho pořádně jde. Přesto jsem si byl jistý, že je to ona. Zastavil jsem se, představil se jí a řekl, že jsme příbuzní. Co se týče sourozenců, tak mám jen dva. Zmíním-li pokrok vůči průmyslové společnosti, tak rodiny jsou dnes určitě menší. Tradičně to ovšem bývalo jinak. Dnes se lidé bojí mít více dětí. Hlavním důvodem je nejistota do budoucna. I když i v současné době krize je rodina důležitou institucí suplující stát.

„Člověk si má vybrat život, jaký chce bez ohledu na to, co si o tom myslí rodiče nebo sourozenci.“

Svrap: Ze všech různých zemí Evropy jste si  vybral zrovna Českou republiku. Čím si Vás tak získala a proč jste se rozhodl žít právě tady?

FR: Podle mě existují dva důvody, proč jezdit do České republiky. Prvním důvodem je business a druhým ženy. A já nejsem žádný boháč. I když samozřejmě musím říct, že v současné době do České republiky jezdí hodně Italů kvůli práci. Jsou zde výhodnější podmínky.

Svrap: Vzpomínáte rád na svá studia? Na jakých univerzitách jste studoval? 

FR: Stále ještě studuji na Karlově univerzitě – obor: Románské jazyky. Momentálně dokončuji doktorské studium. Na studia v Itálii vzpomínám docela nerad. Studoval jsem filozofickou fakultu v Miláně. V té době byl vztah s vyučujícím a studentem velmi vzdálený. Nebyl ještě internet a neexistovaly téměř žádné prostředky, jak studentům sdělit, že se např. hodina nekoná. Často bylo na dveřích napsáno, že přednáška nebude. Většinou to bylo kvůli účasti vyučujících na zahraničních konferencích.

Vzpomínám na jednoho svérázného vyučujícího italské literatury, který v hodinách kouřil doutník. Jednou se jedna ze studentek odvážila a zeptala se ho, zda není kouření v prostorách univerzity zakázáno. Samozřejmě že bylo. On to moc dobře věděl a studentce řekl, aby ho za to zažalovala. Je jasné, že by si to nikdo nedovolil. V té době jsem možná zažil jedno z nejhorších období svého života. Dalším důvodem byla velká samota, kterou jsem prožíval. Neexistovalo ještě tolik komunikačních prostředků. Tím pádem nebylo tolik možností spojit se s někým a domluvit se na schůzce.

Svrap: Jak často se vracíte do Itálie? Co Vám v Čechách z Itálie nejvíce chybí? 

fr2

„Nikdy jsem si neplánoval být učitelem. Opravdu si myslím, že to byl velmi silný osud a zkrátka jsem se jím stal.“

FR: S rodinou jsem v kontaktu celkem často, ale za 12 let v České republice je život prostě tady. Někteří z přátel se ukázali jako neupřímní, ale pár dobrých přátel zůstalo. Člověk si má vybrat život jaký chce bez ohledu na to, co si o tom myslí rodiče nebo sourozenci. Kdyby se mi hodně stýskalo, tak není až takový problém sednout na letadlo a být za dvě hodinky v Itálii. V současné době se do Itálie vracím jen v létě. Mám tady hodně práce.

Moře mi nechybí, jelikož nepocházím z oblasti, kde moře je. Co se týče jídla, tak jsou to rozhodně sýry a sezónní zelenina. Také mi určitě chybí italský tisk a italské programy v televizi.

Svrap: Přál jste si být vyučujícím na vysoké škole, nebo jste někdy uvažoval o jiném povolání?

FR: Nikdy jsem si nemyslel, že se stanu učitelem. Asi to byl osud. Vystudoval jsem filozofickou fakultu a v cizině v podstatě nemůžu dělat nic jiného než učit. Rád vzpomínám na pár lidí, kteří mě na univerzitě stresovali ohledně přípravy na učitelskou kariéru. Oni se už tehdy připravovali, protože již věděli, že budou učit. Co se týče mě, opravdu si myslím, že to byl velmi silný osud a zkrátka jsem se jím stal. Na Jihočeské univerzitě učím od roku 2007.

Svrap: Jakou aktivitou rád trávíte svůj volný čas?

