Ve jménu globalizace

satyNeděste se titulku, nechci vás zde otravovat třeskutě filozofickou úvahou, která by se zabývala vlivem globalizace na mysl dnešního člověka a mládeže obzvlášť. Jde mi o něco zcela přízemního, jak si budete moci na dalších řádcích povšimnout! Minulý víkend za mnou přijela do Prahy matinka a jako správné ženy jsme měly jediný plán: nákupy až do zemdlení těla i duše.

Jenže plán je jedna věc, realita pak druhá.
Praha skýtá nepřeberné množství nákupních center, které se svou rozlohou blíží Letišti Václava Havla (nebo chcete-li Ruzyně). Člověk by tak řekl, že ani všechny krámky nestihne za jeden den obejít a z takového množství různých hadříků a svršků vám bude zrak přecházet. Mno, jenže to by to nesmělo v každém tom milém nákupáku vypadat úplně stejně. Jelikož nemám za přítele milionáře a ani rodiče si neschovávají doma do strožoků stohy bankovek, jsem odkázána na obchody, kde cena trička nepřesáhne 500 Kč a první stojany, kam při nákupech mířím, jsou ty s cedulí SLEVA.

A tak jsem obcházela všechny ty Newyorkery, Céáčka a Háemka…a po chvíli měla pocit, že jsem stále v jednom obchodě. Stejné barvy, stejné střihy…chápu, že módní trendy představují společný jmenovatel všech těchto řetězců, ale po nějaké invenci ani vidu ani slechu. Vše vypadá jak přes kopírák…který už je značně opotřebovaný.

Přesunuli jsme se tedy do jiného centra, prý největšího v Praze, ale ouha, všude stejné značky a nebo takové, před kterými moje peněženka bere do zaječích…a tak tomu bylo všude. Už jsem měla sto chutí utéct do nějaké vietnamské prodejny, ale asi bych to také příliš nevytrhla!

Na portálu Módní peklo jsem kdysi četla článek, že si dnes už oblečení nevážíme a místo toho, abychom si ho upravovali a opravovali (jako to dělali ještě naši rodiče), radši si koupíme nový kousek. Pravdu díš, Módní peklo! Dostupnost oblečení je taková, jako doposud snad nikdy. Jenže kvalitou je takové, že nám ani nějaké úpravy a opravy nedovoluje, to by se nám dřív rozpadlo v rukách. Mno a jelikož kvalitu převálcovala kvantita, není se co divit, že na promýšlený designu čas jaksi nezbývá… To se pak hit udělá z toho, že Vám všude za zádech čumí obrovský odhalený zip, který má zřejmě povyšovat daný kousek někam výš. Já však stále nechápu, jak něco takového, jako obyčejný kovový zip může být považován za něco ozdobného. Zvlášť na tričku, kde ani nemá co dělat. A to nemluvím o svetrech, které jsou „in“ tím, že mají na sobě díry, jako by je někdo vyhrabal ze skříně plné molů. Tričkách, která jsou širší, než delší…a mohla bych pokračovat ještě dlouho!

Jistě mě někdo z vás odkáže na malé obchůdky, kde můžu najít originální kousky. Jenže to bych pak celý měsíc musela jíst jen rohlíky a navíc, občas mi tou svou originalitou přijdou příliš…duhové. Barva přebíjí barvu a střih je hotový hlavolam…jak že se tohle vlastně obléká? To se rovnou můžu vrhnout na Fler, kde většina domácích kutilek podobné kousky vyrábí. I když, abych jen neprskala hněv a zlobu, něco hezkého se tam najít dá…po usilovném hledání. Ale chápu, že v době, kdy letí vše “domácí“ a „bio“, to jde na odbyt.

A jak to nakupovací martyrium nakonec dopadlo? Těžce zbitá všemi těmi „módními kousky“ a stravou z fastfoodu (je zajímavé, že i ty „žrádelny“ mají ve všech nákupácích úplně stejné), jsem vzala z ramínka černé legíny a šla zaplatit. Příště si k nim vezmu jen tričko a „buřtíkovou“ bundu, abych měla stejnou uniformu, jako většina ženské populace!

Asi mnou cloumá podzimní splín, a tak se omlouvám za depresivní vyznění článku…příště bude lépe! Bude to totiž o vysokém podpatku!

Olegínovaná Markéta Veselá