Totální rauš – Němci ve válce

Norman Ohler

Norman Ohler

I má maličkost se rozhodla přidat se k Báře a podpořit své čtenářské úsilí tím, že si začnu odškrtávat jednotlivé položky z vyhlášené Čtenářské výzvy 2017. Doufám, že mi bude uznána kniha z tématu 11 – kniha od autora ze sousedícího státu. Uznáte mi ji?

 

Norman Ohler je německý novinář a autor knížky Totální rauš – drogy ve třetí říši. Jak už napovídá samotný název, Ohler se v ní věnuje drogové problematice v nacistickém Německu. A je nutno dodat, že čtení je to velmi zajímavé. Na začátku knihy se seznamuje s meziválečným Německem coby drogovou velmocí, která světu dala pervitin v unikátní podobě pilulky, která se záhy stala velmi módním lékem na všechny neduhy, které trápily německé obyvatelstvo mezi oběma světovými válkami. Úvodní pasáže také představují Německo coby evropskou drogovou velmoc, která byla schopna zásobovat celý svět. Neméně zajímavá je část, ve které jsou popisovány pokusy s drogami, které byly ve jménu vědy prováděny vojenskými lékaři. Odtud už je jen krůček k nasazení pervitinu v bleskové válce. Vojáci nadopovaní metamfetaminem necítili únavu, neměli potřebu spát, netrpěli hladem, měli sice zastřený úsudek, ale to je před ničím nezastavilo. To je i důvod, proč mělo Německo na počátku války obrovské územní zisky a postupovalo tak rychle vpřed.

Jako červená nit se knihou táhne několik příběhů. Nejzajímavější je osud Theodora Morrella, osobního lékaře Adolfa Hitlera.  Lékař, který se staral o Hitlerovo zdraví, zprvu svému pacientovi píchal injekce s různými vitamíny, hormony syntetizovanými z těl mrtvých zvířat a postupně přidával různé stimulanty. Pervitin, kokain, eukodal (látka, která se chemicky blíží heroinu) představují jen malou část toho, co Adolf Hitler dostával v Morrellových injekčních koktejlech. Úsměvně pak působí skutečnost, že v nacistickém Německu byli drogově závislí vnímáni jako méněcenné osoby, protože v sobě už nebyly schopny nést a předávat “správné árijské geny”. Kdybys jen, milé Německo, vědělo, že tvůj vlastní vůdce byl neustále pod vlivem drog!

Látky, které Morrell ve svých injekcích podával Hitlerovi.

Látky, které Morrell ve svých injekcích podával Hitlerovi.

A nutno podotknout, že v tom nebyl sám. Hermann Göring byl závislý na morfiu a eukodalu, Hitlerovo okolí běžně bralo na povzbuzení pervitinové pilulky. Ohler v knize také připomíná, že v závěru války se nesměl do Hitlerovy přítomnosti dostat nikdo, kdo nebyl alespoň pod slabým vlivem drog. Kvůli své závislosti ztratil Hitler smysl pro realitu (a teď si pojďme důrazně říci, že to v žádném případě NEomlouvá jeho hrůzné činy a ideologii, jejíž byl tvůrcem; drogy pouze dále zvýrazňovalo psychopatické rysy jeho osobnosti) a nikdo tuto skutečnost nesměl zjistit. Tím víc jeho generálové. A speciální koktejly byly míchány i pro Evu Braunovou.

knížka ObálkaDalších podobných podrobností a drobností najdete v knize spoustu. Čím je tedy výjimečná? O používání pervitinu v řadách německých vojenských jednotek se přeci jen už nějakou tu chvilku ví. Tak za prvé – ta knížka je neuvěřitelně čtivá. S dychtivostí sobě vlastní jsem ji přečetla skoro během pár hodin, za což může i odlehčený styl sdělení. Žádné těžké suchopárné akademické řeči. Druhým důvodem je také fakt, že se nejedná o nějaké nepodložené řeči. Kniha má rozsáhlý poznámkový aparát čítající bezmála na 500 položek a obsahuje odkazy na další literatury a zdroje (celkem na 12 stranách). Pokud jste se tedy rozhodli zapojit se do “Bářiny čtenářské výzvy” a nechcete číst pouze beletrii, vřele vám ji doporučuji.

Lenka Krejčová