FR: Volný čas pro mě neexistuje. Spíš si myslím, že dělám obyčejné věci. Poslouchám hudbu. Nejradši mám vzpomínkovou hudbu na moje zlaté časy (80., 90. léta), ale je i pár nových autorů, kteří mě zajímají – např. George Ezra nebo Avicii. Jinak jsem zkoušel různé aktivity: tanec, sport. Tančil jsem tango 4 roky, byl to můj nejoblíbenější koníček, ale musel jsem přestat. Neříkám, že jsem na to starý, ale spíš mi  teď chybí energie.

Svrap: Nejednou jsem na fakultě zaslechla – z úst některých Vašich kolegů – větu: „Chtěl bych umět italsky tak, jako umí Dott. Ripamonti česky.” Studium českého jazyka je jistě běh na dlouhou trať. Vy jste to zvládl skvěle. Jak dnes vzpomínáte na začátky pobytu v České republice? 

Filozofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Filozofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

FR: Co se týče českého jazyka, tak první pocit je, že vám chybí samohlásky a nemůžete dýchat! „Jak je možné, že může existovat jazyk bez samohlásek?“, říkal jsem si. Pak také existují známé extrémy typu „strč prst skrz krk“. Myslel jsem si, že to nikdy nezvládnu, protože jsem nikdy neměl možnost zachytit většinu slov a většinu struktury. Např. jsem často zapomínal na slovo „děkuju“. Musel jsem si ho spojit se jménem jedné mé učitelky ve škole, která se jmenovala Anna De Guio. Kdybych začal se studiem ruštiny nebo polštiny, bylo by to určitě jednodušší. Ke studiu češtiny mi pomohlo studium latiny. Tak jako jsem se v latině učil deklinace, studoval jsem i různé tvary a pády v češtině. Studium cizích jazyků mě velice baví, fascinují mě. Kromě rodné italštiny ovládám na různých úrovních češtinu, angličtinu, španělštinu, rumunštinu, francouzštinu a latinu. V nejbližší době bych rád začal se studiem němčiny a portugalštiny.

prague

„Co se týče změny prostředí, tak Praha se mi na konci 90. let zdála jako skvělé město, kde nic nechybí. Tak je tomu dodnes.“

Co se týče změny prostředí, tak Praha se mi na konci 90. let zdála jako skvělé město, kde nic nechybí. Tak je tomu dodnes. Stereotypem je, že lidé na první pohled vypadají smutně, ale jak to tak bývá, tak člověk nemá dávat na první dojem. Ještě mě stále překvapuje, jak funguje městská hromadná doprava, díky které se mohu rychle dostat kamkoli i v noci. Také mě překvapují višně rostoucí na Petříně.

Svrap: Jako profesor italštiny jste jistě zažil mnoho situací, kdy Vaši studenti nechtěně zaměnili slova ve větě nebo jisté slovo použili nepatřičně. Vzpomínáte si na nějaké takové perličky? 

FR: Něco jsem sbíral. Když jsem učil ještě na gymnáziu v Praze, tak studenti museli psát práci na téma náboženství – samozřejmě velmi všeobecně. Jedna studentka napsala, že vyznává ohřívače vody. Měl jsem pochopení pro lidi, kteří vyznávají dřevo, kovy nebo nějaký živel. Ovšem tohle byl velice zajímavý pohled na náboženství. Tenkrát mi někdo pomohl a řekl, že se tady ohřívači vody někdy říká karma. Ovšem slečna myslela jinou karmu než ohřívač vody. Koukla do slovníku, našla první slovo, co tam bylo a opsala ho. To je pak velký problém slovníků, ony totiž nemluví… Neříkají nám, co patří k čemu. Člověk si musí také dát pozor na kontext.

fr1

Seminář Základy italského jazyka

Může se to stát také obráceně. Studentky z vyššího ročníku jednou zažily moje velké faux pas. Musely psát práci o nějakém receptu. I přesto, že mi stačilo něco jednoduchého, jako jsou vejce natvrdo, neustále si stěžovaly, že je ta práce těžká. Zkrátka k vaření neměly žádný vztah. Další týden si stěžovaly znovu. Tak jsem říkal: „Ježišmarjá, ty holky v současné době neví, že láska prochází… Místo abych řekl ‘žaludkem’, vynechal jsem jaksi jedno písmeno a v tu ránu přišel výbuch smíchu. Pomyslel jsem si, co jsem to zas řekl. Ale v cizím jazyce je to normální, že se něco takového může stát. Obvykle na to upozorňuji – hlavně studentky. Bohužel mnoho slov má nějaký ten dvojitý smysl. Např. slovo “mona” – v Toskánsku to znamená “paní” nebo “madam”. V Benátsku je to vulgární výraz.

