Záchranáři na Lipně – kurz při kterém nestačíte popadnout dech

zachranari na Lipne 1V dnešním článku se vydáme za hranice Budějc, konkrétně do Přední Výtoně se studenty 1. ročníku záchranářů ze Zdravotně sociální fakulty. Ve dnech 7. – 11. června se zde konal každoroční kurz součinnosti složek Integrovaného záchranného systému a lanových technik, kterého se letos účastnilo 29 studentů. Mladí záchranáři si přímo v terénu procvičili fyzičku, týmovou komunikaci a – jak název kurzu napovídá- lanové techniky důležité při záchraně osob z těžko přístupného terénu.

Program se rozběhl hned v neděli a odpoledne patřilo cyklovýletům. Studenti se rozdělili do tří skupin a každá skupina se vydala na cestu s jedním instruktorem. Někteří se projeli podél Lipna až na Stezku korunami stromů, jiní se prokousávali terénem v podhůří Šumavy.

První navrátilci dorazili do tábora suchou nohou, ale ne všichni měli takové štěstí a museli se na zpáteční cestě poprat nejen sami se sebou, ale i s přívalovým deštěm. Po návratu do tábora byla na programu lana a nácvik vázání uzlů.

V pondělí čekala studenty první modelová situace. Opět se pracovalo v týmech a došlo i na lana. Do nedaleké strže se zřítila mladá turistka. Začala akce! Zjistit, co se stalo. Raněná se záchranáři komunikuje, stěžuje si na zranění nohy a popisuje, že se nemůže po pádu dobře hýbat. Bylo zapotřebí slanit do propasti a poskytnout dívce první pomoc. Jeden slaňuje a ostatní už chystají jištění a lanovou kladku, pomocí které pak společnými silami vytáhnou oba nahoru. Záchranář dole dívce fixuje krční páteř, nasazuje helmu a připevňuje si ji k sobě pomocí transportního trojúhelníku. Váže oba dva na lano a dává pokyn, že jsou připraveni k vytažení. Během vytahování musí dávat pozor, aby nedošlo k dalšímu zranění o skálu. Nahoře je dívka umístěna do nosítek a odnesena do bezpečí.

Kdo by čekal po takovéto akci nějaký odpočinek, ten by si asi musel vybrat jiný obor. Budoucí záchranáři se zbavovali stresu běháním a odpolední vyjížďkou na kolech. Večer se opět potrénovali v uzlování.

Trochu poprchává

Trochu poprchává

Další dny cvičení studentům komplikovala zima a občasný déšť. Ale jak říká jeden z účastníků Vojta Hejl: „Musíme fungovat za každého počasí. Pacient nepočká na to, až bude hezky.“ A tak se i přes nepříliš ideální počasí studenti vydali nacvičovat transport zraněného z nepřístupného terénu. Jeden z týmu lehl do nosítek a ostatní s ním museli překonat kopce, popadané stromy i skalnaté úseky, kde opět bylo zapotřebí lan. A tak se i 500 m dlouhý úsek mohl proměnit v několikahodinový boj. Nešlo však jen o vyprošťování zraněného ale i o orientační schopnosti, tedy dostat se s pomocí mapy a buzoly na přesně dané souřadnice. I při této modelové situaci museli záchranáři spolupracovat hlavně jako tým.

Nosítka a nepřístupný terén byly však program pouze na úterní dopoledne. Odpoledne čekal studenty opět aktivní odpočinek – duatlon, tedy běh a kolo.

Přes zátoku suchou nohou?

Přes zátoku suchou nohou?

Ve středu ráno studenti nastoupili se vším vybavením a museli rozluštit zprávu v morseovce. Za vyřešené heslo dostali souřadnice modelové situace – nedaleká zátoka Lipna. Zde museli vybudovat z lan traverz přes zátoku a pomocí něho se alespoň jeden člen týmu přepravit na druhou stranu. Zapálení zúčastněných pro věc nasvědčuje fakt, že jen jednomu to přes vodu nestačilo a ochotně se na lano pouští i ostatní. Někteří zdolají cestu v suchu, jiní s lehčím smočením.

Jak je vidno záchranáři na Lipně opravdu nelenili. Dali si pořádně do těla a utužili týmovou spolupráci. A jak akci hodnotí sami studenti? Zeptala jsem se Lukáše a Vojty (pro někoho jistě známá dvojka) na dvě jednoduché otázky.

 

Co vás na kurzu nejvíc bavilo?

Lukáš: Jednoznačně všechno 🙂 člověk si něco vyzkouší, naučí se, ale hlavně to, co umí z výuky během roku, si vyzkouší trochu reálněji.

Vojta: Možnost vyzkoušet si vyprošťování a transport v nepříznivých podmínkách. Práce v týmu. A samozřejmě praktické uplatnění získaných teoretických znalostí.

 

Napadá vás ještě něco, co by se dalo zmínit, napsat a pustit do světa? Třeba nějaký zajímavý zážitek nebo situace?

Lukáš: Ani snad ne… Jen že jsou to situace, u kterých člověk musí trochu přemýšlet a mít poměrně hodně komplexních znalostí, být schopný někoho někam odnést, slanit k němu, vytáhnout z rokle, ale taky se k němu dostat orientačně a také mít pořádek v materiálu.

Vojta: Maximálně poděkování instruktorům za skvělé vedení kurzu. Profesionální vytvoření modelových situací, při kterých nám předávají informace jako dispečink.

 

Oběma také patří velké díky za pomoc se sepsáním celého článku. Pokud některým ze zúčastněných příjde článek neúplný, je to patrně tím, že kluci byli součástí jen jednoho týmu a náplň jednotlivých dní se mohla mezi týmy mírně lišit. Chcete-li něco dodat, můžete se vyřádit v komentářích 😉 .