Třináct u stolu

rektor1 To se takhle minulý týden v úterý sešlo třináct debatujících, aby společně strávili dvě hodinky u druhého Ptejte se rektora. Pokud jste četli článek o první schůzce tohoto typu, jistě oceníte, že počet účastníků má vzestupný trend, protože minule nás bylo jen dvanáct (v jednu chvíli). Smutné ovšem je, že o tento progres se musel zasloužit sám rektorát, když oproti minule navíc přišla i PR manažerka univerzity. Jenom ten Peter Ustinov nedorazil…

 

Rozehřívačka na úvod
Úvodem pan rektor, prof. Libor Grubhoffer, poreferoval o řešení otázek, které přišly na přetřes minule. Vyjádřil potěšení, že reakce na zveřejněné plány úprav centrální části kampusu jsou v zásadě pozitivní, krátce se zastavil u vývoje novely zákona o VŠ, ubezpečil, že záležitosti okolo neochoty některých pedagogů některých fakult k používání audiovizuální techniky důsledně řeší s dotyčnými děkany, informoval, že zakázal vstup psů do budovy FF a rektorátu a poodhalil záhadu zápachu na Filozofické fakultě. A i když se to nabízí, s těmi psy to náhodou nesouvisí. Alespoň to tvrdí odborníci z ČVUT, kteří byli k problému přizváni a kteří na základě měření a odborných expertýz došli k závěru, že u filozofů zapáchá papír. Ne že by to bylo přímo tím, že se na Filozofické fakultě tak enormně čte. Skutečnost je mnohem méně prozaičtější, neboť usvědčeným původcem nepříjemného odéru je „izolační papír“ použitý k výplni stěn. Celá věc bude pravděpodobně řešena v rámci reklamačního řízení. Trošku se začínám děsit silnějšího větru, který má dnes v bouřkách přijít, protože to vypadá, že budova FF a rektorátu je vlastně jen takové velké origami…

 

Na záchodky se nemyslelo…
Po zahřívacím kole se debata stočila na diskuzi k plánovaným úpravám v kampusu. Z pléna zazněl dotaz týkající se bezpečnosti po masivní výsadbě keřů a stromů, na což pan rektor reagoval tím, že celý prostor kampusu je chápán jako veřejný a z tohoto důvodu je uzavřena dohoda s magistrátem, která zajišťuje, že městská policie věnuje kampusu zvýšenou pozornost již teď a do budoucna se tato spolupráce s městem snad ještě více zlepší. Navíc, jak již bylo zmíněno v rozhovoru s panem architektem Kročákem, celý park je koncipován jako bezpečný s nízkým křovím a vysokými stromy. Velmi dobře je v návrhu řešeno i osvětlení, takže není důvod obávat se jakéhokoliv zvýšení rizik.

Druhý dotaz byl poněkud údernější. Vzhledem k tomu, že univerzita by chtěla celý prostor oživit, a to i o víkendech, kdy je většina budov zavřena, padla otázka na vybavenost toaletami. Na nové toalety se bohužel nemyslelo, zněla strohá odpověď. Nicméně stále je tady ta masivní výsadba stromků a keřů 🙂

 