Svrap: Jistě pociťujete rozdílnosti ohledně charakteru Italů a Čechů. Jaké jsou podle Vás ty nejvýraznější? 

FR: Jsou stereotypy, které občas platí, ale ne vždy. Je to hodně individuální. My z Lombardie jsme z oblasti Rakouska-Uherska, takže si myslím, že nemáme problém si rozumět s Čechy. Co se týče Italů, tak není pravda, že na vás všude a pokaždé čekají s otevřenou náručí.

Můj názor je, že existuje rozdíl mezi velkým městem a vesnicí. To je stejné jako v České republice. Praha je určitě hektičtější než České Budějovice. Pražané jsou dost specifičtí, jak jsem již pochopil. Občas se zdají tišší než Italové. To ovšem neznamená, že mají problémy – jen nemají, co říct. Oceňuji jejich diskrétnost, která na druhé straně může dosáhnout až na úroveň lhostejnosti. V mnoha případech jsem si musel uvědomit, že se mýlím. Ve skutečnosti jsou stereotypy jen falešné etikety.

Svrap: Praha vs. Řím? Které z hlavních měst Vám učarovalo víc? 

koloseum

„Těžko se dá najít jiné město, které je tak impozantní.“

FR: Myslím, že Řím je věčné město. Těžko se dá najít jiné město, které je tak impozantní. Je tam tolik památek a architektury, že je člověk po týdnu znavený a otrávený z jejich navštěvování. Řím a Praha jsou podle mě nesrovnatelná města. V Praze se dá určitě ještě bez problémů žít. Řím je pro život už moc obrovský. V Praze žiji 12 let a mezi má nejoblíbenější místa patří určitě Malá strana, Kampa, Nový svět…

Svrap: Určitě jste v České republice navštívil hodně zajímavých míst. Máte nějaké své oblíbené, kam se rád vracíte? 

krumlovproclanek

„Z jiných měst České republiky mě zaujal bezpochyby Český Krumlov. Když jsem tam byl poprvé, tak se mi dokonce líbil víc jak Praha.“

FR: Z jiných měst České republiky mě zaujal bezpochyby Český Krumlov. Když jsem tam byl poprvé, tak se mi dokonce líbil víc než Praha. Je pohádkový. Samozřejmě i Praha je pohádková, ale podle mě je Český Krumlov jedno z nejpůvabnějších měst, které jsem navštívil.

Jeden z prvních pocitů, který jsem v Českých Budějovicích zažil, byl pocit, že se tady člověk může začít snadno nudit. Pochopil jsem, že je tady důležité někoho znát. Podle mě je nutné být informovaný o různých akcích, které zde probíhají. Potom se dá najít velmi zajímavý kulturní život a místa, kde se lidé rádi potkávají. Jinak je to samozřejmě také zajímavé město, které má své kouzlo.

Svrap: Preferujete českou kuchyni před italskou? Jaké je Vaše nejoblíbenější české/italské jídlo?

aslanprednaskaitkuch

Úspěšná přednáška o italské kuchyni, kterou pořádala Jihočeská pobočka Společnosti přátel Itálie.

FR: Jídlo je určitě zajímavé téma, ale podle mě dost přeháněné. Minimálně v Itálii a v České republice to tak je. Bohužel je tohle téma často dost snobské. Když ode mě chce někdo radu, co jí Ital, očekává pak, že řeknu něco tajného, něco speciálního. Dost často si z toho dělám srandu. Např. jsem jedné paní radil, aby do kávy přidala sůl a citrón, přikyvovala a pečlivě zapisovala. Tohle vše jen proto, že to řekl Ital. Když se jednou konal italský večer pro Společnost přátel Itálie na téma italská kuchyně, přišlo tolik lidí, že nebyla místa k sezení, což znamená, že existuje velký zájem veřejnosti.

Dott. Fabio Ripamonti jako hlavní přednášející

Podle mého názoru by zkrátka člověk měl jíst to, co mu chutná. Nedbat na to, jestli je recept z Itálie, Francie, Japonska nebo od babičky. Není úplnou pravdou, že je vždy italská kuchyně lehká a česká těžká. Záleží, co si člověk vybere. Je sice pravdou, že italská kuchyně je jednodušší než jiné, stačí pár věcí a člověk je spokojený. Z českých jídel mám nejraději kulajdu a segedínský guláš. Samozřejmě mám rád i takovou klasiku, jako je svíčková na smetaně. Naopak nesnáším některá hospodská jídla – např. tlačenku s cibulí nebo pivní sýr. V současné době člověk může různě experimentovat – např. s kořením, potom má možnost poznat, které chutě ho zajímají více a které méně. Za sebe můžu říct, že mi nechutná sushi!

