Vitamín D klíčem k úspěchu ve Středozemi

glum

Kredit:_Warner_Bros_Pict.

Plížící se stín Vánoc a intenzivní očekávání druhého dílu zfilmovaného Hobita nutí lidi dělat podivuhodné věci. I vědce. Mohou si třeba sednout se synem a pro odborný medicínský časopis sepsat článek o tom, jak vitamín D ovlivňuje osud klíčových aktérů putování třinácti trpaslíků a jednoho hobita k Osamělé hoře. A dotyčný časopis článek ve svém vánočním speciálu uveřejní. Normální zázrak Saturnálií.

 
nicholas

Nicholas Hopkinson. Kredit: Imperial College London.

Nicholas Hopkinson z Královské univerzity v Londýně a jeho syn Joseph Hopkinson vyšli z toho, že životní styl výrazně ovlivňuje metabolismus vitamínu D a jeho dostatek či nedostatek může rozhodnout o konečném úspěchu i neúspěchu všech zúčastněných. Hopkinsonové načerpali z Tolkienova Hobita data o podmínkách bydlení, zvycích a stravě jeho protagonistů. Z nich pak odvodili hladinu vitamínu D v organismu, přičemž kvůli trestuhodnému nedostatku experimentálních studií se skřety, zlobry či trpaslíky využili jako model klasický lidský metabolismus. Nakonec ohodnotili dostupnost vitamínu D pro jednotlivé postavy na pětibodové škále (0 až 4) a zároveň oznámkovali jejich přesvědčení (dobro: Ano/Ne) a osud v příběhu (vítězství: Ano/Ne).

tabulka

Výhoda vyznavačů dobra je zřejmá na první pohled. Kredit: Hopkinson and Hopkinson (2013).

Postačí jen letmý pohled do tabulky dat vyčtených z Hobita a vše je jasné. Bilbo Pytlík je sice pohodlný hobit a neprošel intenzivním bojovým výcvikem, nicméně bydlení v hobití noře s okny, obliba slunění se na zahradě a také pestrá strava zahrnující řadu odborně příznivě hodnocených položek, Bilba předurčují k životu bohatému na vitamín D. Oproti tomu takový Glum, ač původně fylogeneticky velmi blízký hobitovi, strávil staletí ve tmě na nevyvážené stravě, občas pravda obohacené slepými rybami. Hopkinsonovi po pečlivé analýze Tolkienova textu docházejí k nevyhnutelnému závěru. V Hobitovi vítězí ti, kteří dbali na přísun vitaminu D.

A naopak prohrávají ti, kdo vitamín D podcenili. Nedostatek vitamínu vede ke slabé kondici, což je v epických bitvách jistě na škodu věci.

Jde jen o souhru okolností? Anebo je chronická neúspěšnost záporných postav v klasických mytologiích daná právě jejich laxním přístupem k vitamínu D? Otec a syn Hopkinsonové hodnotí svůj výzkum poměrně střízlivě. K zobecnění závěrů bude podle nich třeba ještě další intenzivní výzkumná práce, nejlépe pečlivě promyšlené literární experimenty s vyváženým souborem účastníků a hlavně s manipulovanou dostupností vitamínu D. Jak si asi v bitvě s kladnými hrdiny povedou skřeti držení předtím na Slunci a na dietě s důrazem na vitamín D?

Standa Mihulka. Více populárních článků z podobných i serióznějších oblastí výzkumů naleznete na OSEL.CZ