A co děti? Budou si mít kde hrát?
Další silné téma, které přišlo na řadu, byla mateřská školka. Poměrně jednoduchá otázka zda školka bude, vyvolala zprvu poměrně neurčitou odpověď. I přesto, že univerzita potřebuje obojí, jsme zatím v rovině dilematu zda školku nebo klub. Jako univerzita bychom ovšem měli primárně sledovat zájmy studentů a proto v současné době mírně vede klub. Případná školka by pak byla určitým nadstandardem, který často není ani v „dobrých firmách“. Vzniklá situace je bohužel důkazem toho, že celá společnost se nechovala racionálně, když v nedávné době celou řadu těchto zařízení zrušila a v současnosti tak jen v Budějovicích chybí cca 1800 míst pro předškoláky. Celá debata se poté přenesla do roviny argumentů, proč je otázka vybudování školky příliš složitá, provozně drahá a na základě malého zájmu ze strany oslovených pedagogů i značně nejistá. Během rozpravy byla většina těchto argumentů informovanou členkou pléna poměrně solidně rozprášena a posunuli jsme se tak do bodu, kdy začaly padat konstruktivní úvahy, zda by přeci jen nebylo vhodné postavit nejdříve školku (kontejnerového typu) s tím, že až se situace uklidní a babyboom poleví, bude možné uvažovat, co s prostory dál. Několikrát nám také bylo vysvětleno, že situace vůbec nestojí tak, že školku NEBO klub. Když už jsem to pomalu začínal chápat, zeptal se pan rektor přítomných, co preferují a co by tedy postavili raději – zda školku nebo klub. Takže jsem se v tom zase ztratil… 🙂 Situace se má totiž tak, že univerzita sice má ve slamníku dostatek peněz, ale vzhledem k tomu, že je logicky vhodné ponechat si určité rezervy, je realita taková, že se v současné době musíme rozhodnout, kterou z variant upřednostníme. Zda školku nebo klub. To druhé může případně následovat až s několikaletým odstupem.

Na přetřes také padla úvaha, zda by pro školku či klub nemohly být vhodné i některé prostory v již stojícím Bobíku. Otázka však zůstala otevřená a pravděpodobně bude ještě prověřena. Jakoby mimochodem jsme se k tomuto bodu dozvěděli, že současná počítačová místnost na Bobíku se bude rušit. Zájem už není jako dřív a nabízejí se lepší možnosti využití. Tou úplně nejlepší možností – a tedy výhercem – je, že celý prostor obsadí Centrum informačních technologií JU. Kdo ví, asi už se nevejdou do prostor rektorátu… 😉

 

Oddychovka na závěr
O poměrně příjemné zakončení druhého Ptejte se rektora se zasloužil sám pan profesor Grubhoffer, když promítl a okomentoval sérii fotografií ze své pracovní cesty do USA. A co se kampusu týče, máme na JU ještě dost na čem pracovat…

 

Bilancování
To že nakonec nedorazil Hercule Poirot, by mi vadilo ze všeho nejmíň. Koneckonců, tam kde je Poirot, je i vražda, a když je přítomných jenom třináct lidí, je vcelku velká pravděpodobnost, že by to mohlo padnout právě na vás. Navíc po některých článcích… 😀 Ovšem to, že nedorazilo větší množství studentů, mě opět nepříjemně překvapilo. Koncept celého setkání je nastaven velmi dobře a zejména vzhledem k nižším počtům návštěvníků je prostor opravdu pro každého, kdo přijde a má chuť se ptát. Pokud občas posloucháte cvrkot v kampusu, námětů, připomínek a dotazů je od studentů skutečně spousta. Když je ale možnost diskutovat je s kompetentními, přijde jen hrstka „známých tváří“. Rád bych vás tedy požádal, využijte prosím možnost komentářů, najděte si pět minut a napište nám, z jakých důvodů se podobných setkání neúčastníte. Nevíte o nich? Nezajímá vás to? Nevyhovuje vám čas? Nebo hřešíte na to, že se o podstatných otázkách dozvíte ze SVRAPu? J Dejte nám vědět, zajímá nás to. Každopádně to zatím ale vypadá tak, že pan rektor na tento formát nezanevřel a podobné sešlosti se tak budou konat i v příštím akademickém roce. Takže: na viděnou na Ptejte se rektora…

 

  • Vendy M.

    Zdravím
    Děkuji za článek a reaguji na otázku v poslední části – tedy důvod, proč jsem já osobně nebyla na setkání s panem rektorem. V mém případě to není ani nevědomost, ani nezájem. Důvod je prostý – nejsem z ČB (tedy nevýhoda dojíždění), navíc jsem v posledním roce studia – a to znamená státnice a diplomku.
    Pokud ale tato setkání budou pokračovat, ráda v budoucnu dorazím.
    V.