Pro moji oblast je tradiční rizoto se šafránem a potom něco podobného jako je tady vepřo, knedlo, zelo. Akorát se to jmenuje cassoeula a místo knedlíků je polenta, což je kukuřičná kaše – původně chudé jídlo typické pro severní Itálii. V Lombardii moře nemáme, takže jíme spíše sladkovodní ryby – např.  pstruhy, candáty. Ovšem postupem času se tam zvyky dost změnily.

Co se týče moučníků, tak mám nejraději ty sicilské, které jsou opravdu bezkonkurenční. Nabízí pestrou škálu chutí – pistácie, různé druhy ovoce, které nenajdete nikde jinde než na Sicílii.

Jestli existuje něco, o čem nechci slyšet, tak jsou to těstoviny s kečupem. Pochopitelně respektuji lidi, kteří tuto kombinaci mají rádi, ale nechápu, proč jsou tak oblíbené! Jednou jsem dokonce viděl pána, jak si přidával kečup na pizzu. Působilo to na mě dost divně.

frfb

„Jestli existuje něco, o čem nechci slyšet, tak jsou to těstoviny s kečupem.“

Svrap: V České republice existuje nespočet kaváren, restaurací a barů, které nesou italská jména. Bohužel některá z nich jsou napsána chybně, stejně tak jako názvy jídel v některých italských restauracích. Jak na to reagujete?

FR: Nemůžeme chtít, aby každý uměl italsky. Francouzi nám také neopravují špatnou výslovnost např. u slova „croissant“. Když vidím někde chybné názvy, občas se směji a říkám si, že by je lidé mohli velmi snadno opravit. Některé z chybných názvů pak mohou působit velice zvláštně. Jednou jsem viděl, jak restaurace nabízí „Ermellino fritto“, tj. smažený hermelín, ale slovo „ermellino“ v italštině označuje jen to malé zvíře, ze kterého se dělají královské šály. Italský turista by vyprávěl, jak jsou ti Češi krutí vůči takovým vzácným zvířatům!

Svrap: Na závěr by to chtělo nějaké moudro :). Máte nějaké životní krédo, kterým se řídíte a které byste nám mohl prozradit?

FR

„Jestli něco můžu moudře tvrdit, tak jen to, že by měl člověk pracovat. Měl by pracovat a držet se, protože se nic jiného nedá dělat.“

FR: Tahle otázka je pro mě celkem těžká. Jsem vděčný svým rodičům v tom smyslu, že mi nedali klasickou výuku, ale že mi věci ukazovali prakticky. Jestli něco můžu moudře tvrdit, tak jen to, že by měl člověk pracovat. Měl by pracovat a držet se, protože se nic jiného nedá dělat. Nenechávat se rozptýlit a nezoufat, když se nedostaví výsledky.

Lidé ani nemohou vědět, zda se výsledek dostaví. Musí být trpěliví stejně jako ten zemědělec, který hází semínka, pečuje o ně a doufá. Dělá všechno možné, aby se dostavily výsledky, ale je třeba počítat se všemi možnostmi. Možná výsledky přijdou, možná ne…

 

Karolína Trappová

  • Karel Záruba

    Sympatický článek! Vždy mě zajímaly normální životy lidí, kteří mě učili. Chtělo by to víc takových rozhovorů! Pěkné!

  • Barbora

    Na tenhle článek jsem se moc těšila a nezklamal mě 🙂 Moc pěkné!

  • Alice Průšová

    Je pravdou, že někteří lektoři nás učí dost dlouho. Třeba i několik let a nic o nich nevíme. Takže tohle je super! Kdo bude vyzpovídán jako další? 🙂

  • Filip
  • Filip

    Zajímavé počtení! Taky je fajn, že na to ten vyučující přistoupil. Každý by nemusel být tak vstřícný a ochotný.

