Ticho prosím!

zátisí2Knihovna je místem, kam si nejenom chodíme půjčovat knihy či periodika, ale poskytuje zázemí k celodennímu studiu. Využít můžeme zóny, ve kterých se spolu učí skupinky, využít můžeme také různé tiché zóny, ve kterých při četbě/studiu neruší nic. V případě Akademické knihovny Jihočeské univerzity zní mé dvě úvodní věty jako utopie.

Akademická knihovna Jihočeské univerzity se nachází v místech, které nadneseně nazýváme kampus, je dvojčetem Filozofické fakulty a utopii o ideálním místě pro prohlubování vzdělání splňuje pouze částečně, bohužel. Není to rozhodně vina paní ředitelky, doktorky Heleny Landové, která je maximálně vstřícná, ať už se na ni obrátíte s jakýmkoli problémem. Není to povětšinou ani vina jednotlivých pracovnic a pracovníků (alespoň já nemám zásadní zkušenosti se zvýšenou mírou protivnosti). Možná je to trochu vina ne zrovna bohatého fondu (na druhou stranu se na jeho rozšíření intenzivně pracuje a ani Řím nepostavili za den) a trochu nešťastného architektonického řešení. Máme tu ovšem žhavého adepta na nositele této viny – studentky a studenty samotné.
V přízemí knihovny je kavárnička, ve které můžeme občerstvit tělo a nejnovějšími drby i mozek. Co se občerstvení těla týká – ano, také bych uvítala, kdyby bylo možné dát si po úmorném dopoledni s literárními teoriemi kávu, aniž bych musela opouštět místo a pak pracně hledala jinou oázu klidu. Ale pravidla jsou prostě daná a bylo by fajn naučit se je respektovat. Posvačit nad Záhadami kapitálu zas taková revolta, aby byla k chlubení, není.

zatisiPak je tu ten vážnější problém – tzv. mimostudijně v knihovně. Věřte nebo ne, ale jsou i tací, kteří tam jdou skutečně studovat. Takže by bylo fajn, kdyby zavládla nějaká hromadná ohleduplnost a lidi by si tam přestali vyřizovat pracovní hovory, nabídky nejvýhodnějších tarifů a podobně. Rovněž drby ze společnosti bych přesunula pryč od regálů s knihami a periodiky. Zvláště nestudující skupinky jsou často nesnesitelně hlučné. A znovu upozorňuji, že nemluvím o tichých hovorech nebo skupinovém studiu, mluvím o lidech, kteří tam vyřvávají jak kameloti na nádraží.

Jedná se o dlouhodobější problém, který nevyřešily ani cedule požadující jakés takés ticho, moc ho neřeší ani pracovnice/pracovníci – no bodejť! Nejsme už dávno na základní škole a každý v sobě snad najde takovou míru sebereflexe, aby svou hlučnou existencí přestal otravovat, aniž by ho na to musel někdo jiný upozorňovat.

Protože pokud se knihovna nestane oním v úvodu zmiňovaným zázemím, ve kterém bude možné se bez problémů věnovat studijním povinnostem, neudělá se nic ani s výpůjční dobou – proč by taky měla být energeticky tak náročná budova otevřená kvůli sedmi statečným, že. A zatímco jinde se o zkouškovém období výpůjční doba knihovny prodlužuje, u nás se zkracuje. Protože kdo studující by si zvykal číst, psát a počítat mezi žvanícími…

Autorem příspěvku je Bára Poslušná

  • Eliška Volfová

    Báro, kdybys nepublikovala tento článek, asi bych to musela v dohledné době udělat sama, mluvíš mi z duše! Vůbec tomuto “fenoménu” hlučné knihovny nerozumím a jsem z něj dost rozčarovaná. Akademickou knihovnu bych ráda využívala (ano, bohužel kondicionál) právě ke studiu (když už svou prvotní funkci neplní úplně nejlépe, alespoň co se našeho oboru týče, a tak k půjčování knih využívám jiné knihovny), ale to se prostě nedá…Sotva tam vkročím, připadám si jako ve včelím úlu. Myslím, že už se z naší knihovny coby místa, kde si může člověk v klidu poklábosit, podrbat, postěžovat, někdy dokonce i pouštět muziku! stal takový úzus. A úplně nevím, jak z toho ven, protože přirozenou úctu, respekt a povědomí o tom, jak by se měl chovat na takovém místě, člověk asi musí mít tak nějak v sobě. Navíc funguje takovéto – stejně už tu mluví deset dalších lidí, takže ten můj příběh o včerejší akci nebo o tom, jak mi zase tři dny nezavolal, už se prostě ztratí. Studovat se tam opravdu nedá a to je dost smutné zjištění…

