Škola hrou (na laptopu)

http://latinlink.usmediaconsulting.com/2013/01/how-top-companies-are-using-social-media-in-latam/

Sedím na přednášce k předmětu, z něhož studenty na konci roku čeká jedna z nejdůležitějších a nejnáročnějších zkoušek.  Vím to, protože už jsem tu zkoušku absolvovala a můžu hodnotit. Rozhlížím se kolem sebe – zhruba 40% přítomných studentů má laptop. Z těch 40% nějací jedinci hrají solitaire, někdo si pouští videa/hudbu, někdo si tak různě surfuje a všichni jsou přihlášeni na svých facebookových účtech a pravidelně kontrolují počet lajků, zpráv a žádostí o přátelství a čile chatují. Většina z nich je rovněž přihlášena na Skypu, ICQ či něčem podobném.

Pak začíná přednáška. Technologizovaní otevřou stránku v nějakém textovém procesoru, zadají datum a název přednášky, shodí to na lištu a: hrají solitaire, pouští si videa/hudbu (odvážní jedinci přesedlají na film), tak různě surfují a všichni jsou stále přihlášeni na svých facebookových účtech a pravidelně kontrolují počet lajků, zpráv a žádostí o přátelství a čile chatují. Byla jsem svědkem toho, že si studentka pouštěla film, sluchátka schovaná pod vlasy a když se vedle ní postavil vyučující, tak laptop natočila trochu na stranu a vesele se dívala dál. Nemyslím si, že jsem jediná, komu to přijde nepřijatelné.http://aspirerich.blogspot.cz/2011/01/testing.html

Věnujeme se s kolegyněmi tomuto sociologickému voyeurismu již delší dobu a stále jsme nenašly odpověď na otázku „Proč, proboha, chodí podobní jedinci na ty přednášky?!“ V souvislosti s naším (zatím zběžným) průzkumem byla specifikována trojice hlavních mýtů.

Mýtus č. 1: Chodím na přednášky, aby přednášející viděl mou tvář a pak si u zkoušky řekl: „ ta/ten tam chodil/a poctivě, tak to je hned o stupeň lepší známka“.

–          přednášejícímu je ve skutečnosti šumák, jestli tam jste, nebo ne. Jde o vaši touhu po vzdělání, o váš boj u zkoušky. A to nemluvím o tom, že si vás stejně většina učitelů nepamatuje, pokud tedy nevypadáte jako Marilyn Manson

Mýtus č. 2: Chodím na přednášky, protože i když jsem na internetu/hraju hry, tak mé podvědomí absorbuje všechno řečené.

–          vaše podvědomí si uchová minimum (s pravděpodobností Murphyho zákonů to nejméně důležité) a jelikož vás zrovna cool hipster Pepa, kterej je úplně nejvíc požádal o přátelství, popřípadě kamarád poslal odkaz na nahou ženskou válející se na Ferrari, zůstanou právě tyhle informace těmi jedinými, které si z hodiny odnesete

Pak chodí samozřejmě na přednášky ti, kteří se domnívají, že je to to nejlepší místo k povídání si se spolužáky o slastech a strastech svých životů. S tím souvisí:

Mýtus č. 3: „šeptám, tedy neruším“. Nebudu slyšen/a je splnitelné pouze za jediné podmínky – nebudu mluvit. V některých učebnách je dost často slyšet i to, jak dýcháte, takže šepot situaci nezachrání. Nelze to korigovat ani počtem studentů – pokud je jich málo, jakýkoli zvuk se násobí prázdnotou. Je-li jich hodně, jakýkoli zvuk se násobí dalšími šeptajícími.Shh!

Doteď jsem mluvila především o přednáškách. Nyní k seminářům – situace je v podstatě stejná, s tím rozdílem, že učebna je zpravidla menší, počet studentů je zpravidla menší a pedagog je vám často fyzicky blíže. S drtivou přesností dokáže určit, čemu se zrovna věnujete – respektive poznat, že jeho výuka není to, co studenta právě zajímá. Pokud právě učitel nic neříká, pustil vám video či tak něco a vy zběsile bušíte do klávesnice, nemusí mít pedagog supermanovský ostrozrak, aby uviděl nějaké chatovací okno. Studenti si možná často neuvědomují, že pedagog věnuje přípravě na seminář stejnou (ne-li dokonce větší) energii jako oni a „oceňovat“ práci učitele právě tímto způsobem je prokázání takové míry despektu, že to může být leckdy to jediné, co si o studentech pedagog zapamatuje (zvláště, pokud se tento nešvar snoubí s jistou dávkou lenosti a neochoty spolupracovat). Takže – i když schováni za laptopem, stále jste viditelní.

Také jsem při výuce rušila a lezla na internet – jsem Poslušná, ne svatá – ale zároveň jsem si byla vždy vědoma úsilí, které musí pedagog vynaložit a má rebelie se počítala na pár minut, ne na celou výuku. Bylo by zkrátka fajn, kdybychom se naučili být ohleduplnější, případně aby se nepoučitelní rušiči, fejsbůkáři, skajpaři a jim podobní vycvičili v umění nenápadnosti. Pozici, se kterou pak přicházíme ke zkoušce, si totiž budujeme jen my sami.

  • Mišul

    Amen.

  • Markéta

    Velmi pěkný článek, naprosto souhlasím. Pokuď o předmět nemáte zájem, nelezte tam.

  • Simona

    Z hlediska přednášejících: Amen. Není větší pruda než přednášet davu, který to vůbec nezajímá. Pak se člověk nemůže soustředit na těch pár, kteří fakt chtějí vědět/udělat zkoušku

  • Honza

    No občas taky zabrousim zkontrolovat mail nebo fb, pokud tedy čekám něco důležitého a mezi tím poslouchám a aspoň neusnu 😀
    Pokud ale vim, že mě ta přednáška nebaví, tak radši nechodim vůbec.

    Jinak ano v prváku jsem pařil hry, ale možná ty přednášky byly povinné. Nakonec to bylo v době kdy nás tam mezi 150 bylo s notebooky asi 5 a baterka stejně vydržela jen chvilku takže pak člověk už poslouchal 😀

  • Martin

    No a někdy jsou přednášky, které jsou chvílemi zajímavé, zábavné anebo neskutečně nudné a otravné. A co s takovým předmětem. Nejít tam znamená ochudit se o zajímavé informace, jít tam s úmyslem 100% koncentrace se stejně zvrhne v něco úplně jiného. Tak si v mezičase surufuju na netu a čekám, až se zase přednáška přehoupne do zajímavější fáze.

    Ale je pravda, že ty, co si jdou do školy zahrát WoWko, protože je tam rychlejší internet, taky nechápu :).

  • Jarmila

    Souhlasím. Taky jsem v hodinách kontrolovala čas na mobilu, odepisovala na smsku, ale když jsem ve škole, tak se chci něco naučit. Nemá smysl chodit do školy si hrát hry nebo dělat bugr, když to samé mohu dělat doma a přitom nemusím nikam chodit. Když jsem v hodině a dávám pozor, tak se mohu vyučujícího zeptat na to, co mi není srozumitelné.
    Lidí, kteří v poslední řadě šeptají a já je slyším až do druhé mě dost ruší. Nebo lidi, kteří nepochopili, že je dobré mít na přednáškách vypnutý zvuk na mobilu a notebooku.