  • Susanne

    Po přečtení tohoto úžasného rozhovoru se asi začnu učit italsky.
    P.S.
    A jedině u pana Dott. Fabia Ripamontiho 🙂

  • Ely

    Jsem bývalou studentkou pana Ripamontiho a musím potvrdit, že v jeho hodinách jsem se nikdy nenudila. Je to velmi vzdělaný člověk. Nejhezčí na tom je, že neztratil pokoru. Je velmi skromný.

  • Denisa

    Super článek, nejednou jsem se od srdce zasmála. Jen tak dál, čekám na další zpověď;-)

  • Lucia

    Che bello !
    Complimenti !

  • Lukáš

    Hezký článek, je milé přečíst si více o životech vyučujících na FF JU.

  • Piedra

    Skvelý nápad vyspovedať jedneho z našich vyučujúcich. Krásny článok a ešte k tomu od talentovanej reportérky! 🙂

  • Mária

    Clánok je užasný, jedná sa o velmi talentovanu autorku.

  • Adriana

    Velmi pekny clanok …:-)

  • Karolína Trappová

    Chtěla jsem všem poděkovat za pozitivní komentáře! Jsem opravdu vděčná. Musím potvrdit, že s Dott. Ripamontim byla příjemná spolupráce. Byl moc ochotný. Co se týče dalších rozhovorů s lektory JU, chtěli bychom pokračovat. Ještě jednou díky !!!

  • GrammarNazi

    Informační hodnota článku oka, ale co se týče například interpunkce, tak je to celkem slabota.. jen pro ilustraci: “..líbil víc, jak Praha.”; “Tohle vše jen, proto, že to řekl Ital.” .. takovéhle základní věci byste jako “žurnalisté” mohli možná zvládat na trošku lepší úrovni.

    • Susanne

      Jsi opravdu takový zastánce precizní interpunkce nebo Tě něco žere ?

    • GrammarNazi

      Občas mě žere ta interpunkce. Když už někdo věnuje čas k sepsání článku, je škoda nevěnovat ho i jeho opravě.

    • jan

      Drahej Grammo,
      Ty teda musíš být eso… být z redakce, pošlu tě do ústavu 🙂
      Na tebe se hodí, cituji … :
      Po Vašem rozboru jsem opět zcela na dně, protože jste se ve všech bodech
      naprosto přesně trefil, hluboce se skláním před někým, kdo je schopen z
      několika zvratků tak bezchybně determinovat interpunkce opravdu se děsím, jaká má patologická zákoutí
      byste byl schopen dále vyvěštit třeba z mého hovna, které Vám mimochodem
      velice rád zašlu jen za ofrankovanou obálku, a slibuji, že výsledky
      velmi rád zveřejním, abych Vám umožnil udělat ze sebe ještě mohutnějšího
      veleblba.

    • Kuba Vondruška

      Zdravím Vás GrammarNazi,

      asi jsem ten poslední, kdo by se měl k otázce správné interpunkce vyjadřovat, ale i přesto. Samozřejmě děkujeme za upozornění, chyby opravíme a tím snad i napravíme. Mohu Vás ubezpečit, že podobné nedopatření se stává max. jednou za deset let.

      Vzhledem k obsáhlosti článku to osobně považuji za opravdovou drobnost. Chyby se prostě stávají. Tím ovšem neříkám, že není třeba na ně upozorňovat, protože jinak se budou stávat stále dále.

      Nicméně myslím, že mluvím za celou redakci, když podotknu, že rozhodně nejsme “žurnalisté” a ani se za ně nevydáváme 🙂 Psát nás prostě baví a píšeme i bez profesionální korektury. Mnohdy za cenu toho, že někde uteče čárka a někde bohužel i něco mnohem horšího:). Naši čtenáři nám to snad velkoryse odpustí. Nicméně, pokud by se nějaký, v češtině opravdu zběhlý, korektor našel, budeme velice rádi za jeho případnou pomoc. Pokud o někom ochotném víte… 🙂

      A ještě dovolte jedno rýpnutí. Když už jsme u skladby vět, nějak se ztrácím ve významu krásné české věty “Informační hodnota článku oka” … buď není až tak česká, nebo v ní chybí sloveso 🙂

    • GrammarNazi

      Mohli bychom se od interpunkce dostat až k internacionalizmům a potřebě slovesa ve větě, to určitě, ale asi nemám zapotřebí zabývat se tím.

      Já chtěl jen upozornit, toť vše.

      Hodně zdaru, pa!

  • GrammarNazi

    Potom nejsem nevzdělaný sám, díky! 🙂

    P.S. nikde nikdo netvrdil, že je vzdělaný.