  • Isa Okřinková

    Jo, Báro moc pěkně napsáno. Já tenhle cvrkot v knihovně řeším prostě sluchátkama. A někdy naopak sluchátka odhazuju v dál a dost se bavím některými duchaplnými rozhovory a způsoby učení některých přítomných, ale to jen ve chvílích kdy nehoří termíny a neteče do bot
    Mě ještě dokáže vytočit další klasická knihovní situace. Tou jsou obsazené počítače určené pro vyhledávání v databázích lidmi, kterým na monitoru zvesela jede facebook a další podobně důležité stránky. Neříkám, že facebook taky často nevyužívám a nejsem jeho nějaký striktní odpůrce, ale knihovna na to úplně určená není a trocha dodržování pravidel by nezaškodila. Stejně tak počítače obsazené notorickými hráči online her, když člověk zrovna potřebuje cokoliv psát nebo vyhledávat, mi taky vždycky dokáže zvednout mandle. Ještěže to kafe v knihovně je dobré a levné a vždycky uklidní nervy

  • Bára Zelenská

    Ano, ano, ano! Čekala jsem, kdy se tu podobnej článek objeví. Neskutečně mi ty slepičky, co mají v knihovně nejvíc napilno si vyprávět o tom, na jaký byly kalbě (suprový) a kdo všechno se jim tam líbil (skoro všichni), lezou krkem! Když jsem tam psala bakalářku, začala jsem si brát s sebou špunty do uší, protože to se fakt nedalo. Telefony mi ani tak nevadily, chápu, že mi může někdo nutně volat, ale ty žvásty, to bylo na zabití.

  • Jana

    Myslím, že tvůj názor ohledně hlučnosti v knihovně sdílí nemálo studentů/studentek. Nutno uznat, jsem mezi nimy! Otázkou však je, zda-li je vůbec možné tento problém nějakým způsobem vyřešit. Ač je to velmi smutné, jak se říká – nejhorší je srážka s blbcem! Paradoxem však je, že se nimy po nejvíce setkáme právě v místě setkávání vysokoškolky vzdělávajících se lidí…:-)

  • Evča Křenková

    Korunu tomu všemu podle mě dodávají příspěvky (a zřejmě i činy) studentských hrdinů na stránce Přiznání, kde jsou někteří na sebe hrdí až na půdu za to, že v knihovně jedí a pijí, nejlépe papír s informacemi o zákazu používají jako bryndák (na druhou stranu – alespoň to).

    • Bára Zelenská

      Sice je pravda, že na přiznání ze sebe dělají studenti blbce, ale zákaz jídla a pití v knihovně taky nedodržuju. Když si jdu jen pujčit knížku tak ano, ale když jsem pracně sehnala hlídání a šla se na celý den usalašit do knihovny, abych pohla s bakalářkou, tak se mi opravdu nechtělo balit věci, uklízet noťas, slézt dolu, najíst se, vylézt nahoru a zase vybalit noťas a všechny knížky.

  • Jemito Fuk

    Já už jsem to začala řešit tak, že si vše potřebné (signatury atd.) najdu v klidu doma a zajdu si jen pro knihy. Náramně užitečná věc je také využití IT tunelu JCU-PVN, přes které umožňuje připojit vzdálený počítač skrz IP adresu JU. A to nám dá přístup k literatuře, kterou má univerzita předplacenou, z jakéhokoliv místa na světě. Doporučuju. Člověk si prodlouží život. Můžem se buď vztekat, nebo přizpůsobit.

    Otázka do luftu: Opravdu to takhle má být? Že bezohlední (ne)studenti vyštípají ze “svatostánku studia” ty, kteří tam přišli za účelem čerpání informací?
    Dá se s tím reálně vůbec něco dělat?

    • Barbora

      Vůbec to tak být nemá, ale všechny snahy selhaly. Bohužel je bezohledných studentů většina… Ale nebudeme házet flintu do žita – zkusíme si víc stěžovat, víc okřikovat… Vážně bych chtěla, aby naše AK byla plnohodnotným prostorem pro studium, ne klubem užvaněných.